Dnes se bojuje o 201 přehrad

Tento dokument má ještě do konce roku schválit vláda, jeho obsah se pak stane závazným pro veškeré územní plány obcí a krajů.

Megalomanské plány

Megalomanské návrhy, převzaté prakticky beze změny z komunistických plánů 70. let minulého století, nemají ve velké většině případů žádné opodstatnění. V případě schválení ale budou bezprostředně ohrožovat stovky obcí, které se celé nebo zčásti nacházejí na území plánovaných vodních nádrží.

Důležité je prosadit změnu koncepce již nyní. Plán hlavních povodí se totiž má stát po schválení vládou ještě do konce letošního roku závazným podkladem pro pořizování územních plánů i přípravu podrobnějších, tzv. plánů oblastí povodí.

Plány povodí

Ačkoliv k tomu v praxi přihlíží jen málokdo, dodnes jsou v platnosti dávné vodohospodářské plány, připravené v 70. letech. Jedná se o tzv. Směrný vodohospodářský plán (SVP), naposledy aktualizovaný přes osmnácti lety, v roce 1988 v publikaci č. 34 Vodní nádrže.

Jde o pozůstatek socialistického velikášství: plánuje na území České republiky vybudovat více než tři stovky přehrad. Tehdejší návrhy byly vypracovány prakticky pro každou větší říčku, každé údolí.

Formálně by měly stavební a územně-plánovací úřady všechny tyto lokality dodnes územně hájit a prosazovat v nich územní uzávěry. Naštěstí byly ve většině případů donedávna rozumně považovány za vyhlaslé, nikdo je vážně neprosazoval a obce se mohly rozvíjet podle vlastních představ.

Stovka připomínek od občanů

Plán hlavních povodí připravuje Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí a krajskými úřady. První verze byla zveřejněna na internetu k připomínkám letos v květnu, obce a občané zaslali ve stanoveném termínu do 3. července téměř stovku připomínek.

Nyní je k projednání podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA, zákon 100/2001 Sb.) předložena upravená verze návrhu PHP, datovaná 21. července 2006 (81 stran). K ní bylo v září t.r. zpracováno tzv. „Vyhodnocení koncepce z hlediska vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví“ (99 stran).

Proč to všechno?

Dlouhý seznam s 201 (slovy dvě stě jednou) vodní nádrží, obsažený v aktuálním návrhu Plánu hlavních povodí, totiž kromě umístění přesně definuje i výšku jejich hladiny, plochu zatopeného území a další technické parametry. To jako závazný podklad již nebude možné při přípravě územních plánů ani schvalování plánů oblastí povodí měnit.

Počítá se sice s tím, že Plán hlavních povodí se bude následně každých šest let kontrolovat a aktualizovat, ale to je hodně vzdálená doba a nelze sázet na to, že seznam přehrad po jeho prosazení bude následně někdo ochoten redukovat.

Každopádně by byla chyba dnes ledabyle schválit nesmyslný plán a spoléhat na to, že je možné jej za deset nebo dvacet let opravit. Většina z připomínek občanů negativně reagovala na vymezení lokalit navržených přehrad a zejména na způsob jejich územní ochrany.

Tady se stavět nebude!

Původně totiž předkladatelé prosazovali vyhlášení územní rezervy na všech lokalitách, která de facto znamená úplnou stavební uzávěru. Také zásluhou našeho úsilí a všech zaslaných připomínek již nejnovější verze návrhu Plánu hlavních povodí doznala v této věci zásadní změny - navrhuje pouze vyhlásit limit využití území podle stavebního zákona 183/2006 Sb. tak, aby zde nebylo možné budovat stavby jako dálnice, ropovody, továrny či skládky.

Naopak již bude možné budovat běžnou občanskou zástavbu, jako jsou rodinné domky a podobně. I tento zásadní posun, ke kterému došlo až po masivní odezvě obyvatel, ukazuje, že aktivní zapojení obcí a občanů má na rozhodování o naší budoucnosti velký význam. Pokusme se proto nyní prosadit změnu strategie, dokud ještě nevstoupila v platnost!

Zásadní výhrady proti Plánu hlavních povodí

Neopodstatněnost dvou stovek přehrad Plán hlavních povodí uvádí tři důvody, pro které je potřeba počítat se dvěma stovkami nových vodních nádrží: ochrana vod v tocích, ochrana před povodněmi a zásobování vodou.

Je však zjevné, že tato argumentace si sama často odporuje. Navíc z konkrétní zkušenosti Tišnovka víme, že ani samo Povodí Moravy nedokáže specifikovat, k čemu by vlastně měly prosazované přehrady sloužit. Ve skutečnosti může každá konkrétní přehrada sloužit jenom jednomu z uvedených cílů, a to na úkor dalších dvou.

Pokud je nádrž budovaná jako protipovodňová, musí být prakticky prázdná, aby mohla zadržet příval vody – v tom případě s ní nelze počítat jako s rezervoárem pitné vody nebo vody pro tzv. nadlepšování průtoků.

Na druhou stranu, pokud má jít o vodárenskou nádrž pro případ nedostatku pitné vody, ta je zase více méně naplněná a nedokáže povodeň zachytit. PHP především jako strategický dokument zcela postrádá předpoklady, na jejichž základě pak navrhuje všechna opatření:

- nikde se nediskutuje ani nedokládá, jaký průtok je potřeba udržet v jednotlivých tocích, aby se zachovala jejich ekologická stabilita

- k dispozici nejsou žádné údaje o tom, jak se bude vyvíjet spotřeba vody pro pitné i užitkové účely a jaká vodárenská kapacita tedy bude potřeba k jejímu pokrytí

- není ani přibližně doloženo, jak se odrazí klimatické změny na vodním režimu v ČR, nejsou uvedeny žádné možné scénáře ani jejich pravděpodobnosti Podobných nedostatků můžeme najít víc.

Ze všech přitom vyplývá, že spíše než o strategický dokument reagující na zjištěná a předpovídaná fakta je Plán hlavních povodí souborem náhodných, nepodložených a navzájem protichůdných argumentů.

Ministerstvo: Možná bude potřeba dvakrát tolik přehrad

Za nejvážnější důvod pro případnou výstavbu přehrad lze považovat hrozbu klimatických změn a akutní nedostatek vody.

Jak ale vyšlo najevo během připomínkování předchozí verze PHP, Ministerstvo zemědělství se opírá především o práci Výzkumného ústavu vodohospodářského v Praze nazvanou „Odhad objemu nádrží potřebného pro kompenzaci poklesu odtoku vlivem klimatické změny“ z listopadu 2005.

Tato práce na pouhých šestnácti stranách konstatuje, že pro vyrovnání úbytku vody do roku 2050 nebude stačit objem všech plánovaných nádrží ani z poloviny! Pracuje přitom s jediným klimaticko-hydrologickým scénářem, jehož výběr a vstupní parametry zdůvodňuje na pouhých dvaceti řádcích textu.

Dokládá to výmluvně, že pokud vůbec PHP obsahuje nějakou ucelenou strategii, jde o strategii zcela nefunkční: postavit všech dvě stě přehrad do roku 2050, všechny je využít jako zásobárny vody

– tedy žádnou z nich jako protipovodňové opatření!

– a stejně skončit s tím, že by jich bylo potřeba víc než dvojnásobek.

Ministerstvo se ale nebojí prosazovat koncepci dvou stovek přehrad s dalekosáhlými důsledky pro mnoho obcí a regionu, včetně investičních opatření za stovky miliard korun, na základě útlé práce, která by sotva mohla obstát i jen v základní vědecké oponentuře.

S ohledem na to, že výčet nádrží a jejich parametrů v návrhu PHP z velké míry kopíruje plány ze 70. let, kdy se o klimatických změnách vůbec nediskutovalo, dokonce usuzujeme, že se nyní jedná především o konstruování náhradních argumentů ve prospěch starých záměrů.

Není pochyb, že záměr výstavby přehrady v libovolné lokalitě bude mít negativní dopad na život v daném místě – a to přesto, že přehrada bude existovat jen na papíru, ve výhledu pro několik desetiletí a pravděpodobně se nakonec nikdy ani nevybuduje.

Jedna z verzí Plánu hlavních povodí dokonce prosazovala, aby všechny vytipované lokality byly chráněny využitím institutu územní rezervy podle stavebního zákona. To by v praxi znamenalo stavební uzávěru, která by vedla k postupnému zániku desítek, možná stovek obcí.

Nebylo by v nich možné přijímat žádné územní plány, tím pádem ani čerpat dotace na rozvoj venkova, nikdo by nestavěl nové domy, sotva by se našel někdo, kdo by chtěl koupit nemovitost a do obce se přistěhovat. Nejhorší na tom je, že to vše by se dělo patrně zbytečně.

Ovšem i když se stavební uzávěra neuplatní, přináší perspektiva možné stavby přehrady a zatopení obce velkou nejistotu. Výrazně se snižuje ochota obyvatel investovat do domků, motivace k budování i údržbě infrastruktury a občanské vybavenosti. Mladé rodiny si zde stěží budou zařizovat bydlení a raději odejdou jinam. Venkovské oblasti již dnes čelí problému stárnutí populace a odlivu mladších, schopnějších či vzdělanějších lidí.

Řada starostů se snaží tomuto trendu bránit. Ale stín budování přehrady nepochybně znamená pozvolný zánik obce. Přitom duševní pohoda, dobrá životní perspektiva a šance na ekonomické i společenské uplatnění lidí patří k příznivému životnímu prostředí, které je nyní v rámci přípravy PHP veřejně posuzováno.

Nedemokratické prosazování

V neposlední řadě bychom chtěli upozornit na nepřípustný způsob přípravy a schvalování PHP. Ačkoliv by tento dokument v případě jeho přijetí měl přímý dopad na stovky obcí, o jeho přípravě prakticky nikdo neví, resp. donedávna nevěděl.

Dotčené obce nebyly vůbec informovány, dokonce ani některé státní a samosprávné orgány neměly potřebné informace. Ty jsou k dispozici jen pro toho, kdo problematiku aktivně sleduje a je schopen se zorientovat na internetových stránkách ministerstva zemědělství. Pracovníci povodí dokonce často veřejnost klamou tím, že ji odkazují na přípravu plánů oblastí povodí budoucích letech, nebo chlácholí poukazováním na dlouhodobý výhled PHP – ve skutečnosti se však o všem důležitém závazně rozhoduje už letos.

Jako poslední příklad chybného přístupu k přípravě PHP může sloužit i veřejné projednání. Pozvánka na ně byla publikována pouze na internetových stránkách ČEU, a to necelé dva týdny předem (26. září).

Místo projednávání leží na málo známé periferii Prahy (alespoň z hlediska mimopražských občanů, kterých se přehrady týkají). A kromě místa je značně nevyhovující i termín, protože ve tři hodiny odpoledne se projednávání těžko může účastnit běžný zaměstnaný občan s bydlištěm vzdáleným desítky či stovky kilometrů od místa jednání. V programu jednání se navíc počítá s diskusí v délce pouhých 90 minut.

Co chceme

1. zásadní revizi nebo úplné vypuštění seznamu vodních nádrží z PHP (minimálně z jeho závazné části)

2. ochranu lokalit vhodných jako zdroj pitné vody pro příští generace jiným, šetrnějším způsobem, například vyhlášením chráněné oblasti přirozené akumulace vod

3. veřejnou a transparentní oponenturu podkladů ke strategii

4. vyloučení varianty územní rezervy jako mechanismu pro ochranu vytipovaných lokalit (tento způsob územní ochrany je zcela nepřijatelný)