Obhajená vláda nad Půlmaratonem Český les v pohraničním hvozdu a mokřinaté kotlině s nivou

Karavana rozbila své stany (a brány) jako vždy u památných dubů v Nemanicích, německy Wassersuppen, což je též trochu posměšné jméno stejného významu. Ale první záznam zdejšího osídlení pochází už z roku 1540, kdy tu čtyři noví osadníci ze sousední Falce přislíbili Domažlicím poddanství a podrželi tak hraniční výspu za hřbetem Haltravy. Obec se držela a prospívala. O pár století později tady vyrostla ve Staré huti dokonce nádražní budova, ovšem železnici se sem nepodařilo nikdy dotáhnout… Až teď se zde tedy rozběhly motory běžecké, což náležitě oceňuje i starosta Ivan Bartošek.

Za obhajobou se rozjel mocně a vytrvale Lukáš Královec, původem domažlický Mílař, teď už Plzeňák. Přiznal, že cílil i za lepším časem než loni. „Byla to velká motivace, hlídal jsem si to. Soupeře jsem postupně setřásl, řekl bych stabilním tempem, žádnými nástupy, a šel si za svým. Moc se mi to tady líbí,“ vykládal spokojeně. Dokázal to, polepšil si na 1:39:42 (o 87 vteřin…). A stejně jako loni doběhla čtvrtá i jeho žena Veronika, ta tedy pomaleji o minutu a půl, odpovídající protažení trati vinou expandujících krav.

„Já jsem ztrácel v sebězích. Neumím je, řeknu to úplně jasně,“ přiznal druhý František Šup, který do cíle dorazil o 1:25 minuty později. Další dvě minuty za ním třetí Jan Friček zopakoval své zdejší umístění z před pěti let. „Vrátil jsem se, protože je to tady moc pěkný. Běželo se mi dobře, ale jak mi brzy kluci zmizeli, zůstal jsem celou trasu sám,“ pokrčil rameny.

Za osobním rekordem na trati mířila i stejná ženská tvář i nohy, jen pod jiným jménem. Dominika Košťálová, dříve Holá (tým Tempo Makers), dosáhla na rekordní čtvrté vítězství v řadě. Ale ač skončila devátá absolutně, stálo ji o necelé dvě minuty (1:52:56) déle než loni. „Bylo to o kousek delší,“ nesmutnila v cíli.

„Aspoň jsem si to tady déle užila. Mám za sebou i letos už dost závodů, ale tady to mám moc ráda, nemůžu chybět. Opravdu nádherná trať, dneska ideální podmínky,“ povídala účastnice B4 i Pražské stovky, původem z nedalekého Stodu. Druhá Alena Sýkorová doběhla za devět minut po ní, třetí Hana Müllerová, dalších deset.

Svůj první půlmaraton si tady zapsala 17letá Justýna Matějková z Klatov (2:19:07). „Běželo se mi dobře, držela jsem si tempo, jak to šlo,“ říkala dívka, která běhá teprve něco málo přes rok. V pořadí zůstala v první polovině závodního pole mezi zdatnými sedmdesátníky – Pavlem Fričem (2:16:56) a Zdeňkem Rusem (2:20:22). To už byl třígenerační souboj! Stejně tak byste tu mohli sledovat i tříkontinentální – vedle Evropanů, vedle Čechů, Němců a Francouzů, běžel Brazilec nebo Ind.

Drtivá většina účastníků si štrapáci přes Novosedelské hutě, Lučinu i Nemaničky užila, tedy až na výjimky. Pravidelný účastník Filip Doksanský zaostal za časovými předpoklady. „Nemohl jsem už do začátku, asi na mě leze nějaká nemoc. Ale na desátém kiláku to už bylo fakt těžký. Jenže když jsem si uvědomil, kam už jsem se dostal a jakou dálku bych musel dojít do cíle, raději jsem to doběhl,“ komentoval. Pomohla mu aspoň cílová polívka. Zdejší hospodyně připravili bezvadné menu pro všechny. „Je libo vývar, bramboračku, dýňovou nebo snad frankfurtskou?,“ poptávali vlídně. Kdo nedal aspoň dvě, udělal chybu.

Doprovodnou sedmičku vyhrál Martin Mařán z Klatov (28:43). „Jo, běžel jsem rychle, nelituju, že jsem se nevydal na celý půlmaraton. Tam by to bylo určitě pomalejší. Možná někdy příště,“ povídal pravidelný účastník především překážkových spartanů, anebo triatlonové Xterry. Běhaly i děti…

Trail Running Cup pokračuje už za dva týdny v neděli 1. listopadu Motolskými jamkami (10 nebo 5 km) na golfovém hřišti v Praze.

Kompletní výsledky jsou zde: https://tech.orgsu.com/Site/SG/3