Ani jedna popsaná feráta není pro malé děti. Pokud bez jediného zaváhání zvládnete Kronichovu ferátu a nevadí vám velké výšky, určitě Haidovu nevynechejte.
Helma a ferátový set jsou samozřejmostí.
Nás předběhl jeden blázen, který si vyrazil na procházku a ještě se po nás koukal, co tam šaškujeme s helmičkami. Jediné, co jsme nechtěli, aby uklouznul a my ho museli někde seškrabovat. Šance na přežití po pádu určitě neexistuje.
Obě popisované feráty končí u horské chaty Ottohaus (1644 m n.m.), od které je krásný výhled na okolí.
Krátký Kronich
Na rakouském serveru Bergsteigen.at jsme našli feratu, která je kousek pod Ottohausem, ale na mapě Kompas Wiener Hausberge Rax č. 210 není zakreslená. Jestliže tedy zavítáte k tomuto místo, stoupněte si na verandu před Ottohausem a pár set metrů před sebou uvidíte cestu, která lehce klesá a končí ve skalním oku.
Projděte skrze něj a po padesáti metrech stojíte pod ferátou Kronich Eisenweg. Obtížnost je značena jako C, délka padesát metrů a počítejte, že ji polezete necelou půlhodinu.
Kronichova feráta je ideální, pokud chcete vyzkoušet, zda se můžete odvážit na tyto obtížnosti i do vyšších stěn. Podrobný popis najdete v Klettersteig atlas Alpy od Paula Wernera pod číslem 117.
Dlouhý Hans z Haidu
Další feráta Hans-von-Haid-Steig, která je značená jako D, v popisu má 420 metrů lezení a doba výstupu se pohybuje mezi jednou a půl a třemi hodinami.
My jsme zastavili na vedlejší silnici na konci vesnice Griesleiten, kde je parkoviště, a odtud se po žluté značce se vyráží do kopce. Přímo před sebou máme vrchol Schröckenfuxkreuz (1783), blízko kterého končí naše ferata. Ze žluté značky odbočíme na zelenou, potom přejdeme na červenou, která nás nasměruje k Haid-steigu. Jiná možnost, jak se dostat k této ferátě, je jít po hřebeni od Ottohausu směrem na jihozápad a těsně před chatou Neue Seehütte odbočit a sejit pod horu.
Nástup začíná lehčím béčkovým rozlezením. Po prvním žebříku se dostáváme do varu, protože lezeme terén obtížnosti C/D a navíc se nám otevírá krásný rozhled po ostatních údolíčkách. Při cestě vzhůru nás čekala dvě odpočinková místa, kde jsme si mohli sednout a kochat se pohledem po krajině. Poslední třetina je již pouze béčková, ale jelikož máte za sebou dlouhý výstup, i tato pasáž nám dává zabrat.
Pak již stačí nahoře lehnout do trávy a odpočívat po dobře zdolané ferátě. Nahoru vycházejí lidé jak s úsměvem na tváři, tak za velkého funění s výrazem „hurá, mám to za sebou a už nikam nemusím.“
VIDEO
TWITTER
ENGLISH
FACEBOOK
