Stvořidla na tři způsoby

Přečtete si tři různé pohledy na průjezd Stvořidly.

Na jaře s cestovkou

Pod poprchávající oblohou se svlékáme do plavek a lezeme do vypůjčených neoprénových obleků. Zpočátku nepříjemně studí, ale po chvíli provlhnou a přijmou teplotu našeho těla.

Guide s pomocníkem mezi tím stáhnou z korby malého náklaďáčku nafukovací člun pro sedm lidí, zkontrolují tlak v jeho válcích, a odnesou ho k vodě. Zkontrolují i naši výstroj - každý máme vypůjčenou přilbu, plovací vestu, neoprén a pádlo. Dobrodružství může začít, splujeme legendární Stvořidla, desetikilometrové peřeje pod Ledčí.

Karty na člunu rozdává zásadně guide. Dopředu posílá dva muže, kteří to podle svých slov dobře umějí na kanoi. Za ně si sedne sportovně vypadající milenecká dvojice. "Váš úkol je být motorem lodi, budete pádlovat jako o život, ať se děje, co se děje." Třetí řadu obsazují dva mladíci, kteří na řece ještě nikdy nepluli. "Budete mě poslouchat a naučíte se to," říká hlasem mořského vlka a naskakuje na záď, odkud bude raft kormidlovat.

Sázava se tu rozlévá do šířky a proud je pomalý. Podle pokynů guida zkoušíme pádlování dopředu na povel "Zaber!", dozadu "Kontra!" a dva přední háčci se vyklánějí do strany a nalehávají na pádla po výkřiku "Přitáhni!"

Proud nás pomalu stahuje do první zatáčky a guide na nás pokřikuje povely, které bez odmlouvání plníme. Těsně míjíme několik velkých kamenů, skáčeme skalní prahy a kličkujeme od jednoho břehu k druhému. Adrenalin nám leze snad i z uší, pádlujeme ze všech sil, výkřiky guida se mísí s hukotem vln a zpěněná voda nám stříká do zpoceného obličeje.

Najednou se Sázava uklidňuje, jako když utne. Blížíme se k mostu, kde na nás čeká náklaďák. Celá posádka přestala dávat pozor a to se nám nevyplatí - raft se převrací, všichni padáme do vody. Mrazivá voda nás šokuje, tělo si otloukáme o kamení na dně. Jen co se vzpamatujeme, snažíme se řídit pokyny, které jsme dostali před vyplutím: "Plavejte po zádech a nohama napřed. Kdo může, chytí se raftu." Pod mostem se proud zastavuje úplně, vylézáme roztřesení, zmrzlí a promočení na břeh. Až podle rozesmátého obličeje pomocníka s náklaďákem pochopíme, že guide nám vyvedl pěknou kulišárnu. Prostě nás do vody záměrně shodil. "Teď už víte, co s vámi voda udělá, když do ní spadnete," utrousí, když táhne člun k náklaďáku. Jeho cestovní kanceláři jsme totiž zaplatili tři jízdy a on z nás chce mít dobrou posádku.

Kuba Turek

Po deštích na raftu

Stvořidla se nacházejí na horním toku Sázavy, jde o proslavené peřeje, které se však kvůli nedostatku vody většinou musí přetahovat. Dnes nastala opačná alternativa.

Když jsme jeli na vodu, projížděli jsme přes Vysočinu. Na jednom mostu přes Sázavu jsme si všimli, že je řeka značně rozvodněná. A protože to byl kousek, odskočili jsme si na Stvořidla.

Upřímně říkám, že nic takového jsem v životě neviděl. Snad jen v televizi. Z peřejí nebyl vidět jediný balvan, to tam jsou normálně pěkné kousky, řeka připomínala peklo. Vlny dosahovaly výšek okolo dvou metrů a byly všude. Měli jsme s sebou raft, a tak jsme ho rychle nafoukli a hurá do vln.

Plavba byla jako horská dráha zvlášť vzadu, kde jsem seděl. Suché na nás nezůstalo ani místečko. Byla to bomba. I když už bylo pozdní odpoledne, udělali jsme tři jízdy. Následující den jsme projezdili celý. Jak voda pomalu klesala, charakter peřejí se měnil od hodiny k hodině. Zkrátka co jízda, to originál.

Jan Choceň Doležal

Proč bychom se netopili: V létě na kanoi

Za první skupinou prahů se řeka teprve odvázala. "Ber," ječeli kormidelníci, leželi na pádlech a letěli řekou zprava doleva, "teď píchni," přeskakovaly jim hlasy a hákové rvali přídě do pravého úhlu s proudem, aby se vyhnuli balvanům. Lodě padaly z přírodních schodišť do zpěněných zabaláků.

Ivan se držel těsně před Kenym, pojednou se ztratil. Objevil se o značný kus dole, skočil z prahu vyššího než metr. Kenyho loď se naklonila, proletěla mezi skalami a skočila dolů. Lucii udeřila vlna do břicha.

V mohutném záběru zaklínil Keny pádlo mezi kameny. Náraz mu ho vyrval z ruky. Loď se stala neovladatelnou a pádlo ji předjelo. Tenkrát si Keny uvědomil, jak Křižák nahoře nabádal ke klidu. Odkašlal si a nesměle prohodil: "Lucinko, mně snad - uplavalo pádlo."

"U ďasa," vykřikla Lucinka a vrhla se do vln. Stačila pádlo ještě chytit, hodit do lodi, zachytila se zádi, loď ji strhla. Řítili se dlouhým pěnivým jazykem.

"Tak to nějak zastav, hergot," povzbuzovala Kenyho vždy jemná Lucie. Keny se křečovitě smál: "To je dost těžký, miláčku. Když já na to pádlo nedosáhnu. Hodilas ho moc dopředu. Ale já to zkusím - takhle - vydal se po čtyřech vpřed, držel se bortů. Když překračoval zadní šprajc, vletěla loď na balvan, nárazem se přes něj vyšplhala do poloviny své délky a pak se velebně zvrátila do proudu.

"Chytej loď, je tam chleba se sádlem," vybízel Keny, když se vynořil. "A to pádlo nám tamvocaď - zase vypadlo." Letěli novým jazykem, voda jimi mlátila o balvany.

"Chleba už tam taky není, pro rány boží," lapala Lucie po dechu. "Kdo že to se mnou kdysi prováděl vodácký rychlokurs? Hlavně že víš, že vodáci se zdraví ahoj! A že nám uplavalo veslo! Nebe buď milostivo ženě, která se za tohle vdá!"

S lodí i s pádlem se srazili u kamenné bariéry. Na mělčině před ní vylili vodu. (…)

Do čela flotily se probojoval Sumec, kterému se už asi sto metrů dařilo neuváznout na žádném kameni. Jeho loď pádila dlouhým silným jazykem, který se protahoval mezi dvěma skalkami. Stříkající voda za skalkami dala tušit skok. Uprostřed stál samozřejmě rybář, koukal po proudu a mával prutem jako panský kočí. Na jedné skalce poskakoval jeho čtyřletý chlapeček a nadšeně sledoval lodě.

"Uhni, zrůdo," zařval Sumec, ale rybář ho v rachotu vody neslyšel. "Pané, pozór," křičela Lída, "nemůžeme uhnout, musíte vy!" V poslední chvíli zpozoroval rybář loď za svými záda, ztuhl a pak se vymrštil na skálu. (…)

Lodi se hnaly dál, kormidelníci hulákali, háčkové dřeli, houbaři fotografovali, voda se pěnila, Betyna vrčela, chlapeček ječel a rybář na skále zápasil o rovnováhu.

Pak se voda pomalu uklidnila, kamenů ubývalo. Unavená řeka propouštěla unavené posádky. Skok posledním schodem, viděli už tábor na Stvořidlech.

Šmíd Zdeněk: Proč bychom se netopili. Praha, Olympia 1977

STVOŘIDLA

vodácká kilometráž

139,0 Smrčná, most pro pěší, vpravo vlak

138,5 peřej 500 m, splouvá se středem

137,8 peřej 300 m, pravá zatáčka vpravo

137,2 peřej, levá zatáčka středem

136,2 peřej, válce, pravá zatáčka vlevo

135,3 Stvořidla, most pro pěší, vpravo vlak, vlevo kemp