Smuteční oheň za Jana Palacha a Jana Zajíce

Všichni jsme si byli vědomi policejního stíhání, a přesto jsme do toho šli.

Jan Palach a Jan Zajíc

Louka mezi Mariánkami a Vary

Odjeli jsme motoráčkem z Karlových Varů směrem na Mariánské Lázně a sešli jsme se za Bečovem v počtu asi dvaceti lidí.

Blízko železniční zastávky Louka jsme v lese připravili hranici, u které jsme po zapálení zazpívali československou hymnu. Pak byla minuta ticha za kamarády, kteří skončili pod pásy tanků v srpnu 1968.

Krylovy písně se hrály dalších dvacet let tajně

Kamarád Jarda Texi Vaněk zahrál písničky Karla Kryla. Tyto písně se hrály ještě následujících dvacet let u každého ohně, na nádražích i ve vlacích. Kolikrát za to byly kruté postihy a nejeden potlach byl rozehnán pendreky.

Škoda, že si Karel Kryl po svém návratu na konci roku 1989 už k nám nenašel cestu nazpátek. Trampové byli totiž jediní, kdo se nebáli jeho krásné písničky zpívat, protože promlouvali stejnou řečí. Mluvil o svobodě člověka. Kryl byl totiž kdysi také tramp.

Smuteční vlajka v rozpadlém mlýně

Vraťme se k ohni u nás na Karlovarsku. Každý z nás přidal nějakou historku ze začátku okupace, a protože nastala zima, zalezli jsme do nedalekého polorozpadlého mlýna. Už dlouho byl v dezolátním stavu, ale nevládl v něm takový mráz jako venku.

Byl leden 1970. Na zeď jedné místnosti jsme pověsili československou vlajku s černou pentlí. Rozdělali jsme oheň v plechových kamínkách a povídali politické vtipy.

Esenbáci zaútočili v noci

Kolem osmé hodiny začal rachot. Do zabedněných oken se opřely reflektory, škvírami bylo vidět jako ve dne. Z megafonu nás sytý hlas vyzývat, abychom vyšli ven s rukama nad hlavou, jako nějací zločinci.

Smuteční vlajku jsme schovali pod hromadu cihel v koutě, černé pásky z rukávů hodili do kamen a vyšli ven. Obstoupil nás policejní kordon, nacpali nás do aut a rozváželi všemi směry. Do Sokolova, do Varů a zbytek do Bečova.

Všichni jsme u výslechu tvrdili podle domluvy, že tahle trampská slezina neměla s politikou nic společného. Jenom jsme se chtěli ohřát, opéci vuřty a zazpívat si u ohně.

Dědek nás udal, bohužel

Druhý den nás museli pustit, ale stejně nám nevěřili. Jednalo se o jasné udání někoho z nás. Dnes už vím kdo to byl - starší kamarád Dědek. Už je dávno po smrti.

Po létech se dá s jistotou říci, že mezi obyčejnými trampy nebylo tolik udavačů, jako mezi ostatními složkami národa. Trampům totiž nešlo o kariéru a mamon, ale o svobodu. Přesto takových lidí jako Dědek bylo nejen mezi námi, ale v celé tehdejší ustrašené a ruskými tanky zdeptané zemi, dost.

Poznámka redakce Horydoly: Událost se odehrála u říčky Teplé pod obcí Louka u Mariánských Lázní. Za prvním železničním mostem je dnes obnovený jez s náhonem na pravé straně řeky, který vede na Rohrův mlýn, který slouží jako malá vodní elektrárna a zároveň obytná budova. Jeho funkce byla obnovována v letech 2003-2015.

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě