2 míle s úsměvem a lívanec na konec

Jen je blbý, že já sladký nerad tak ty lívance se skořicí, které čekají v cíli, rozdávám. 2 míle rovná se 3,2 kiláku a je to hodně pohodový. Na úvod chvilka zklidnění, citát Mistra (mimochodem bývalého vynikajícího sportovce) a běží se. Ale tentokrát trochu jinak. Mír šel stranou a pořadatelé vyhlásili válku. Dívčí válku!

Dívčí válka

Tvé srdce ví, jak tě učinit šťastným. Poslouchej své srdce. Takže to bylo tak: Kluci žlutý balónek, holky červený. V cíli to naházet do jedné ohromné škatule a sčítnout. Je tedy tak trochu pravda, že to nebylo tak úplně objektivní, protože například já jsem si balónek nevzal. A se mnou i spousta chlapů. Já bych si připadal tak trochu infantilně. Balónek v ruce jsem měl naposled jako čtyřletej na Matějský. Holky byly disciplinovanější. Odměna pro vítěze:  žvejka Pedro. Trest za prohru byl potupný: Z plna hrdla vykřiknout: Holky jsou nejlepší, nebo kluci jsou nejlepší!

Holky jsou nejlepší!

Když pomlouváš druhé, v tu chvíli jsi odhalil svoji vlastní slabost. Odhalím ji – pomluvím dceru, zase jsem dostal na frak. A protože moudra Mistra Chinmoye jsem citoval na úvodu každého odstavce, přidám jedno ryze české na závěr. Tyhle míle pochopitelně běžel, tak jako vždy, Evžen se Sárou na ruce. Před startem k němu přišel pán taky v tom nejlepším věku a říká: „Víš, co máme dneska společnýho?“ Evžen jaksi netušil. "Oba poběžíme s měkkým ptákem," upřesnil pán. No a neběžte to – sranda a pohoda s fajn lidma!