Haleluja vole

Ani jeden z posádky tvořící šest členů není příliš velký odborník na tento druh sportu. Pár lidí mělo možnost sjet Vltavu, či jinou řeku, ale s divokou vodou nemáme žádné zkušenosti.

Jeden z prvních nápadů bylo vytvořit vor o šesti duších z traktoru, které by byly připevněny k dřevěné konstrukci vyrobených z latí nebo fošen. Základna byla vymyšlena již už od počátku. Teď to nejdůležitější: vymyslet design.

Úplně první nápad, že si všichni sedneme dovnitř obří láhve, jsme museli zamítnout z důvodu příliš velkých nákladů a náročné přípravy. Celková bezpečnost je nulová, hrozí utopení celé posádky v láhvi od minerálky. Nakonec sedíme na voru okolo láhve.

Začínáme stavět základnu, odpadl jeden člen posádky, jede někam pařit. V podvečer sehnal Lanýž šest duší, z čehož vyhovují pouze tři. Duše bylo nutno zalepit, dokoupit ventilky a vytvořit závit na ventilku v duši, poněvadž ventilky do nákladních aut jsou jiné. Marně jsme se pokoušeli v pátek večer sehnat zbylé tři duše.

Neztráceli jsme naději, zítra je taky den. Mezitím jsme v suchém doku prováděli první zkoužky stavby, tvaru, různých materiálů.

Finálová verze byla sestavena ze tří pneumatik z autobusu a čtyř z něčeho většího než je osobní automobil a menšího než již zmiňovaný autobus.

Přišroubovali jsme podlážky na dvě základnová prkna a duše svázali lanem. Důležitá věc: mezi duše a prkennou konstrukci jsme položili koberec, starý, červený koberec, který zabraňuje proražení od hřebíků umístěných v podlážkách. Po delší debatě jsme se rozhodli, že vyzkoušíme plavidlo na vodě. Při přenosu dřevěné kostrukce došlo k menší havárii, kdy se vytrhly dvě ze tří podlážek, na duších byly pouze položeny.

Plavidlo jsme umístili na vodu a světe div se, udrželo se na hladině. Po chvilce rozmýšlení jsme loď obsadili třemi členy posádky. Jelikož nebyla k dispozici pádla, využili jsme přidělených kusů větví, které pro nás Pavel tak pracně sehnal.

Urazili jsme asi dvě stě metrů, byl čas vystoupit na břeh a vrátit plavidlo do doků na další přestavbu. Cesta nazpět byla velmi nepříjemná, plná kopřiv a komárů, bolest se násobila i díky našemu oblečení, poněvadž jsme někteří měli kraťasy. Přemýšlíme o snížení stavu posádky na 4 + 1. Nejsme si jisti, jestli plavidlo uveze více lidí.

Přes noc se nám takřka vyfoukly dvě duše, jedna hlavní z levé strany a druhá zadní taktéž z levé strany. I přes tento malý problém, je plavidlo velmi stabilní.

Vzhledem k vyššímu stavu vody nás proud začal odnášet směrem do města. Asi hodinu jsme se plácali na místě a pokoušeli se dostat zpátky do hlavního doku, což bylo prakticky nemožné.

Pocit beznaděje je opravdu nepříjemný, voda si s námi vyloženě pohrávala. Navíc s dětskými pádly takový koráb těžko dostanete v protiproudu do míst kam potřebujete. Přesto jsme se rozhodli sjet řeku až do Všeborovic k hospůdky Pod mostem. Vyjížděli jsme něco kolem sedmé. To jsme ještě netušili, co je všechno před námi.

Technologie stavby člunu byla naprosto změněna. Podlážky jsme vypustili kvůli velkému množství hřebíků, různých špičatých kovových výčnělků a hlavně velké hmotnosti. Od jedné společnosti jsme nakoupili desky z ponkových stolů za 200 Kč. Při stavbě došlo k nadměrnému předimenzování plavidla, což se ve finále projevilo velmi silnou konstrukční mohutností neboli praktickou nezničitelností. K přenášení postačili čtyři lidé, po nasáknutí vodou mělo šest lidí velké problémy vor přemístit.

Dekorace byla flaška, sklenička, brčko, citrón, otvírák a nesmíme zapomenout na víčko. Vesměs jsme využili tří základních materiálů. Pletivo na králíky, polystyren a krepák. Dále pak oboustrannou lepící pásku, fólie na pařeniště, vodovky a cosi jako tekuté sklo. Zachovali jsme poměry láhve a skleničky. Zvětšeno o 833% z původních rozměrů.

Zhruba pět hodin před závody jsme se sešli v suchém doku a provedli dokončovací práce včetně potažení plavidla krásnými závěsy z mého pokoje.

Kocháme se pohledem na naše plavidlo. Vybavili jsme se pro jistotu záchranými vestami, což se nám vyplatilo, na vodu by nás bez vest nepustili.

Opravdu definitivní uspořádání duší vypadá následovně. Tři velké duše podélně tvoří poměrně velký výtlak. Po boku je osm duší, dvě na sobě, aby byly stejně vysoké jako duše z autobusu, tím byla zajištěna stabilita proti převrácení. Na voru se dá tancovat, dále se dá z voru... Vše je svázáno šňůrou na prádlo. Dohromady jsme použili jedenáct duší, prakticky všechno co jsme sehnali.

A bylo odstartováno. Voda měla silný proud. Plavidlo jsme v tomto provedení neměli nikdy ve vodě, nevěděli jsme, jestli bude řiditelné.

Odvážná posádka týmu Haleluja sjela umělý jez po kraji, poněvadž nás záchranáři nechtěli pustit na dřevěnou šlajsnu, prý jsme příliš široké plavidlo. Hahaha, tu další jsme sjeli v pohodě.

Po dokončení závodu naše cesta nekončila. Spíše začínala, máme namířeno na Hubertus se zastávkou ve Všeborovicích na jedno pivko, něco malého k jídlu a tak dále. Měli jsme velké problémy dostat se na soutok Ohře a Teplé. Úsek Teplé, zhruba tři sta metrů, měl pouze 20 centimetrů vody. Teplota vody kolem šesti stupňů. A to už jsme na Hubertusu. Jsou tam peřejky. Nejsou extra dlouhé, kolem sedmdesáti metrů, široké zhruba pět metrů, ale mají dva velké kameny přímo uprostřed cesty. Pro vor to byla těžká zkoužka, nicméně projel absolutně v pořádku. Pro tým to byl příjemný adrenalin.