Ztracen v Ďáblově koupelně

Kdysi jsem už Höllentalu byl a chci kamarády provést jednou z lehčích ferát. A nahoře máme v plánu zdolat náročný Hans von Haid-Steig.

Žebříčky a schůdky v lese

Jdeme od Weichtalhaus (563 m) kousíček po silnici podél řeky a před tunelem zabočíme do kopce. Po chvilce se objeví rozcestí. Oba dva směry vedou na Ottohaus. Držíme se vlevo a podle modrých značek na balvanech stoupáme po cestě Wachthüttelkamm.

Na trase jsou občas lana a žebříky, ale k nim ferátový set nepotřebujeme. Výstup je zatím lehký.

Ďáblova koupel? Kde to jsme?

Nejsem si jistý, jestli jdeme správnou cestou. Po chvíli docházíme k dalšímu rozcestníku. Vpravo se jde směrem na Teufelbad. To mi nic neříká, a tak trvám na tom, že půjdeme po modré. Ty dlouhé žebříky tu přece někde musí být. Nebyly. Měli jsme odbočit někde předtím.

Nicméně Wachthüttelkamm je to krásná trasa pro ty, kteří chtějí bez výbavy na feraty dojít k Otothausu. Proč? Protože je tam rozlehlá náhorní planina s panoramatickými výhledy do okolí. Dá se tam vyjet i lanovkou, ale my si to radši vyšlápnem.

Po cestě je naprostý klid, potkáváme jen dva turisty. Ve chvílích odpočinku si vychutnáváme pohledy do údolí i na zasněžený vrchol Schneebergu s meteorologickou stanicí na vrcholu.

První podzimní sníh u Ottohaus

Začíná se objevovat sníh. Cesta se napřimuje a kolem poledne přicházíme k rozcestníku. Zleva se k nám valí skupiny lidí od lanovky, zprava vede cesta od vyhlídky Höllentalaussicht. Právě od této vyhlídky jsme sem měli dorazit. Tak příště. Mimochodem, když jsem se podíval doma na fotku rozcestníku, zjišťuji, že je cesta Wachthüttelkamm značena červeně. Tak nevím, já viděl na balvanech a stromech modrou barvu.

Ottohaus (1650 m) je deset minut před námi. Zatím co si kolegové dávají uvnitř polévku, bratru za pět euro, já směřuji na kopec s mohutným křížem Freiheitskreuz a krásným rozhledem. Potom už všichni tři směřujeme k chatě Neue Seehütte. Fotíme se u dalšího kříže s nápisem Preinerwand Kreuz (1783).

Evidentně jsem podcenil vzdálenost k nástupu feraty Hans von Haid-Steig. Udělat se dá, ale pak budeme v časové tísni. Marťas se proto rozhoduje, že se radši vrátí, na ferátu se stejně necítí.

Návrat nezkušeného borce se komplikuje

Trochu váháme, protože nemá s horami téměř žádné zkušenosti, ale nakonec nás přesvědčí, že si cestu zpět pamatuje. "Budeš mít po cestě dvě křižovatky, jednu za Ottohausem, druhou v lese, nikde neodbočuješ, jdeš pořád rovně," klademe mu na srdce. "Jasně," kývá a vše se zdá v pohodě.

Jsme dohodnuti, že my dva po zdolání feráty sejdeme dolů do Prien an der Rax, on se vrátí k chatě Weichtalhaus a přijede pro nás autem.

Marťas mizí v kosodřevině a my lezeme na ferátu. Vše ale dopadne jinak. Jsme v poslední třetině feráty, když dolezu k Petrovi, který drží u ucha telefon. Marťas zabloudil.

Co se stalo? Na druhé křižovatce v lese Marťas odbočil na Teufelsbadstubensteig. Je přesvědčený, že jde správným směrem a dokonce si myslí, že poznává místa, na kterých byl. Jen pořád čeká, až se objeví ty žebříky, po kterých šel nahoru.

Najednou nevidí žádné lidi. Předtím jich scházelo dolů dost, ale najednou utrum. Jde něco přes hodinu a začíná být nervózní. Uvidí na stěně zatlučené horolezecké skoby. Zmateně si to prohlíží a uvažuje jestli se na to dává ta ferátová výbava, kterou má v batohu.

Škrábe se po skalách a neví, kde je. Dojde k jakýmsi žebříkům, ale neodvažuje se po nich slézt dolů. Nakonec schází z cesty a ocitne se nad srázem. Dole vidí nějakou cestu (později se ukázalo, že je to cesta bočním údolím Grosses Höllental), ale pořád je ještě hodně vysoko. Neví, co je pod srázem, a tak vezme kamínek a hodí ho dolů. Ani se nemůže dopočítat. Hlavně, že nikoho netrefil.

Marťasovi je jasné, že je v koncích. Soumrak se pomalu, ale jistě blíží. Ještěže má aspoň baterku. Vytáhne mobil a volá kamarádovi. Naštěstí chytá signál.

Pak se vydává zpět ke křižovatce turistických cest. Škrábe se do kopce tak usilovně, až dostává křeče do nohou. Vidina osamoceného nočního bloudění v Alpách mu nahání husí kůži.

Všechno dobře dopadne

My zatím dolezeme na vrchol feráty, balíme se a rozhodujeme co dál. Je čtvrt na šest. Sejít do Prien an der Rax a spolehnou se, že Marťas dojde zpátky na křižovatku a pak správným směrem dolů? Nebo jít za ním? Nakonec se rozhodneme, že nemůžeme riskovat a vydáme se za ním. V tom znovu zazvoní telefon. Marťas se doškrábal zpět na křižovatku. Popisuje cedule na stromech a my ho navigujeme směrem na Weichtalhaus. Taky vidí nějaké lidi, kteří jdou správným směrem. Vydechnem si, teď už nemůže zabloudit.

My tedy směřujeme směrem k chatě Neue Seehütte a od ní po žluté značce na Prien an der Rax. Jsme v časovém skluzu a dolů místy běžíme. Jde to dobře, jen se maximálně koncetrovat, aby člověk někam blbě nešlápnul. Do vesnice to stíháme tak akorát za soumraku. Za chvíli pro nás přifrčí Marťas v autě. Je ještě trochu rozklepaný.

Cestou stavíme na gáblík v Payerbachu. Skvělá dýňová polévka, kterou nám doporučil slovenský číšník, wienerschnitzel a domácí pivo nás naladí do správné formy. Chybami se člověk učí, doufám, že příští rok pojede Marťas opět s námi.

Obtížnost Wachthüttelkamm

Celá túra hřebenem Wachthüttelkamm má převýšení 1100 m, z toho je částečně zajištěných 400 výškových metrů. Obtížnost dosahuje nejnižšího ferátového stupně A. Výstup zabere 6 hodin a sestup 3 hodiny podle průvodce. Reálně je ovšem nutno počítat s devíti hodinami stoupání. Na trase se lze setkat se šikmými žebříky, schody, umělými stupy a lanovým zábradlím. Většina trasy stoupá serpentinami lesní stezky.

Doporučené vybavení

Zdatnému a zkušenímu turistovi stačí základní výbava - pohorky, nepromokavé a teplé oblečení (teď na podzim už i čepice a rukavice), čelová lampa, mapa a busola nebo GPS, mobil, jídlo a pití na cestu, lékárnička. Pro jistotu se může hodit cca 20 m lano a pro nezkušené nebo bojácné také ferátový set. V zimě je potřeba vzít s sebou cepín, mohou se hodit sněžnice a v případě náledí i mačky. Cesta je vhodná také pro děti. Podívejte se na podrobné TOPO Wachthüttelkamm.

PŘÍJEZD: Nejkratší trasa s Moravy vede přes Znojmo, Hatě a St. Pölten do údolí Höllental. Nemusí se platit dálniční známka, ale jede se převážně po úzkých silničkách mezi vesnicemi. V jednom místě se dokonce využívá štěrková lesní cesta. Časově nejvýhodnější směr je z Brna do Vídně, Neustadt, Gloggnitz a Reichenau s využitím dálnice. Z Čech je možné jet po dálnici přes Linec. Z Prahy trvá cesta šest až sedm hodin, z Brna polovinu.

UBYTOVÁNÍ: V celém Höllentalu je zakázáno přespávat na parkovištích ve stanu nebo v autě. Dřívější kemp zdarma Kaiserbrunn je uzavřený. Nejlevnější přenocování poskytuje tábořiště Rax Park 'n' Camp u lanovky Raxbahn. Nejblíže k nástupu je chata Alpenvereinu Weichtalhaus

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě