Mezi Kozákovem a Ještědem

Nabízíme pár tipů, co podniknout v zasněžené krajině mezi Ralskem a Českým rájem, pod Kozákovem a Ještědem. Tentokrát vynecháme nejznámější místa.

Kozákov pro všechny sněžné radosti

Samotný Kozákov (744 m n.m.) teď vypadá jako v zimní pohádce. Je zavalený sněhem, auta se po silničce od Komárova prodírají na vrchol mezi dvoumetrovými sněhovými zátarasy, trasa je sjízdná jen se zimními pneumatikami nebo sněhovými řetězy.

Riegrova chata na vrcholu je otevřená, dá se v ní ubytovat i najíst a napít. Rozhledna je zavřená.

Pro sjezdaře funguje vlek. Upravené jsou všechny tři větve sjezdovky. Sníh na tratích je měkký, ale netvoří se v něm boule.

Běžkaři mohou jet po červené značce přes vrchol z Tatobit do Turnova. Je prošlápnutá, nejedná se tedy o sportovní, ale vyloženě turistickou záležitost.

Úplně nejlepší je ovšem vyrazit na sněžnicích. Od Riegrovy chaty poodejdete padesát metrů a jste v ráji hlubokého těžkého sněhu. Bez sněžnic se boříte po pás. Romantický zážitek určitě získáte tím, že se ponoříte do jižních nebo západních svahů, kudy nevede žádná cesta a vy si můžete užívat ticho přerušované jen vaším dechem, dupáním sněžnic a praskotem přemrzlého ledu na větvích.

Ralsko pro mužné turisty

Výstup na hrad Ralsko (666 m n.m.) je dlouhý, prudký a fyzicky namáhavý. Sněžnice tu jsou na nic a běžky můžete rovnou nechat v Mimoni v hospodě. Jediné, co vás může zachránit, jsou vaše silné nohy, pořádné pohorky a teleskopické hůlky.

Přesto výstup stojí za to. Letecký rozhled od zříceniny na vrchol je dokonalý. Jenom musíte mít štěstí na počasí.

Údolí Zábrdky na saních

Romantické duše, které rády putují samy opuštěnými kouty, se nabízí Zábrdka. Nikdy nezamrzající říčka meandruje od Českého Dubu k Mnichovu Hradišti, ale my půjdeme jen podél nejkrásnějšího a nejdivočejšího úseku.

Z Cetenova, kam jezdí místní autobus, seběhneme po silnici dolů k výletní hospodě Na Pince (teď v zimě je zavřená!), od ní se dáme doleva a po široké cestě, která se časem změní na lesní stezku, průjdeme necelých deset kilometrů do Podmukařova a Borovice. Sem občas zajíždí autobusový spoj a večer tu je otevřená hospoda.

Pozor! Během února vyhořela oblíbená hospůdka V rokli, která byla příjemným záchytným bodem ve Vicmanově nad údolím.

Nejprve jdeme loukami, poté se údolí uzavře a my kličkujeme po březích Zábrdky lesem. Cestou potkáme několik osamělých stavení, Starý Mlýn Zourov, Pytlíkovský mlýn s pitným artézským pramenem u mostku, chatu Na stále a dojdeme do osady Podvicmanov a dále do Borovice.

Prohlédněte si tu mlýn přímo u potoka - je tak zchátralý, že vaše příští návštěva ho může zastihnout už v rozvalinách, ačkoliv je uváděn jako nedůležitější kulturní památka v dalekém širokém okolí. Majitelé v něm bohužel nebydlí na stálo a chovají v něm jen domácí zvířectvo.

Do údolí Zábrdky jsou přinejmenším vhodné sněžnice, protože cesta není prošlapaná.

Kratší výlety sem můžeme spojit s bobováním nebo sáňkováním. Pěkné sjezdy vedou například z Vicmanova do Podvicmanova od vyhořelé hospůdky V rokli, ze Strážiště po lesní silničce k Pytlíkovskému mlýnu, nebo jen z Neveklovic lesní cestou po zelené turistické značce do Podmukařova.

Ledové lezení v Mukařově

V pískovcové rokli pod mukařovským kostelem narostly dva ledopády. Horní desetimetrový sloup zatím visí ve volném prostoru a tedy potřeba dost odvahy a opatrnosti na jeho zdolání byť s horním jištěním.

Dolní kaskáda je lehčí a dobře přirostlá ke skále. Lze ji tedy zdolat s horním i dolním jištěním.

Problémy nejsou na zdejších ledopádech ani tak technického rázu, jako spíše estetické. Led se totiž tvoří z odpadové vody mukařovských obyvatel a rokle slouží jako ilegální smetiště.