Botičem po vypuštěné přehradě

Je podivuhodné, jak se potok Botič okamžitě stáhl do původního koryta, jen co mu prázdná Hostivařská přehrada umožnila volně dýchat.

Začínáme v Petrovicích

Kajaky odvážíme do Petrovic na most přes Botič v Euklidově ulici. Počkáme, až přejde prudký déšť, a kloužeme se po trávě do koryta.

Hladina potoka je sice mírně zvednutá, ale přesto často dřeme loděmi o dno. Potok totiž tvoří mělké tůně oddělené od sebe naplavenými lavicemi z drobného štěrku a později také písku.

Poblíž čističky sjíždíme první nízký stupeň, který tvoří betonové panely brodu pro nákladní auta odvážející vytěžené bahno.

Pod čističkou očekáváme sypaný kamenný jez s betonovou propustí, který bývá obvykle zatopený pod hladinou. Jez je rozježděný náklaďáky a betonová propust otevřená. Projíždíme tudy bez potíží.

Plujeme pod hladinou přehrady

Jsme na přehradě. Štěrk a písek na dně se pomalu mění na mazlavé bahno. Koryto Botiče je široké tři až pět metrů. Lemují ho pařezy, které tu zbyly, když dělníci pokáceli stromy v Hostivařské přehradě těsně před jejím napuštěním v roce 1964.

Potok je najednou přehrazený hliněným násypem, po něm vede cesta pro nákladní auta a pod ním plastová trubka. Dala by se snad projet, ale na to nemáme dost odvahy. Hrabeme se tedy přes násyp po břehu a zapadáme po lýtka do mazlavého bahna.

Nádherné meandry jsou proložené peřejkami, plavbou se vyloženě se kocháme. Jen na břehy nesmíme moc koukat, protože tam stojí vyrovnané řady náklaďáků a bagrů.

Zastavuje nás druhá kopie násypu s trubkou. To už se trochu naštveme a posíláme aspoň lodě spodem.

Jediné zatopené stavení je Mouchův mlýn

Na pravém břehu sledujeme linii mohutných pařezů, které označují bývalý náhon k Mouchovu mlýnu. Padesát let byl pod vodou. Dodnes z něho zůstaly patrné základy a betonový rybníček. Mouchův mlýn je jediné stavení, které bylo přehradou zatopeno. Všechny ostatní mlýny i osady stály nad nebo pod Petrovickým údolí.

V poklidu doplujeme až k česlům na přehradě. Nemusíme mít obavy, že nás přehrada vcucne, protože před ní se voda uklidňuje ve velké laguně a navíc je otvor pro vodu zajištěný kovovou mříží.

Z vody se ovšem dostává těžko. Mazlavé černé a smradlavé bahno na levém i pravém břehu dosahuje do poloviny lýtek.

Pod přehradou je už vody málo

Vytáhneme lodě po šikmé hrázi a na druhé straně je samospádem spustíme dolů k Rouře, která startuje oblíbené podzimní hromadné splutí Botiče až do Vltavy.

Máme v plánu pádlovat jen do Záběhlic, kde končí neregulovaný tok a začínají souvislé betonové a kamenné zdi. Čochtan nám však není nakloněn. Voda po dešti rychle klesá, a tak se horko-těžko došoupeme po kamenech do Hostivaře k první hospodě na pravoboku a končíme.

Budíme údiv především u cyklistů, protože si k jejich stojanům místo bicyklů připoutáváme dva kajaky. Chtěli jsme jet nazpátek pro auto do Petrovic autobusem městské hromadné dopravy, ale ten je daleko za lesem. Nezbývá nic jiného, než se vydat indiánským během nazpátek podél přehrady.

Vodácký průvodce a kilometráž: BOTIČ

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě