Svéráz národního parku

Národní park Urho Kekkosen kansallispuisto nese jméno po bývalém finském prezidentovi, premiérovi, ministrovi všeho možného, právníkovi, policistovi, žurnalistovi a skokanovi do výšky, Urho Kekkonenovi.

Není zrovna obvyklé dávat národním parkům jména po politicích, ale pomohlo-li to při budování dalšího z nich, budiž. Asi byl Urho i přes některé své kontroverzní kroky velmi oblíben.

Nezbývá než se těšit, až na území naší dnešní Šumavy vznikne opravdový národní park. A třebas pod jménem Národní park Václava Klause, který je – i přes některé své kontroverzní kroky – asi oblíben.

Rozvíjení podobných myšlenek můžete stylově doplnit hlubokým hrdelním smíchem po vzoru starých sámských hrdelních popěvků.

Není otevřenost jako otevřenost

Národní park byl založen roku 1983, tedy necelý rok poté, co Urho Kekkonen definitivně přestal být prezidentem. Jeho plocha je 2 550 km2, což je téměř čtyřnásobek největšího českého národního parku, již zmiňované Šumavy.

Najdete ho za severním polárním kruhem, na spojnici městeček Ivalo a Tankavaara, mezi silnicí E75 a hranicemi s Ruskem.

Zatímco Národní park Šumava se otevírá těžařům a developerům, Národní park Urho Kekkonena se otevírá milovníkům přírody, sportovcům a turistům. Přímo na území parku tak vedle turistických cest najdete i stezky pro vyjížďky na kole. V zimě je park otevřen všem příznivcům běžeckého nebo backcountry lyžování.

Celý park je rozčleněn do tří zón – základní zónu, zónu divočiny a zapovězené oblasti. V základní zóně mají návštěvníci nejvíce práv a možností, včetně opuštění značené stezky a prozkoumání oblasti zcela na vlastní pěst. Mohou sbírat houby i jiné plody lesa. Tam, kde to není zakázáno, mohou například rozdělat i otevřený oheň nebo si na udici ulovit rybu v některé z ledově chladných řek.

Vstup do přísnější zóny znamená zpřísnění pravidel.

Co se stane za jeden rok?

Od jara do zimy navštíví park přes 150 tisíc návštěvníků. Ti vyprodukují čtvereční čtvrtkilometr odpadků, které je třeba odvézt, spálí v krbech a kamnech 800 kubických metrů dřeva a provaří 200 dvanáctilitrových láhví plynu.

V národním parku je volně k dispozici 40 dřevěných chatek s ohništi, připraveným dřevem na zátop a většinou i funkčním plynovým vařičem a v neposlední řadě i suchými záchodky.

Odpadové hospodářství je vyřešeno jednoduše a účinně: Neznečištěný papír se spaluje v kamnech nebo krbech v chatkách, kompostovatelný materiál patří do záchodku a zbytek odnesete s sebou. U větších chat jsou většinou i podzemní kontejnery na zbylý odpad.

Nabídku volně přístupných chat doplňují uzamčené chaty, ke kterým si můžete vypůjčit klíč, tradiční sámské chatky z rašeliny volně přístupné i na zámek, nouzové dřevěné přístřešky a chatky k pronajmutí.

Lovy beze zbraní

Při svých toulkách přírodou budete potkávat hlavně soby. Zhusta narazíte i na lumíka norského, malého pěkně zbarveného hlodavečka, který může být v případě, že se neprobudil zrovna do nejpříjemnější nálady, i pěkně agresivní. Ale nebojte. Bude prskat a syčet, ale nenapadne vás. Tedy, alespoň si to myslíme.

Opravdoví šťastlivci z řad pozorovatelů přírody se mohou pochlubit i výjevy typu losa, lišky, rosomáka, vydry nebo medvěda hnědého. Huňáč je na severu velice plachý a přítomnost či nedejbože blízkost zástupců člověčí rasy opravdu nerad. Dokonce i místní lidé většinou říkají, že po zdejších kopcích pobíhají mnoho let a medvěda nezahlédli. Možná ho nezahlédnete ani vy, ale budete-li les pozorovat opravdu bedlivě, narazíte na neklamné známky jeho přítomnosti.

Odpadková komparatistika

Mnoho věcí ve Skandinávii funguje jinak než v České republice. Ve většině případů bohužel. Finové jsou hrdí na svoje přírodní krásy, velmi rádi je navštěvují, kochají se jimi a snaží se, aby jim dlouho vydržely. Zároveň si jejich parky zachovávají vysokou míru otevřenosti pro veřejnost. Právo volného pohybu a pobytu v přírodě vyrůstá z prastarých skandinávských tradic.

Všechny finské národní parky již před mnoha lety přijaly koncept "hiking without littering," tedy něco jako "choď, ale nezasviň." Pravověrný Čech znající pouze koncept "šup s tím svinstvem do lesa" opravdu nepřestává zírat, jak je možné, aby po cestách prošlo tolik lidí, kteří po sobě zanechají sotva otisk svých pohorek v blátě.

To je pro nás velká výzva. Nejen ve Skandinávii.

Prohlédněte fotogalerii Urho Kekkonen National Park: