Pořád mám nabito a jezdím

Míra Suchý jezdil po několika letech léčení na letní tábory jako vedoucí. Umožnil mu to elektrický vozík Permobil, který zvládl jízdu nejen po asfaltové cestě, ale také terénem.

Míra je totiž po úrazu ochrnurý a na tábořiště u Němčické přehrady nevede asfaltka.

Vozík Permobil X850, který handicapovaným lidem umožňuje turistiku, nepatří mezi levné hračky. Přijde na necelých dvě stě tisíc korun. 

Na Permobil při tom nepřispívá zdravotní pojišťovna, protože se jedná o vysokou nadstavbu nad běžnými službami a pomůckami pro handicapované.

Aby Míra mohl být zase s dětmi z turistického oddílu Tuláci Malešice, složili se na koupi vozíku sociální odbor Prahy 8, členové a přátelé oddílu, Konto Bariéry, Výbor dobré vůle Olgy Havlové a také někteří autoři Horydoly, kteří se vzdali svých honorářů.

Připomínáme rozhovor Míry Suchého, který nám poskytl před 12 lety:

Na jakém vozíku jsi jezdil původně?

Jezdil jsem na mechanickém vozíku, který jsem venku v terénu nezvládal, tudíž jsem potřeboval pomoc druhé osoby. Doma se pohybuju na mechanickém vozíku sám.

Proč jsi si vybral právě tento model?

Zvládá velmi dobře terén, jako je pole, les a louka.

Jak se ti v novém Permobilu jezdí?

Je to pohoda. Jsem samostatnější a nepotřebuji pomoc druhé osoby.

Jaký terén tvůj nový vozík zvládne?

Například jezdí lesem po kořenech, vyjede patnáctistupňové stoupání a přejede dvacet centimetrů vysoký obrubník.

Čím se vozík ovládá?

Směr jízdy určuji joystikem. Další ovládací prvky, jako světla, blinkry či polohu opěradla ovládám pomocí tlačítek a páček.

Musíš pořád jezdit s ošetřovatelkou?

Na tomto vozíku jezdím sám a nikoho nepotřebuji. Když potřebuji něco podat, třeba když jdu nakupovat, tak je spousta lidí, kteří rádi pomůžou.

Ale na táboře jsi přece ošetřovatelku s sebou měl...

Na ježdění ji nepotřebuji, ale mimo vozík je pomoc nutná. Třeba lžíci mi musí podat a připevnit k ruce, nebo mi pomáhá do postele.

Komu bys svůj Permobil nejvíce doporučoval?

Je vhodný pro lidi, kteří chtějí jezdit v náročnějším terénu. Nehodí se však do interiéru. Má přední řízenou nápravu jako auto, a proto se neotočí na místě jako mechanicky ovládaný vozík.

Vozík jezdí stejně rychle, jako když člověk běží.

Užívám si to. Ze začátku jsem se trochu bál, než jsem se naučil vozík ovládat.

Viděl jsem tě, jak se s tebou na kořenu vozík převrátil. Musí ti někdo pomoci, nebo se dokážeš na vozík dostat sám?

Bohužel se musí najít někdo, kdo dostane vozík na kola a mě do sedla.

Co se stane, kdy zůstaneš stát s vybitým akumulátorem?

Zatím se mi to zaplať pán bůh nestalo. V Praze se dá zavolat jedna firma, která v takovém případě přijede a odveze mě. Ale dávám si pozor, abych měl pořád nabito.