Dnešní výlet jsme zahájili v železniční stanici Jince, kam jezdí rychlík přímo z Prahy každé dvě hodiny. Východiskem trasy bylo náměstí v Jincích u restaurace a hotelu Eška, kam nás dovedla silnice od nádraží kolem benzínové pumpy, rybníka, kde jsme byli svědky výlovu a dále jsme pokračovali kolem zřejmě starého pivovaru a zde jsme se napojili na modrou turistickou značku a došli na náměstí. Pokračovali jsme do kopce po pravé straně náměstí jelikož jak jsme zjistili dřívější trasa modré značky vedla po levé straně a některé turisty by toto mohlo zmást.
Ubírali jsme se krajinou mírně do kopce kolem elektrovoltaické elektrárny a zchátralého zámečku. Přes tři vesnice Křešín, Felbabka a Podluhy. Z části se jednalo o zpevněný povrch lesních cest, z části o asfaltové silnice a malá část po frekventované silnici na Hořovice. Celá trasa kopírovala hranice Vojenského újezdu Brdy.
Až v obci Podluhy na návsi jsme se rozloučili s modrou značkou a pokračovali dále po žluté. Vnořili jsme se do vojenského prostoru, který je přístupný pouze v sobotu, neděli a ve svátky, jelikož zde probíhají pravidelné střelby. Předem je důležité se informovat na stránkách obce Jince nebo vojenského újezdu, zda neprobíhá některá z mimořádných akcí. V tom případě je oblast uzavřena.
Bohužel celou cestou za Jinci jsme nenarazili ani na jednu otevřenou restauraci. Po vstupu do vojenského újezdu jsme stoupali prudčeji ale stále velmi příjemně nahoru lesem až do nadmořské výšky zhruba 600 metrů. Výhledy nebyly žádné.
Smíšený les obsahuje modříny, borovice, smrky, duby, habry a břízy. Pohled na opadávající modříny současně se zelenými smrky a borovicemi je velmi zajímavý. Zhruba po dvou kilometrech jsme se dostali na překvapivě udržovanou a vysoce kvalitní asfaltovou cestu, po které jsme došli na rozcestí Krejčovka, odkud vede turistické značení až k zřícenině hradu Valdek.
Nalézá se zde vojenská základna s parkovištěm, kam můžeme přijet i autem. Toto však nemohu potvrdit, protože jsme pěší turisté.
Hrad Valdek byl zpřístupněn po více než šedesáti letech letech, kdy se nalézal uvnitř vojenského újezdu. Je to klasická hradní zřícena, kde nemůžeme očekávat průvodce, pokladnu ani občerstvení. Hrad je možno si prohlédnout se zvýšenou opatrností sám. Je záhadou, že po dlouhých letech neobydlenosti tohoto hradu je stále větší část obvodového zdiva zachována a dovedeme si jasně představit, jak hrad vypadal v době svého největšího rozvoje.
Mystičnost tohoto místa zvýraznila naše cesta k hradu, kdy není jasné, z jaké strany a kudy vede vstup do zříceniny. Šli jsme tedy tak, jak nás kroky vedly, a z ničeho nic jsme se objevili nad třímetrovým srázem. Po prohlídce hradu jsme zjistili, že toto bylo jediné místo, kudy se vstupovalo do hradu. Byl tady padací most a hlavní brána.
Po prohlídce Valdeku jsme se vrátili tři kilometry po žluté značce a v místě, kdy uhýbá ze silnice, jsme dále pokračovali dolů a na všech odbočkách vždy doprava. Jedná se o velice dobře udržované asfaltové cesty, po kterých bohužel i v sobotu i v neděli jezdily automobily.
Poslední vesnice před návratem do Jinců byly Ohrazenice, které umístěním domů na stráních připomínají krajinu v Pošumaví. Poté již klesáme do Jinců a dostáváme se opět na náměstí, kde máme možnosti se občerstvit v restauraci Eška, kterou jsme využili k dobré večeři. Od této restaurace na vlakové nádraží je pěšky zhruba dvacet minut.
Celý výlet nám zabral šest hodin včetně přestávek na občerstvení a prohlídky hradu. Ušli jsme zhruba pětadvacet kilometrů. Většinu cesty jsme se pohybovali po zpevněných asfaltových silnicích. V tomto podzimním čase bylo v lesích vojenského újezdu podstatně chladněji než v okolí.
Česká triatlonová asociace slavnostně zakončila sezonu. V táborském Divadle Oskara Nedbala převzali ocenění nejlepší závodníci Českého poháru. Na galavečeru ve Spolkovém domě Střelnice vyhlásila Královnou českého triatlonu Heidi Juránkovou.... celý článek
Zimní měsíce lákají malé dobrodruhy k nekonečným hrám v závějích, stavění sněhuláků i divokému sáňkování. Aby si tvůj syn užil každý mrazivý den bez prochladnutí, potřebuje spolehlivou ochranu nohou před sněhem.
Jedna rodina, tři různé potřeby. Batole v nosítku se téměř nehýbe, školák pobíhá po zasněžené cestě a rodič s batohem se potí při každém stoupání. Obléknout všechny stejně proto nedává smysl.
Kontroverze a negativní emoce budí ilegály. Tak se v komunitě bikerů říká trasám, které vybudují a vyjezdí sami bez jakéhokoliv povolení nebo domluvy s místními autoritami. Některé lokality časem vejdou do obecného povědomí, o jiné
Většina pískovcových skal v Čechách se pro horolezece uzavírá v říjnu. Lézt se může zase až od dubna. Mezi výjimky patří Kokořínsko, kde se leze celoročně. Lezli jsme na Rači a vybrali si
Na sjezdovce se střídá pohyb s čekáním na lanovku, při zimní turistice se zase můžete pořádně zapotit i v mrazu. Jaké oblečení zvolit, aby vám nebyla zima, ale zároveň jste se zbytečně