Knížecí horský maraton LGT Liechtenstein

Kolem tisícovky náruživých běžců se setkalo v polovině června na malé silničce vedoucí malebnou krajinou a těsně sousedící s masokombinátem Malburner, v jehož útrobách jsou k vyzvednutí startovní čísla.

Tvrdý závod prožene běžce po více než 42 kilometrech horských úbočí s celkovým převýšením 1870 metrů. 64 % trasy tvoří lesní cesty a horské chodníky.

Zámek jen pro knížata!

Po startovním výstřelu a několika úvodních kilometrech po asfaltu se trať staví vytrvalcům rázně do cesty. No pasarán, neprojdou, hučí okolní lesy po vzoru vášnivých španělských obránců republiky.

Všechno začíná u vaduzského zámku, dodnes sídla zdejších knížat. A kdyby snad zbloudilý běžec zatoužil pokochat se jeho návštěvou, konstituční monarcha mu ústy v barvách vyvedené cedule sdělí, že má smůlu, že zámek jest domovem soukromým a tudíž veřejnosti nepřístupným. 

Tak to abychom běželi dál. V příštích okamžicích se ocitáme nad hranicí 1500 metrů, na vrcholu prvního z velkých stoupání.

Po 25 kilometrech si oddychnou ti šťastnější, kteří běželi pouze půlmaraton. V lichtenštejnském podání Halbmarathon Plus – a jak asi tušíte, to Plus znamená v tomto případě další čtyři kilometry.

Ostatní pokračují ve své úmorné kratochvíli.

Rákosníček by zajásal

Ačkoli je lichtenštejnský státní rozpočet průhledný jako sen malé lesní víly a státní dluh jde tady jako v jedné z mála zemí do záporných čísel, zdejší povětří se významně zahušťuje.

Mlha hustá tak, že by se dala krájet. Běžci se proplétají mezi kapkami deště a jediný, kdo by tady volal: "Ještě!" by byl zřejmě Rákosníček. 

Osm občerstvovacích stanic po cestě se občas snaží zpestřit běžcům jídelníček i o takové věci, jako je teplý hovězí vývar (chvályhodné) či vychlazenou kolu (vzhledem k nasycenosti nápoje CO2 a teplotě okolního vzduchu méně chvályhodné).

Čech na bedně

V cíli jsou už v tuto chvíli, po zhruba třech hodinách od startovního výstřelu, první vytrvalci. Co nás asi může těšit ze všeho nejvíce je, že se ztrátou šestnácti minut (i na tomto údaji je vidět, zač je toho v Lichtenštejnsku loket) na vítězného Wiesera ze Švýcarska dobíhá český borec Honza Bláha z Kroměříže.

S třetím Italem Trincherim a čtvrtým Němcem Geisenbergerem musel svést lítý boj. Tito tři probíhají cílem ve stejné minutě.

Kdo nepracuje, ať nejí!

Tvrdou kůrku zdejšího chlebíčku okusí každý přihlášený. Rozmazlený Pražským mezinárodním maratonem očekává našinec při vyzvedávání startovního čísla ranec sponzorských darů společně s památečním tričkem. Tůdle! K mání je jen startovní číslo a čip pro časomíru. Zbytek na konci trasy v cíli. Kdo nedoběhne, zbaběle vzdá, nemá nic. A ještě se musí postarat o to, aby pořadatelům vrátil čip a nemusel tak platit vysokou pokutu.

Doběhnuvší dostanou upomínkové triko a místo medaile výtvor jednoho z hlavních sponzorů, firmy Swarovski. Praktičtěji zaměření (a hlavně utrmácení) závodníci asi nejvíce ocení smažené hranolky a nealkoholické pivo zdarma. A přiznejme si to, my Češi jsme spíše praktici.