Hornické muzeum Landek

Hornické muzeum Landek v ostravské části Petřkovice využívá opuštěný důl Anselm. Uhlí se tu těžilo třiadvacet tisíc let. Konec nastal v roce 1991.

Prastaré štoly

Nejstarší dokumentované využití uhlí k topení na světě v Landeku bylo umožněno geologickou anomálií. Řeka Ostravice totiž odkryla ve svém zákrutu sloje černého uhlí. Lidem stačilo jen brát.

O mnoho tisíciletí později tady vznikl nejstarší důl na Ostravsku. V roce 1782 se na Landeku začalo uhlí organizovaně těžit štolováním, v roce 1835 se přešlo na hlubinné dobývání.

Anselm Rothschild

První jáma se jmenovala Ferdinandovo štěstí. Důl nejprve patřil majitelům hlučínského panství, poté ho koupil arcibiskup a majitel vítkovických železáren Rudolf Rakouský, později ho prodal vídeňskému bankéři Salomonu Rothschildovi, po kterém ho zdědil jeho syn Anselm.

V tu dobu dostal důl své jméno po mladém Rothschildovi. Po druhé světové válce byl na pár desítek let přejmenován po komunistickém aparátčíkovi Eduardu Urxovi. Po sametové revoluci se mu jméno vrátilo, ale těžby si tu horníci užili už jen dva roky.

Soukromé muzeum

"Na těžbu se doplácelo už za socialismu a to nebylo v kapitalismu únosné," říká ekonomicko-organizační náměstek Hornického muzea, které vzniklo v Anselmu, Lumír Plac. "Přesto můžeme děkovat prozíravosti majitelů společnosti OKD, že z Anselmu nechali udělat muzeum."

Proč to soukromá společnost vedená nejprve uhlobaronem Koláčkem a teď finančním žralokem Bakalou dělá? "Jde nejen o prestiž firmy, ale také o zachování hrdých vzpomínek na historii, uvádí tisková mluvčí OKD Věra Breiová. "Vždyť doly v ostravsko-karvinském revíru stále přinášejí nejen znečištění a poškozování životního prostředí, ale také zaměstnanost a dobré ekonomické zázemí pro většinu zdejších obyvatel."

OKD myslíme samozřejmě také na budoucí ekonomické využití areálu, jehož jádrem má být hornická expozice a na ní se nabalí poznávací, reprezentativní a také sportovní funkce."

EKONOMIKA: Jak se živí soukromé muzeum Landek

Fáráme do jámy

Zelená tráva a černé uhlí jsou erbovní báňské barvy. Uvidíte je hned u vstupu do dolu Anselm. Horníci jsou totiž hrdí na symboly, mezi které patří ještě zkřížené kladívko a mlátek, případně těžní věž.

Míříme na cechovnu, kde horníci fasovali na každou směnu kovovou známku. "Hlubinná těžba byla organizovaná v polovojenském duchu," vysvětluje Lumír Plac. "Při odchodu z práce se známka odevzdala a bylo jasné, zda vyfárala celá směna." Ženy ve výdejně známek znaly horníky jen podle čísel. "Za to ale perfektně. Moje číslo bylo 6028."

Pokračujeme do řetízkových šaten. "Nejrychlejší horníci se dokázali převléknout, pověsit oblečení na hák a vytáhnout ho do výšky za pár desítek vteřin. Nesměla ovšem vypadnout kladka," vzpomíná se smíchem ředitel muzea a bývalý horník Miroslav Fojtík.

Práce vleže nebo ve stoje

Dál se fasovaly nabité čelové lampy, plynové masky, svačiny, horníci si vzali žvýkací tabák a jelo se dolů. Výtah v těžní věži nás v současné době doveze jen 568 centimetrů pod zem. Pod námi je už jen zátka z drceného kamene. "Všechno je stejně jako v ostatních uzavřených dolech zasypané hlušinou." Anselm měl za provozu hloubku 900 metrů.

Na Ostravsku se těžilo 80 % všeho uhlí ručně! Vcházíme do šachty Fanny. "Dělal jsem tu, byla velmi neoblíbená, protože nízká a nebezpečná," vzpomíná ředitel muzea. Těžilo se tu však kvalitní uhlí pro chemický průmysl, na koksování a jiné speciální účely."

Na povrchu je to vidět na vystavených huntech (vozících), které obsahují poslední vytěžené uhlí v jednotlivých dolech. "Ve skutečnosti si ovšem během slavností k uzavření dolů horníci všechno rozebrali a muselo se ještě jeden hunt dotěžit," odhaluje zákulisí Lumír Plac.

Pod zemí procházíme podél uhelných slojí. V nich leží či stojí figuríny horníků, které nám dávají dobrou představu, jak tvrdý tu byl chlebíček. Většina práce se dělala vleže, v prachu a v rachotu sbíječky. Kdo při práci stál, neměl vyhráno. V kolmých slojích byla práce nebezpečnější.

UBYTOVÁNÍ: Najděte si nejvýhodnější penziony na Ostravsku

Booking.com

Horníci si důchodu neužili

Na čelbě pracovali horníci nazí kvůli velkému horku. Místo záchodu byl kýbl. "I ten byl spíše výjimkou," uvádí Lumír Plac. "Na oba druhy práce byly specializované party. Kdo celý život dělal v leže, neudržel se celou směnu na nohou," uvádí Miroslav Fojtík.

"Za těžkou práci byly dobré peníze a brzký důchod v 55 letech, ale ten si málokdo z horníků užil. Umírali velmi brzo," připomíná Lumír Plac. Kromě uhelného prachu a neustálého hluku a vibrací, kosily jejich řady alkohol a cigarety. "I můj otec hodně pil a poškodil si tak zdraví," uvádí Lumír Plac, který pracoval především jako ekonom na povrchu. Na těžbu se dostával jen příležitostně. "Mimochodem, úředníkům se tu říkalo báňské piči."

Čtyři hodiny práce a stejně tak dlouhá cesta

Opouštíme důl Anselm. Poslední horník z něho vyfáral 2. srpna 1991. Uzavření bylo záležitostí ekonomického kalkulu. Těžba spotřebovávala obrovské množství energie na větrání, doly požíraly neskutečné kubíky dřeva pro výdřevu a doprava horníků na pracoviště trvala příliš dlouhou dobu.

"Nejvzdálenější čelba byla v tomto dole sedm kilometrů. Horník musel nejprve sfárat výtahem, poté jel kus podzemním vláčkem a nakonec šel pěšky. Na čistou práci mu tak zbyly nějaké čtyři hodiny," uvádí Miroslav Fojtík.

Tisíce obětí za století

V areálu dolu prohlížíme ještě rekonstruovanou kompresorovnu, spadlou kotelnu, zajdeme do harendy (hospody) a navštívíme největší evropskou expozici záchranářské techniky.

Na úvod uvidíme symbolickou stěnu se jmény 101 báňských záchranářů, kteří přišli v českých a moravských hlubinných dolech za posledních sto let o život. "Kolik za tu dobu zahynulo horníků? To se přesně neví. Taková čísla se nehodí do krámu majitelům dolů v žádném režimu. Určitě to byly tisíce lidí," říká bývalý záchranář a dnes vedoucí expozice.

Karviná stále nabírá lidi

A co dál? Z hornického muzea stylově zajdeme na Stodolní. Budeme pít až do rána. Nejbližší klasický hotel bude asi Polský dům o dvě ulice vedle. Až se probudíme s bolavou hlavou, můžeme si rozmyslet, jestli náhodou nechceme fárat. V Karviné stále berou lidi.

Ostrava a Karviná
Tradičním patronem horníků v Ostravě je svatý Prokop. V Karviné se horníci modlí ke svaté Barboře.

Ostrava a Prajzka
Prajzka je území za Odrou směrem na Opavu. Landek do ní patří. "Prajzák nejprve něco ukradne a teprve potom přemýšlí, k čemu to použije," opisuje legendu Lumír Plac z Hornického muzea v Landeku. "Ostraváci, co bydlí za Cisaráky, když něco také chtějí ukrást, už na ně nic nezbyde." K tomu dodává: "Cigáni se k nám nestěhují, protože se bojí, že je okrademe."

Ostravský cyp
Pohrdavé označení cyp byl původně termín pro hornického pomocníka. Kvalifikovaný horník pracoval se sbíječkou nebo kladivem a mlátkem. Nekvalifikovaný dělník házel lopatou, nebo odklízel uhlí do unašeče.

INFO: Landek Park

Zobrazit místo Turistika na větší mapě