Pastva pro oči zadarmo na Žižkově

Hned, když vstoupíte dovnitř, pochopíte, že jste se setkali s něčím mimořádným.

Není zde totiž ani jeden trojrozměrný objekt vyjma tří informačních terminálů v sousední místnosti a monitorů schovaných v plachtě. Přesto máte dojem hlubokého prostoru.

Celým výstavním prostorem se vine devadesát metrů dlouhá různobarevná plachta, která zobrazuje žižkovský příběh.

Autory výstavy jsou historik Jan Vlk, grafický designér Petr Babák a architekt David Kraus.

Děj začíná pražským povstáním v roce 1945, což kromě textu a fotografií symbolizují i ohořelé díry v plachtě. Na takových detailech je vidět, jak si autoři s tématem pohráli.

Občas se nad plachtou objeví ostnatý drát, pak zase trikolóra. Na některé vychytávky přijdete až při druhé návštěvě.

Únorový převrat, odchod slavné žižkovské rodačky Toyen, pohřeb Klementa Gottwalda, měnová reforma, Žižkovské ženy, 2000 slov, žhavý srpen 68 a emigrace, šedivá normalizace (je opravdu šedivá), asanace, žižkovské hospůdky.

Vše na sebe navazuje, ale zároveň je od sebe graficky odděleno.

Nechci starobylou výstavu

ROZHOVOR Architekt David Kraus

Jak vznikl nápad udělat jen plachtu bez dalších objektů?

Když jsme se o tom bavili s Jeronýmem (pozn. redakce: Jeroným Janíček, koordinátor výstavy), věděl jsem, že nechci vitríny a vůbec takovou tu starobylou výstavu, kam nikdo nejde.

Z čeho je plachta vyrobená?

Pogumovaná textilie – něco na způsob kamionové plachty.

Měli jste technické problémy při zpracování?

Problematické to není. Jeden ze záměrů výstavy byla levnost, sbalitelnost a použitelnost jinde. Plachta je občas pospojovaná.

Kolik měří nejdelší kus?

Pět metrů

Zvuk z monitorů se trochu v prostoru tříští, byl to záměr?

Záměr to není, je těžké udělat akustiku v takto koncipované místnosti.