Italský Jadran míchá antiku a renesanci

V zemi, která je tak plochá, že z letadla vypadá jako barevná katastrální mapa, se jich vystřídalo požehnaně: Římané, Slované, Attilovy mongolské hordy, Langobardi, Ladénové, Rakušané a nakonec Italové.

Aquileia: bohaté a drancované město na hranici říše

Perlou zdejšího pobřeží je antické město Aquileia. Je dcerou Grado a matkou Benátek, často opakují průvodci. Městečko Grado totiž bývalo jedním z nejstarších antických přístavů v Jaderském moři. Podle jeho vzoru vznikla další podobná města jako nedaleký Terst nebo slavné Benátky.

Deset kilometrů do vnitrozemí odtud stojí jedna z nejuctívanějších památek raného křesťanství. Je to římská bazilika patriarchů v Aquilei. Nechal ji postavit v roce 313 císař Konstantin pro převážně slovanské obyvatelstvo.

BIBIONE: Teplé moře, dobré ceny a krátká cesta

Původně to byla keltská osada Akilis, kterou založil kmen Karnů z alpských Korutan (Kärnten). Žili zde také slovanští Venetové a balkánští Ilyrové, protože tudy probíhala hranice jejich území.

Aquileia byla založena Římany roku 181 před Kristem jako vojenská základna sloužící k obraně proti barbarským kmenům ze severu. Z původních 3000 kolonistů se za císaře Augusta na začátku našeho letopočtu rozrostl počet obyvatel stokrát na neuvěřitelných 300 000 duší. Aquileia se rázem stala druhým největším městem Římské říše hned po Římu.

Byla centrem obchodu Římské říše s východními a severními oblastmi. Její poloha na břehu řeky a zároveň jen pár kilometrů od moře dala vzniknout námořnímu obchodu. Končila tady Jantarová stezka, po které putoval jantar a jiné zboží od Severního a Baltského moře přes Carnuntum na Dunaji mezi Bratislavou a Vídní. Císař Augustus se zde setkal s judským králem Herodem Velikým, známým z Bible kvůli vraždění neviňátek v době narození Ježíše Krista.

Počátkem 4. století tady vzniklo důležité sídlo křesťanské církve. První patriarcha Teodor nechal postavit velkou baziliku, asi první křesťanskou stavbu po povolení křesťanství Ediktem milánským roku 313.

V 5. století uprchlo obyvatelstvo z Aquilei před nájezdy Hunů. Pod tímto označením popisovali římští historici Attilovy Huny, ale také Avary a Slovany. Dohromady tvořili směsku brutálních nájezdníků, kteří při likvidaci měst a vesnic zdaleka překonali své předchůdce Germány. Romanizovaní uprchlíci, tedy hlavně bývalí Slované, unikli do mělké laguny s rozlehlými bažinami a z jejich osad se později vyvinuly Benátky. V následujících stoletích tato městská republika ovládla velkou část Středomoří.

Patriarchou Aquileie se 1085 stal Svatobor / Fridrich, jediný syn velkomoravského knížete Spytihněva II. O rok později byl při pouliční rvačce zavražděn.

Booking.com

Půl druhého tisíciletí ztracená mozaika

Celá podlaha baziliky v Aquilei je pokrytá barevnou mozaikou, která se podle současníků vyrovnala sedmi divům světa. Její výjevy nahrazují učebnici tehdejší vlastivědy i věrouky. Jeden například ukazuje práci podle ročních dob, ale zároveň je podobenstvím o zrození a smrti člověka. Druhý věrně zobrazuje osmnáct nejobvyklejších druhů ryb. Rybáři jsou ovšem andělé odkazující na lidský úděl na tomto světě. Kohout a želva u vstupu symbolizují věčný boj dobra a zla, světla a tmy, Krista s ďáblem.

Mozaiku žádné oko nespatřilo patnáct set let! Attilova mongolská vojska totiž baziliku zbořila do základů a s ní údajně zmizela i mozaika. Na jejím místě vyrostly dva chrámy. Teprve na počátku 20. století ji objevili archeologové. Vstala z trosek stejně jako bájná Troja pod rukama Schliemannovýma.

Vstup do baziliky je zdarma. Ve vlhkém a teplém mořském vzduchu může mít návštěvník procházející se po mozaice dojem, že se dotýká něčeho, co ho přesahuje.

Renesanční zámky v naprosté rovině 

Ohromující je nepřetržitá paměť místních usedlíků. "Náš rodokmen začíná u šlechtice Rambalda, o kterém víme, že bojoval kolem roku pět set právě proti Attilovi," s nevzrušenou tváří uvedla na malé zahradní slavnosti kněžna Lella z nedalekého zámku Strassoldo di Sopra. Nevěřícím pak s pýchou ukázala oprýskanou olejomalbu stromu života, v jehož kořenech se historický Rambaldo objevil i s přesnými roky narození a smrti.

Mezi zámky v dalekém širokém okolí vyniká Villa Manin. Jeho krása spočívá v kombinaci desítek bílých sloupů, zelené trávy a průhledů do krajiny. Na rozdíl od českých zámků, které stojí většinou na kopci nebo v lese, se italský renesanční architekt rozmáchl na úplné na rovině. Okolo jsou jen pole a vinice, aby se poslední benátský dóže Ludovico Manin tehdy cítil pohodlně, než ho Napoleon donutil k abdikaci.

V zámku nechybí obvyklá zbrojnice, sbírka kočárů a barokní kaple. Vstup je zdarma.

Většina ostatních hradů a zámků ve Furlansku je v rukou původní šlechty a nemá daleko českým zemanským tvrzím. V některých lze přespat nebo si prohlédnout šlechtické sídlo tak, jak v něm majitelé žijí a pracují.

Terst: od antiky přes Habsburky k revolucionářům

Terst oproti okolním městečkům žije moderním životem. Smečky skútrů a mopedů se prohánějí po širokých buvárech z dob rakouského mocnářství. Z antických památek je k vidění pouze římské divadlo krčící se mezi činžáky.

Za to novodobé Verdiho divadlo na nábřeží dává podle tradice jednu operetu za druhou. Přes prázdniny se zde koná dokonce mezinárodní operetní festival. Oblíbenci jsou tu jednoznačně Franz Lehár a Imre Kálmán.

Ještě novější historii prezentuje Muzeum revolucionářů. V jeho sbírkách lze vidět obrazy a plastiky od poloviny 19. století do současnosti.

Návštěvník však neuvidí na popiscích k obrazům žádné známé jméno, a tak mu mnohá díla připomínají originály světových avantgardistů v české Národní galerii.

Žhavé italské slunce nad hlavou dokáže unavit i ty nejzvídavější návštěvníky památek. Nejobvyklejším odpočinkem jsou potom večerní návštěvy restaurací. Kromě jídla s několika chody lze při nich ochutnat i pár druhů vína. Díky jejich kvalitě se nemusí nikdo obávat míchat červené a bílé. Na konci večeře se mnohdy podává specialita místního kraje - šumivé víno s příchutí a barvou jahod. I když by chuť měla být přírodní, mnohdy stačí pohled na etiketu a je jasné, že jahod nebyl tentokrát dostatek. Jako digestiv se pije pálenka z vinných hroznů grappa. K moučníku se podává sorbet, tekutý zmrzlinový krém ředěný šampaňským.

"Pijte klidně pivo nebo kolu, ale budoucnost patří vínu. Je to stoprocentně přírodní nápoj," hrdě prohlásil na ochutnávce vína předseda místní pobočky Asociace italských producentů vína Gianni Macoratti. Pohled do vinárniček a kavárniček na ulicích mu dává za pravdu.

Tanec, diskotéku a živou populární hudbu si lze užít pod širým nebem na molu ve starém terstském přístavu. Romantici si odtud mohou odskočit pár desítek metrů a pozorovat o půlnoci osádky malých rybářských lodí, jak vyrážejí za prací na moře. Měli by si však dát pozor, aby nezakopli o osamělé dvojice posedávající do rána po okrajích mola. Anebo aby je neulovily přístavní prostitutky všech ras, barev, velikostí i tvarů.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě