Rány osudu v Bělé

Přes všechny rány osudu je však v Bělé pod Bezdězem co obdivovat. Mnohdy sice uvidíme jen zašlou krásu, nebo dokonce žalostné zbytky dějin, ale to už je úděl většiny obcí na periferii.

Málo vody

Návštěvnický okruh po Bělé pod Bezdězem začínáme na náměstí u radnice. Její dějiny sahají až do roku 1304, kdy bylo městečko pod nedalekým Bezdězem založené Václavem II. přeneseno do údolí Bělského potoka.

V původním místě totiž nebylo dost vody. To se ostatně stalo i při založení dalšího nedalekého královského města Freistadt, dnes vesnice Kuřivody.

Z rukou do rukou

V roce 1398 přišlo o statut královského města, protože Václav IV. ho dal do zástavy. Od té doby šlo z jedněch šlechtických rukou do druhých, za husitských válek ho střídavě obsazovali kališníci a katolíci. V tu dobu byla Bělá dvakrát vypálena.

Poté získaly Bělou rody spřízněné s žoldáky Berky z Dubé a po bělohorské bitvě v roce 1621 ji připojil ke svému frýdlantskému panství Albrecht z Valdštejna. Valdštejnům zůstala Bělá až do roku 1945, kdy jim ji sebrali komunisté.

Albrecht z Valdštejna byl sice politický a válečný dobrodruh, který byl zavražděn v Chebu, ale jeho obrovské panství vzkvétalo ještě dlouho po jeho smrti. A s ním i Bělá pod Bezdězem. Tuto éru ukončily dva zničující požáry v polovině 19. století.

Dlouhý český loket

Radnice má vedle vstupní brány zazděnou starou míru zvanou český loket. Měří přesně 59 centimetrů, což je o hodně více než velká chlapská ruka. Můžete si to vyzkoušet přímo na místě.

ČTĚTE TAKÉ: Staré české míry

Od radnice jdeme po náměstí dolů ke kostelu Povýšení svatého Kříže. Byl založen spolu s městem, ale po jednom z požárů přišla jeho gotická podoba vniveč a musel být barokně přestavěn. Kostel vypadá ještě jakž-takž, ale přilehlý hřbitov je úplně zarostlý a hrobky zničené. O mnoho lépe na tom není ani budova děkanství.

Nejzajímavější náhrobek najdete na zdi vedle vchodu. Místní děkan Václav Španihel podle nápisu vykonal velké cesty do Evropy, Afriky a Asie včetně poutě do svaté země.

Pocit zmaru na zámku

Přes hlavní silnici míříme k zámku. Už od prvního pohledu vidíme jeho ošumělost, na nádvoří nás zaujme obytný trakt a v průjezdu nástěnka. Na ní se dočteme, že obyvatelé nemají znečišťovat chodby, nemají posedávat na nádvoří a nemají tam nechávat pobíhat své psy.

Zámecké muzeum v prvním patře obsahuje vlastivědnou klasiku - zbraně, věci denní potřeby, pár fotografií a nákresů. O velmi zajímavých zaniklých osadách nedalekého sovětského vojenského prostoru není ani slovo."Tim se tady nikdy nezabývá," říká průvodkyně. Za vidění tojí především dva středověké malované dřevěné stropy.

Komplex zámku doplňuje zpola zasypaný příkop, sýpky změněná na činžovní dům a zničená růžová zahrada. Celkový dojem? Zmar.

Poslední brána

Přes rozlehlé náměstí s parkem jakoby okopírovaným od lázeňských středisek, dojdeme nazpátek k radnici. Po modré turistické značce dojdeme k jediné zachovalé České bráně. Je poslední z pěti bran, které chránily Bělou hned od jejícho založení.

Stále po modré značce prjdeme bránou, sejdeme do údolí okolo fotbalového hřiště a vystoupáme na zalesněný ostroh vlevo před hřbitovem. Na palouku stojí portrétní socha Karla Hynka Máchy, který okolí Bezdězu popisoval ve svých poetických i prozaických dílech.

Pomník stával od roku 1936 na Jarmilině skále nad Máchovým jezerem, ale jen co Němci zabrali české pohraničí, shodili ho do vody. Až po válce byl pomník vyloven a umístěn sem na Hůrku do Bělé pod Bezdězem.

Malé Holandsko na Sahaře

Nad údolím pokračujeme prašnými cestami po modré značce na vyhlídku s lavičkou. Pod námi je údolí s příčinou poslední prosperity městečka. Tovární haly byly původně textilkami, posléze strojírnami a teď montovnami především pro mladoboleslavskou škodovku.

Projdeme industriální zónou a vystoupáme k poslední bělské zajímavosti, které se tu říká Sahara. Z luk a polí tu vystupuje zvláštní suchá červená hlína. Zajímavé je uskupení domků, které se nazývá Šestidomí. Vysoké a úzké domky holandského typu přiléhají těsně k sobě a v české krajině vypadají nepatřičně.

Tady opustíme modrou značku a po silničce sejdeme pod zámek a vrátíme se na náměstí, kde ukončíme své putování po Bělé pod Bezdězem. Zabralo nám půl dne a ušli jsme při tom deset kilometrů.