Tajemný Štolpich

Zatímco skoro každý zná přívětivou tvář náhorní plošiny s asfaltovými silničkami, na severní straně spadají hory prudce dolů. Schůdné jsou jedině cesty podél potoků.

Do Jizerek právě přišlo jaro, čas pro výlety do zelených lesů a mezi černé skály. Kam se tedy vydat? Do nejtajemnějšího údolí, kde se před mnoha staletími začaly těžit drahé kovy, kde se navzájem stříleli pytláci s hajnými a kde se kácely největší stromy.

Tajemné štolpišské údolí

Vyrazíme tedy z Hejnic přes Ferdinandov podél potoka Velkého Štolpichu. Své jméno má po starých dolech, v jejichž štolách se těžilo zlato, stříbro a vzácné kovy. I Čechům zní povědomě slovní základ ze složeniny štoly a píchat. Kvůli nim také vznikla tak zvaná štolpišská silnice, která nás po mostech a vysekaných plošinách ve skále vyvede do hor. Před sto lety se na ní učili projektanti silnic přes alpské průsmyky, ale dnes je v takovém stavu, že po ní stěží projede terénní gazík.

Po asfaltové silnici dojdeme na Krásnou Maří, kde ze skalní vyhlídky uvidíme Štolpich jako na dlani. Pokračujeme až na rozcestí Bílá kuchyně, kde se sice nevaří, ale je tu aspoň malý přístřešek proti případnému dešti.

Stará poutní cesta

Odtud nás cesta svede druhým potokem zvaným Malý Štolpich nazpátek do Ferdinandova. Scházíme po trase staré Poutní cesty z Liberce do Hejnic a můžeme se jen dohadovat, jak tu babičky v procesí skákaly z kamene na kámen a opatrně cupitaly po pěšince jako pro kamzíky. A to už měly v nohách skoro dvacet kilometrů přes hory.

Nápověda na závěr

Ferdinadov je proslulý Liptákov, Cimrmanovo rodiště.

Jestli nechcete jen chodit pěšky a dáváte přednost drsnějším akcím, je možné doporučit horská kola (Velký Štolpich a vedlejší Bílý a Černý potok) a horolezectví (skály v okolí Zvonu směrem k Oldřichovskému sedlu). Kola jsou tu zakázaná a lezení povolené jen s průkazkou Českého horolezeckého svazu nebo rakouského Alpenvereinu.