Jizerské hory právě teď na podzim

Trekingové nebo horské kolo dává svobodu: Chci projet stovky kilometrů silniček s výborným asfaltovým povrchem? Vyrazím na panelové a štěrkované lesácké svážnice? Nebo se vydám do těžkého terénu?

Všechny komunikace v chráněné krajinné oblasti jsou vyhrazené pro pěší a cyklisty, auta mohou jen na několik silniček, které spojují malé horské osady se světem. Přijeďte začátkem listopadu. Hory jsou v tu dobu poloprázdné, vzduch čistý jako sklo a rozhledy po bezlesých horských pláních daleké. Jestli ještě nenapadl sníh, je to nejlepší doba pro romantické vyjížďky.

Pěšky k rašeliništím

Kromě cyklistických výletů je možné vyrazit také po svých. Za návštěvu stojí především rašeliniště. Nízkou kleč, hnědé potoky a houpavou půdu pod nohama najdete především v údolích Jizerky a Jizery v okolí stejnojmenné osady, na Čihadle a Černé hoře na hlavním hřebeni hor a na Nové louce u Šámalovy chaty.

Nenechejte si ujít ani výšlap na druhou nejvyšší horu zvanou jak jinak než Jizera s výškou 1122 metrů nad mořem. Je z ní daleký rozhled. Ještě o dva metry je vyšší Smrk na česko-polských hranicích.

S lanem na žulové monolity

Severní srázy Jizerských hor skrývají v hlubokých bukových lesích drsné žulové skály. Až několik desítek metrů vysoké balvany a věže jsou jakoby poházené po svazích a lákají horolezce k dobytí vrcholků. Někdy trčí osaměle jako třeba Rakev, Sněžná hlavička nebo Emilova věž. Jindy se shlukují okolo dominantní skály, a právě takové oblasti vyhledávají horolezci. Od uplynulého víkendu se totiž z důvodů ochrany skal nesmí lézt po pískovcových věžích Českého ráje a Českého Švýcarska, a proto se lezci sjíždějí do Jizerek na zdejší žulu, která se svými tvary podobá pískovci. Za lezení i pouhou procházku stojí Kopřivník s Uhlířovou čapkou a Srázy se Zvonem. Obě oblasti jsou během půl hodiny dostupné z Oldřichovského sedla. Z Hejnic se chodí na Divou Máři, Frýdlantské cimbuří a Nos.

Nejopuštěnější skalní věží v celých Jizerských horách je jednoznačně štíhlá Houba. Stojí kilometry daleko od civilizace nad Jizerskými rašeliništi na křižovatce lesních cest u lovecké boudy Jelenka. Ač k ní nevede žádná turistická značka, stojí za to ji najít a podívat se od ní na rozlehlé močály, kde pramení Jizera.

Porscheho smrt

Turistickou zvláštností Jizerských hor jsou desítky pomníčků. Některé stojí u cest, jiné je potřeba hledat hluboko v lesích. Všechny jsou však postaveny na paměť nešťastných událostí a v místím žargonu se jim říká Smrti. Například Porscheho smrt u říčky Nisy hlásá, že zde byl "když procházel touto pasekou za obchodem s kůrou a dřevem, úkladně zastřelen ranou do krku ze vzdálenosti třiceti až čtyřiceti kroků dosud neznámým vrahem a oloupen o hodinky a hotovost Václav Porsche, statkář z Doubí. Zanechal pět nezaopatřených dětí a truchlící manželku, která očekávala šesté dítě."

Vrah byl dopaden až po čtrnácti letech. Tehdy se přiznal pytlák Prediger z nedaleké obce Desná a byl odsouzen na dvaceti let do vězení, kde později zemřel. Maiwaldova smrt v údolí Velkého Štolpichu připomíná dřevorubce, který skonal pod převráceným saněmi, Památka Věry Splítková u přehradní nádrže Josefův Důl je po mentálně postižené dívce, která sem z vesnice přinesla bandasku s mlékem a poté zmrzla, Meltzerova smrt pod Bedřichovskou přehradou nese zprávu o četníkovi, kterého zajel utržený vagón lesní železnice, a tak bychom mohli vyprávět smutné příběhy o několika desítkách dalších pomníčků, kteří místní lidé dodnes udržují.

 ČTĚTE REGIONÁLNÍ RUBRIKU: Jizerské a Lužické hory