Říční lázně Zlenice

Vyrazili jsme do Zlenic na výlet, který je zábavný pro nejmenší prcky i jejich rodiče.

Koupání v přírodě

Říční lázně Zlenice je krásně udržovaná sekaná loučka s boudou správce a převlékacími kabinami u přírodního jezu s přívozem přes Sázavu. Na protějším břehu stojí penzion (zde nazývaný hotel) se zahrádkou a taky loukou (říkají jí pláž) a malým kempíkem. U hotelu mají i dvě klece s papoušky a mývalem.

Něco o lyžování

Při tvorbě plánu výletu na sobotu jsme při prohlížení mapy našli poznámku o tom, že Senohraby byly pro Pražáky víkendovým lyžařským rájem a dokonce tam stál lyžařský můstek.

(Čtení zadní strany map je specialita mojí ženy, osobně jsem před seznámení s ní nikdy nechápal, proč tam ty kecy někdo vytisknul.)

Naplánovali jsme si tedy výlet pantografem z pražského Hlavního nádraží do Sehohrab, pěšky k Sázavě a když to tříletý Matěj ujde, tak podle vody dál do Čerčan nebo do Čtyřkol. V Senohrabech jsme skutečně vystoupili, lyžařský ráj neviděli, po modré značce příjemným lesem došli k Sázavě a podél řeky se vydali po pravém břehu ke Čtyřkolům.

Jako před sto lety

Říční lázně nám doslova vyrazily dech. Nečekaně se vylouply na soutoku s potůčkem tekoucím ze Senohrab a měly atmosféru jako z minulého století. Míním tím pochopitelně devatenácté století.

Přeplavili jsme se pramicí na druhý břeh, pojedli v zahrádce pod slunečníkem, prohlédli si mývala a andulky, vykoupali se, přeplavili se zpět a došli do Čtyřkol na vlak. Původní plán byl jet zpět Posázavským pacifikem, ale cesta jím by vzala další skoro tři hodiny, a tak jsme se domů do Prahy vrátili stejnou tratí.

Tříletý prcek to celé, tedy celkem sedm kilometrů, ušel po svých.

Zadní strana mapy říká, že Čtyřkoly se dříve jmenovaly Věrady, což Němci zkomolili na Vierrad a češi zpětně přeložili na Čtyřkoly.