Cesta na Levý Hradec

Bořivoj byl zakladatelem přemyslovské linie prvních českých vládců. Zřejmě roku 874 nechal postavit kostelík svatého Klimenta na Levém Hradci. Splnil tak závazek, který dal Svatoplukovi z Velké Moravy, který ho pokřtil z pohana na křesťana.

Nic není jisté

Ačkoliv jsou předchozí tři věty nejpravděpodobnějším historickým výkladem dějin Levého Hradce, jistého na nich není vůbec nic.

Bořivoj mohl být vládcem Čech, ale také obyčejným nohsledem a čističem dosazeným Svatoplukem. Mohl být jeho příbuzným, možná bratrancem či dokonce synem. Také je možné, že byl na Levý Hradec vyhnán českou šlechtou. Snad nebyl jen praotcem Přemyslovců, ale třeba i později vyvražděných Slavníkovců a Vršovců. Možná dokonce s Přemyslovci válčil a posunul osten své moci na Levém Hradci až blízko k srdci jejich území v Pražské kotlině.

Určitě to nebyl žádný svatoušek. Z Velké Moravy převzal východní brutalitu a z Francké říše mazanost a schopnost využít politiky, ekonomiky a víry ve svůj prospěch.

Z Prahy do Roztok

Zvědavost mi tedy nedala a vyrazil jsem na kole do Levého Hradce. Místa, kde se vařila raná česká historie.

Svou cestu začínám v Bubenči, kde podél Vltavy vede cyklostezka a v pohodě můžu pozorovat plující lodě.

Ta ale po chvíli skončí a nastoupí nepříjemný úzký úsek.

Sjedu na na panelku, která se objevila po pravé straně, ale po chvilce se stejně musím vrátit zpět na silnici.

Ta už se mezitím rozšířila a do Roztok dojíždím po široké krajnici.

Nezapomeňte odbočit k přívozu

V Roztokách začínám stoupat do kopce a přehlídnu odbočku směrem k přívozu.

Zásadní chyba! Právě zde totiž vede krásná asfaltka pro cyklisty směrem na Levý Hradec. Já ale stoupám městem pořád nahoru.

Když dojedu na konec Roztok, je mi jasné, že jsem přehlédl odbočku. Kousek se vracím a už ji vidím. Chuděra malá, celá zohýbaná visí nenápadně na sloupu. Nad ní je sice ukazatel na kostel sv. Klimenta, ale takové místo by si zasloužilo lepší navigaci.

Proč Komenský, Roztočtí?

Jedu po ulici Přemyslovská a chválím místní za příhodný název. Po chvilce lehce znejistím, protože ji vystřídá ulice Komenského (proč zrovna ten, Roztočtí?), ale po ní už následuje Levohradecká.

Když přijedu ke kostelu v Levém Hradci, zjistím, že jsem minul kiosek se suvenýry, kde se prý prodávají vstupenky do kostela.

Na hřbitovní bráně je psáno, že sraz k prohlídkám kostela je každou hodinu právě zde. Dva cyklisté tu už nějakou chvilku marně čekají a po nich to vzdávám i já.

Až doma při prohlížení fotek mi dojde, co že to cedule jasně sděluje. Prohlídky se konají v květnu až září, já už mám v říjnu smůlu.

Bořivoj je nejistý a jeho kostelík nakonec také

Archeologové našli pod podlahou dnešního kostela základy rotundy s kruhovou lodí. Ta byla v minulosti považována za Bořivojův kostelík.

Tomu ale brání jedna zdánlivá maličkost – v základech byl nalezen kámen s vyrytým křížem. Kladení základního kamene však bylo v 9. století v našem prostředí neznámým liturgickým úkonem. Nicméně je velmi pravděpodobné, že Bořivojův kostelík, asi dřevěný, stával na tomto místě.

I po přestěhování Přemyslovců na Pražský hrad plnilo hradiště stále důležitou funkci. Ještě 19. února 982 byl právě na Levém Hradci zvolen druhým pražským biskupem Slavníkovec Vojtěch.

Smrt znamená jen zánik hmoty, duch tvůj však brouzdá mezi námi

Brouzdám hřbitovem a obdivuji staré náhrobky, takové se už dneska nedělají. Andulka, které osud nadělil jen 26 let, se na nás dívá z náhrobku rodiny Kinských.

Před kostelem jsou viditelné pozůstatky hradištního valu.

Je tu malý hrobeček. Ježek?

Na louce za hřbitovem byla kdysi intenzívně osídlená akropole.

Marně si pokouším představit ruch, který zde vládl. Výhled je odtud pěkný až ke zdymadlu u Klecan, ale pro lepší musím jinam.

Kolo zamykám u kostela a po zelené značce se pěšky vydávám na protější kopec.

Zato na protější břeh Vltavy je radost pohledět.

Až na ten kamenolom...

Duch Přemyslovců stále žije!

Ducha starých Přemyslovců si ale pořád nedokážu oživit. Až se najednou vynoří na místě, na kterém bych ho určitě nečekal. Když se vymotám z lesního porostu, narazím na satelitní výstavbu. A hle, u jednoho domu je přilepena jakási věžička, evokující středověk.

Pravda, okna jsou nestylová, ale nebuďme malicherní. Představuji si, že se jednoho dne zjevil majiteli domu duch Bořivoje I. a přiměl ho, aby vyjádřil zdejšího genia loci. Uspokojen nečekaným objevem se vracím zpět ke kostelu pro kolo.

Znovu jedu po zelené, ale tentokrát opačným směrem. Sjíždím dolů k Vltavě. Mimochodem, právě tudy vedla brána k předhradí. Dole podjedu železniční trať a po krásné asfaltce přijíždím v klidu do Roztok.

Na kole kolem Prahy

Botič
Kocába
Říp
Karlštejn na horském kole
Posázavská stezka
Královice
Okoř a Kralupy
Hrusice
Benešov
Kuří a Lipany
Voděradské bučiny
Pitkovice a Uhříněves
Závist
Jílové, tady už zlato není
Jevanské rybníky

Zobrazit místo Praha - cyklo na větší mapě