Ledovcová výprava na Galenstock

Je ráno 3:45 a zvoní budík. Kupodivu se ani necítím moc ospalá, takže lovím v kapse stanu od večera připravenou čelovku a vrhám se na nasazování kontaktních čoček. Mám je teprve týden a tak mi to určitě bude trvat dlouho.

A taky že jo. No zkuste si to, máte-li jak: ležíte na břiše ve stanu a snažíte se donutit čelovku, aby svítila na to pitomé malé umělohmotné zrcátko, protože bez zrcátka to nezvládáte ani náhodou. A když je čočka konečně v oku, zjistíte, že ji musíte zase vyndat a oprat, protože se vám pod ní dostalo nějaké smetí...

Konečně jsou čočky v pořádku tam, kde mají být. Pánové mezi tím stihli vylézt ze stanu a uvařit čaj, takže se honem doobléci a pokusit se nacpat do sebe aspoň větší než malé množství vloček, abyste hned po první půlhodině cesty nezačali umírat hlady.

Co z toho mám?

Vždycky vás zajímalo, co lidi z toho lezení na hory mají? Mě, když se ploužím do několikátého sta metrů převýšení, mám hlad a žízeň, jsem pomalejší, než mí kamarádi, protože jsem ženská, je mi horko a mám mokré boty, by to zajímalo taky. Co, kromě výše jmenovaného, z toho mám?

Jdeme nalehko, vše nepotřebné a při troše zapomnětlivosti i pár potřebných věcí, jsme nechali ve stanu, který je teď už asi o tři sta metrů níže. Vrcholky na protější straně údolí jsou zality sluncem, ale my budeme ještě dlouho ve stínu. Nad hřebenem v našem směru je ještě vidět Venuše se Saturnem jako doprovodem, ale rychle bledne závistí před prudkou sluneční září. Na obloze není ani mráček. Nejbližší Mráček (konkrétně Tomáš) šplhá do prudkého svahu pár metrů přede mnou.

Na kole po ledovci

Jaké vybavení si máte vzít s sebou? Pokud se chcete jen projít po ledovci, který už není zasněžený, tak v zásadě nic. Potkali jsme i tři šílence, kteří se tam promenádovali na bicyklech. Kupodivu nikomu z nich nezahučel ani bicykl ani jeho majitel do žádné z velkých trhlin. Z toho, jak zuřivě se navzájem fotografovali, jsme usoudili, že se přinejmenším snaží o zápis do Guinessovy knihy rekordů.

Pak tam chodily dvojice, kterým někdo někdy řekl, že na ledovci se má navazovat na lano, tak se tedy změtí podivných uzlů navázaly. Mezi sebou tři metry lana, žádný cepín. Kdyby první někam zahučel, nevím, jak by ho druhý mohl chytit.

Neoficiální závod

Vyšli jsme příliš vysoko do svahu, a abychom neztratili výšku, traverzujeme suťovisko, čímž ztrácíme čas, takže nás docházejí skupinky, které měly oproti nám hendikep asi tři kilometry po ledovci, protože nespaly ve stanu, ale v hotelu. No což, utěšuji kolegy, že přece nesoutěžíme. Aspoň ne oficiálně. Takže stále výš a výš, většina cesty vede po sněhu, počkat, až davy opustí nevelký prostor na vrcholku, a pak už si soukromě užíváme rozhled. 

Na Galenstock v létě

Sezona: červenec - září

Obtížnost: výstup 5 hodin. AD.

Normální cesta na Galenstock vede severním hřebenem. Vychází z Albert Heim Hütte (2542 m) a míří na ledovec Tiefenbach glacier. Po něm se stoupá k severu směrem pod Tiefenstock. Ledovec je téměř bez trhlin. V nadmořské výšce 3100 m odbočí doleva na výrazné a lehce dosažitelné sedlo v hřebeni spojujícím Tiefenstock a Galenstock. Pozor na volné kameny! Ze sedla se lehce leze po hřebeni směrem k jihu až na vrchol. 

Na Galenstock v zimě

Sezona: květen - červenec 

Obtížnost: výstup 5 hodin. Jen pro dobré skialpinisty!

Normální cesta na skialpinistických lyžích začíná na parkovišti u hotelu Belveder pod sedlem Furkapass. Po cestě mezi skalami dojdeme s lyžemi na zádech k ledovci Rhone glacier do míst, kde pramení řeka Rhona. Po plochém ledovci s velkými trhlinami mírně stoupáme 3 kilometry na sever. Ve výšce 2700 m strmě vystoupáme ledovým výšvihem do plochého kotle Galensattel (3113 m). Výšvih bývá čistě ledový, zato v kotli lze očekávat až do léta hluboký prašan. Odtud vystoupáme nádherným jižním hřebenem na vrchol Galenstock (3583 m). Hřeben je strmý a případný pád by skončil po několika stovkách metrů až na ledovci. Podle podmínek a technické vyspělosti lyžařů se závěr jde bez lyží na mačkách a s cepínem v ruce.

Doporučené vybavení

Sedací úvaz, horolezecké lano pro družstvo, 2 šplhadla nebo prusiky, 3 karabiny se zámkem, cepín, mačky, 2 ledovcové skoby pro družstvo, batoh 30-40 l, zimní oblečení, čelová lampa, bivakovací pytel, lékárnička, ledovcové brýle, krém na opalování faktor 20-30, pevné kožené nebo plastové boty, mapa a tištěný popis výstupu, busola nebo GPS, jídlo na celý den, pití nejméně 1 l. Hodí se i trekingové hůlky

Doprava

Silnice přes Furkapass se otevírá obvykle v květnu. Parkoviště pro osobní auta jsou bezplatná.

Přes sedlo jezdí Postbus, neboli pravidelný autobus podle jízdního řádu.

V letní sezoně je v provozu historická železnice Furka Pass Steam Railay. V úvahu přichází železniční stanice Muttbach-Belvedere pro přístup na ledovec Rhone, nebo Tiefenbach pro přístup na chatu Albert Heim a dál na ledovec Tiefenbach.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě