Těžká feráta k černé madoně

Od chaty Neue Seehütte scházíme po červené značce, která vede suťoviskem. Je třeba se držet vpravo, kde se občas značení najde na balvanech.

Panenka Marie ukazuje cestu

Masívní skalní stěna se tyčí před námi a my marně pátráme, kudy feráta přesně vede. Pak uvidím na skalním výběžku skupinu lidí.

To ještě netuším, že je to místo zvaná U černé madony. Nepříjemně to klouže, až konečně dojdeme k nástupu. Bylo to na konci hřebene, úplně napravo. Nástupy tu mají být vedle sebe dva, nový a starý. Ten náš má cedulku s názvem feráty Hans von Haid-Steig a je to zřejmě ten nový nástup.

Žebříky jako pro slepice

Po chvilce následuje exponovaný traverz a první slepičí žebřík. Trochu se mi sevře žaludek a říkám si, proč se vlastně pouštím do něčeho takového, když mám strach.

Za chvíli ale nepříjemný pocit přejde a užívám si fantastického počasí i velké expozice. Slunce pere přímo na stěnu a v půlce října je to příjemné.

Hlavně ze začátku narážíme na ohnuté železné stupačky zatlučené ve skále. Vrtá mi hlavou, jaká síla a proč je takhle ohnula. Za mokra bych na ně šlapat nechtěl. Pak se cesta narovná a ocitneme se uprostřed malých skalek.

Málokdy se stane, aby byla feráta bez lidí

Jištění na chvíli zmizí. Cestu označuje krásný skalní mužík. Dáváme si pauzu a pozoruju zalesněné kopce na obzoru. Blankytně modrou oblohou křižují letadla a zanechávají bílé čáry.

Jsme ve stěně sami, prostě idyla. Ta ale za chvíli končí. Následuje další slepičí žebřík, tentokrát bez jistícího lana.

Po žebříku následuje nejtěžší část, lezení v rozsedlině. Rampouchy ze stěn padají přímo na nás. Skála je místy mokrá a hnusně to klouže. To teda nesnáším.

Petr jde první a rampouchy lítají okolo něho. Pak já. Drápu se po mokré skále a slibuji si, že už je to naposled. Netuším, že nás čeká ještě další chuťovka. Žebříček vetknutý v úzkém skalním prostoru. Větší batoh by tam už překážel. Zadrhl jsem se někde fotobrašnou, která se mi houpe na boku a kleju jako pohan. Kdo tohle vymyslel?

Nevděk světem vládne

Občas se k tomu vyskytne uvolněná skoba, držící lano ve skále. K tomu se ozve Petr, který na mě čeká někde nahoře: "Nech už toho focení a pojď, prosím tě!" Blbec, pomyslím si, já tu potím krev a on takhle. Úděl fotografa na ferátě je nevděčný. Každý na něj nadává, že zdržuje, ale pak všichni žadoní o fotky. Konečně se vydrápu z rozsedliny pryč.

Přicházíme k místu, které jsme pozorovali na začátku, k černé madoně. Je tady i tabulka s modlitbou. Nikdy nevíme, kdy ji budeme potřebovat.

Nejtěžší úsek máme za sebou. Následuje pohodové lezení až na vrchol. Z údolí se začíná zvedat mlha, nahoru jsme dolezli právě včas.

Zvládli jsme to za dvě a půl hodiny. Je čtvrt na šest a my uháníme dolů do obce Prein an der Rax k autu.

Obtížnost Hans von Haid-Steig

Obtížnost Hans von Haid-Steig dosahuje ferátového stupně C-D, mimo jištění se turisté pohybují v terénu nejnižšího horolezecké obtížnosti 1 UIAA. Výstup zabere 2:30 h. Túra není kvůli fyzické náročnosti vhodná pro děti. Podívejte se na podrobné TOPO Hans von Haid-Steig.

Doporučené vybavení

Obtížná feráta vyžaduje kompletní ferátový set (úvazek, smyčky, karabiny a tlunič pádu), přilbu a dobré pohorky. Teď na podzim je potřeba nepromokavé a teplé oblečení, čepice a rukavice. Samozřejmostí v batohu je čelová lampa, mapa a busola nebo GPS, mobil, jídlo a pití na cestu, lékárnička. Pro jistotu se může hodit cca 20 m lano a pár karabin.

Prohlédněte aktuální fotogalerii HANS von HAID-STEIG (15.10.2011):

Feráty v Rax

I. Ferátový ráj

II. Kronich a Hans von Haid-Steig u Ottohaus

III. Königschusswandsteig na Heukuppe

IV. Teufelbadstube v Grosses Höllental

V. Weichtalklamm na Schneeberg

VI. Wachthüttelkamm k Ottohaus

PODROBNÁ PANORAMATICKÁ MAPA - létejte nad Raxalpe
(Pokud se nezobrazuje, stáhněte bezplatně nejnovější Google Earth.)

Zobrazit místo Ybbstaler Alpen, Hochschwab, Wiener Hausberge na větší mapě