Morava teče lužními lesy

V létě se obvykle začíná v Postřelmově, protože tam teče vždycky dost vody, aby bylo možno spustit na hladinu i těžce naloženou kanoi.

Hordy komárů

Skrze chráněnou krajinnou oblast Litovelské Pomoraví lze za týden dojet do Olomouce. Krásu, divokost a opuštěnost lužních lesů je nutno zaplatit bojem s hordami komárů a ovádů.

"O obtížnosti se nedá mluvit, je to volej, ale přece to stojí za výlet. Zvlášť, když je sucho jako teď, a není moc na výběr. Řeka líně meandruje, je plná napadaných stromů a jedna krásná písečná pláž střídá druhou - od nejjemnějšího písku až po štěrk, stačí si vybrat,“ zapojil se do internetové diskuse na serveru Raft.cz vodák pod přezdívkou Pipa.

Jezy jsou nesjízdné

Pádlujeme po příjemné řece otevřenou krajinou a čas od času přeneseme nějaký jez. Většina je jich na Moravě nesjízdná. V Mohelnici uctivě hledíme na jez-zabiják, pod nímž se nenápadně vaří voda. Nevidíme žádné velké vlny, ale právě to znamená, že voda se pod jezem točí a stahuje ke dnu všechno, na co dosáhne.

Na dalších jezech se vždy přesvědčíme, jestli pod nimi není sucho. Hodně vody z hlavního řečiště totiž berou náhony k vodním elektrárničkám, po kterých se dá plout.

Neopouštět loď!

Pod Moravičany vplouváme do chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Jsme v jediném lužním lese, který nám v Česku nechali budovatelé přehrad a meliorátoři.

Vodáci tudy jet mohou, ale musejí dodržovat zostřený režim. Je tu zakázané táboření a dokonce nelze vystupovat na břeh ani na štěrkopískové náplavy uprostřed řeky. Pokud se převrátíme, nebo zajedeme omylem na mělčinu, nikdo nám pochopitelně krátké zastavení na břehu nevyčítá.

Za to ovšem plujeme krajinou bez silnic a vesnic. Propagované bobry nezahlédneme, ale vidíme jejich hráze a ohryzané stromy.

Objíždíme řeku náhonem

Přijíždíme do Litovle, která Pomoraví dělí přesně na dvě části. Tady se dá přespat, najíst a udělat exkurzi do civilizace. Zítra se zase vrhneme do divočiny.

Od Hynkova je hlavní tok Moravy kvůli ochraně přírody uzavřen. Není však o co stát ani z vodáckého pohledu, protože koryto je tu zapadané stromy, místy je zarostlé a často bažinaté.

Proto odbočíme doprava, sjedeme jedinou opravdovou peřej na středním toku Moravy a plujeme Mlýnským náhonem. Většinou ani nepoznáme, že je to dílo lidských rukou, protože příroda se tu po pár stovkách let od jeho vybudování zabydlela. Po náhonu pádlujeme až do Olomouce.

Dálková plavba do Dunaje

Mohli jsme udělat jakousi smyčku na jezu U tří mostů, kde bychom odbočili z Mlýnského náhonu na říčku Cholínku a po ní se splavili zase do Moravy. Záleží na odhadu a vodáckém štěstí, kudy teče více vody a jaké koryto je splavnější.

V Olomouci většina vodáků končí. Dá se ovšem pokračovat až do Dunaje. Na to je ovšem nutno počítat nejméně s dalším týdnem pádlování navíc. Zatímco z Postřelmova do Olomouce je to po řece 70 kilometrů, do Dunaje zbývá ještě dalších 230 kilometrů.