Světelné divadlo desetiletí

Po chvíli si uvědomuji, že světla jsou nepravidelná. Podívám se na okno a skrze zataženou záclono je rozeznatelné, že jde o bouřku.

Tiché blesky nad Roháči

Jako fotograf přisuzuji blýskání fotografickému blesku, jelikož takto intenzivní bouřku jsem ještě neviděl.

Tiše vstanu, ani si neobuji boty a naboso vyjdu z před dům. Při pohledu nad Roháče vidím mraky, kterými zmítají blesky v takové frekvenci, že temnou noc proměňují v slunečný den.

Po chvíli pozorování jdu znovu zalehnout ke spánku spravedlivých. Jenže než se hlava dotkne polštáře, přichází první dunící hromy. Je to tady. Hromy sílí a intenzita blesků neustává.

Sedíme u svíčky

Probouzí se celé osazenstvo domu. Spouští se průtrž mračen a kapky se mění v proud vody padající z nebe. S kamarádkou Káťou se jdeme podívat na fascinující divadlo ven. V zádveří pozorujeme křižující blesky.

Když nedaleko udeří blesk, Káťa mi div neutrhne ruku, jak se křečovitě chytá. Bude lepší pozorovat přírodní divadlo z klidnějšího místa uvnitř domu.

Sedíme při svitu svíčky a sledujeme skze okno namodralé okolí, které získalo neobyčejsnou barvu od nesutávajících výbojů. Za půlhodinku je po všem. Ráno se dozvídáme, že šlo o bouřku, jakou místní lidé nepamatují za posledních deset let.

Ještě že jsme nešli na kolibu

Po cestě na Štrbské pleso míjíme několik padlých stromů do vozovky, které jsou prořezané jen v jednom jízdním pruhu. Tatranská železnička také nejezdí, jelikož na elektrické vedení spadly stromy a potrhaly ho.

Po asfaltových cestách a silnicích jsou poházené větve. Ještě že jsme minulou noc neudělali plánovaný výlet na kolibu v horách.