Desítky krys na Jizeře

Tedy sbohem, věrný Berte, který jsi mě bezpečně provezl bouřícími peřejemi i nemilosrdnými válci, je čas podlehnout svodům menší a obratnější lodi.

Expediční tým

Ve čtvrtek ráno tedy pro sebe na přívěs navazuji Mága a v duchu se už proplétám brankami cvičné peřeje. Za necelou hodinku jsme na místě a nedočkavě vyskakujeme z aut. Jenže co to? Nos protestuje a za chvilku je taky jasné proč - zaparkovali jsme přímo u čističky odpadních vod v Benátkách nad Jizerou, která na sebe upozorňuje charakteristickým zápachem.

No co, jsem v podstatě humusák, tohle mě přece nerozhodí. Jdeme se mrknout na řeku, provalený jez a vlny pod ním vypadají směšně mrňavé. To přece budeme zvládat s prstem v nose, pomyslím si a jdu s ostatními pro výstroj. Dělíme se na dvě skupinky. Ti co absolvovali základní kurz jsou rovnou na vodu, ostatní budou mít nejdřív úvodní povídání, a pak se k nám přidají.

Mílou slibované zbrusu nové vodácké bundy a vesty jsou prostě skvělé, všichni ve shodné výstroji vypadáme jako expediční tým někde u pramenů Gangy.

Protržený jez v Benátkách

Po nezbytné rozcvičce hopneme do lodí a rozjíždíme se v tišině nad jezem. Pak nastane kýžený okamžik a Hanka zavelí dolů z jezu. Hurá, jdeme na to. Hop, šplouch a je vymalováno, tři ze čtyř lodí plavou dnem vzhůru a můj Mág poskakuje ve vlnách jak splašený kůň. Vysoká morálka a sebevědomí se rozpouštějí jako příslovečná kapka v moři.

Se staženými krysími ocásky splouváme o několik desítek metrů níže, kde je řeka o něco mírnější a začínáme od píky. Postupně znovu nacházím jistotu, která se s novou lodí kamsi vytratila. Cvičíme traverzy, kdo si nechá strhnout špičku, je silným proudem hodně snesen a musí se pracně dostávat zpět nahoru. Po chvíli zkoušíme i branky, je to celkem dřina a navíc jsem špatně odhadl oblečení, takže je mi teď strašně horko.

Ze začátku otloukám tyčky zleva, zprava, ale po čase získávám ten správný grif a daří se mi projíždět bez dotyku a celkem plynule. Boční proud u druhé branky je ale mizera a nikomu neodpouští. Kdo se špatně nakloní, má další krysu.

Náklony, náklony a zase náklony

Kolem poledne dáváme pauzu na oběd a přidáváme se ke druhé skupině, které Zajíc právě vysvětluje náklony. Za figuranta mu slouží Tomáš a Hanka. Zajíc je gentleman, a proto Hanka předvádí náklony správné a s grácií proplouvá vlnami ze strany na stranu. Na Tomáše zbývá předvádět ty špatné a po každém z nich se převrhnout. Tomáš ovšem na rozdíl od nás bravurně zvedá a navíc má kolíček na nos, takže si z koupání moc nedělá.

Po obědě se skupinky promíchávají podle toho jak to komu jde. Ti šťastnější dovádějí na první vlně a zkouší co nejčistší přejezd nebo chvilku surfovat. Vlna není z nejmenších a sem tam někdo zaplave. Zrovna si říkám, jak je to prima, že jsem ještě nekrysil, a už plavu taky. A plavu celkem dlouho, límec je přece jen o hodně menší, než na jaký jsem si zvykl a tak obvyklá taktika "kolena k sobě, pokrčit, odrazit a jsi venku" selhává na celé čáře. Nohy se někam zasekly a nejdou ven, hlava chce z vody, místo aby myslela. Chvíli se plácám jako rak poustevník s ulitou na zádech, nakonec si tělo nechá říct a vyleze z lodi. Ještě ve vodě si loď jako trouba otočím, ať je co vylévat, a sápu se na břeh. Křeč v lýtku je jako třešnička na dortu.

Daleko do Sojovic

Po usilovném tréninku nás ještě čeká kousek na vyjetí. "Bude to asi tak pět set metrů olej, pak jez a pak to pěkně poteče. Celkem asi sedm kilometrů." Asi tak nějak zní předpověď, co se mě týká ruce bolí celkem dost a klidně bych lezl z vody hned, ale když vyjetí, tak vyjetí.

Jez má zřejmě nějaké magické nadání posouvat se dolů po proudu, protože to k němu trvá nějak podezřele dlouho. Navíc všechnu vodu až na malý čůrek schlamstla elektrárna takže radostně přenášíme. Bohužel ani pod jezem řeka není dvakrát čilá a až na občasnou peřejku nijak zvlášť neteče. Jícha mi s potutelným úsměvem vysvětluje že je to celé potřeba, aby se nám nezkrátily šlachy. Má pravdu, ruce mám vytahané jako opice, takže o zkracování nemůže být ani řeči.

Kolik kilometrů to ve skutečnosti je z Benátek do Sojovic nechávám na zjištění laskavého čtenáře. Jako malou nápovědu si dovolím uvést pouze tolik, že sedm to rozhodně není. Co říci závěrem? Jizera byla rozhodně náročná, odhaduji také, že to byla zatím nejvykrysenější akce kajakářské školy vůbec. Rekordmani toho dne atakovali hranici deseti hlodavců.