Hrad Valdek zve na prohlídku

Ubírali jsme se krajinou mírně do kopce kolem elektrovoltaické elektrárny a zchátralého zámečku. Přes tři vesnice Křešín, Felbabka a Podluhy. Z části se jednalo o zpevněný povrch lesních cest, z části o asfaltové silnice a malá část po frekventované silnici na Hořovice. Celá trasa kopírovala hranice Vojenského újezdu Brdy.

Až v obci Podluhy na návsi jsme se rozloučili s modrou značkou a pokračovali dále po žluté. Vnořili jsme se do vojenského prostoru, který je přístupný pouze v sobotu, neděli a ve svátky, jelikož zde probíhají pravidelné střelby. Předem je důležité se informovat na stránkách obce Jince nebo vojenského újezdu, zda neprobíhá některá z mimořádných akcí. V tom případě je oblast uzavřena.

Bohužel celou cestou za Jinci jsme nenarazili ani na jednu otevřenou restauraci. Po vstupu do vojenského újezdu jsme stoupali prudčeji ale stále velmi příjemně nahoru lesem až do nadmořské výšky zhruba 600 metrů. Výhledy nebyly žádné.

Smíšený les obsahuje modříny, borovice, smrky, duby, habry a břízy. Pohled na opadávající modříny současně se zelenými smrky a borovicemi je velmi zajímavý. Zhruba po dvou kilometrech jsme se dostali na překvapivě udržovanou a vysoce kvalitní asfaltovou cestu, po které jsme došli na rozcestí Krejčovka, odkud vede turistické značení až k zřícenině hradu Valdek.

Nalézá se zde vojenská základna s parkovištěm, kam můžeme přijet i autem. Toto však nemohu potvrdit, protože jsme  pěší turisté.

Hrad Valdek byl zpřístupněn po více než šedesáti letech letech, kdy se nalézal uvnitř vojenského újezdu. Je to klasická hradní zřícena, kde nemůžeme očekávat průvodce, pokladnu ani občerstvení. Hrad je možno si prohlédnout se zvýšenou opatrností sám. Je záhadou, že po dlouhých letech neobydlenosti tohoto hradu je stále větší část obvodového zdiva zachována a dovedeme si jasně představit, jak hrad vypadal v době svého největšího rozvoje.

Mystičnost tohoto místa zvýraznila naše cesta k hradu, kdy není jasné, z jaké strany a kudy vede vstup do zříceniny. Šli jsme tedy tak, jak nás kroky vedly, a z ničeho nic jsme se objevili nad třímetrovým srázem. Po prohlídce hradu jsme zjistili, že toto bylo jediné místo, kudy se vstupovalo do hradu. Byl tady padací most a hlavní brána.

Po prohlídce Valdeku jsme se vrátili tři kilometry po žluté značce a v místě, kdy uhýbá ze silnice, jsme dále pokračovali dolů a na všech odbočkách vždy doprava. Jedná se o velice dobře udržované asfaltové cesty, po kterých bohužel i v sobotu i v neděli jezdily automobily.

Poslední vesnice před návratem do Jinců byly Ohrazenice, které umístěním domů na stráních připomínají krajinu v Pošumaví. Poté již klesáme do Jinců a dostáváme se opět na náměstí, kde máme možnosti se občerstvit v restauraci Eška, kterou jsme využili k dobré večeři. Od této restaurace na vlakové nádraží je pěšky zhruba dvacet minut.

Celý výlet nám zabral šest hodin včetně přestávek na občerstvení a prohlídky hradu. Ušli jsme zhruba pětadvacet kilometrů. Většinu cesty jsme se pohybovali po zpevněných asfaltových silnicích. V tomto podzimním čase bylo v lesích vojenského újezdu podstatně chladněji než v okolí. 

Čtěte také: Valdek hluboko v Brdech

Zobrazit místo Turistika na větší mapě