Zemaník dobyl Ondřejník

Tři roky za sebou tady skrz hustou mlhu na hřebeni nebylo vidět na nejbližšího soupeře, loni dokonce pár stovek metrů vedlo sněhem. Letos sice ještě o předzávodní noci padlo pár kapek jaksi na připomínku beskydského klimatu, ale na první metry Ondřejnického horského půlmaratonu už svítilo slunce.

Pořadatelé posunuli start o dvě stě metrů výš z dolní stanice vleku Ski areálu Opálená směrem k chalupě s dřevěnými sochami portášů, jinak měla prověřené loňské parametry. Což ocenilo přes dvě stovky natěšených běžců.

S nasvícenými lesními kulisami a výhledy do údolí na všechny strany totiž získala další nevídaný rozměr. Náááádhera! Ale museli jste si ji odpracovat, zůstalo 1 100 metrů převýšení na téměř 22 kilometrech s dvěma výživnými krpály do sedla Skalky a na vrchol Ondřejníku. Díky nim splňovala i skyrunningová kritéria.

Honza Zemaník dorazil z nedaleké Ostravice jako obvykle s batůžkem. Velcí soupeři z dálky jako Ondřej Fejfar nebo z okolí však tentokrát zůstali doma, loni patrně nejlepší horský běžec Tomáš Lichý dává nyní přednost kratších tratím a dráze. "Už ve stoupání na Skalku jsme se rozdělili, šel jsem si svoje," říkal pak v cíli vítěz.

To bylo asi na třetím kilometru. Ještě zhruba na patnáctém po seběhu z Ondřejníku viděl druhého Tomáše Macečka za sebou, ale nakonec mu nadělil skoro čtyři minuty. "Běžel dobře, víc to s ním se držet nešlo," uznal taktéž místní borec. Ceny ze stupňů vítězů necestovaly daleko, i Vít Otevřel se hrdě hlásí ke zdejšímu regionu. Přestože díky tvrdšímu povrchu byl kurs rychlejší, rekordy nepadly (1:36:43, resp. 2:04:04).

Za krásami Beskyd se ale jelo i z větších dálek. Veterán Karel Čech se vydal z Prahy na pouť obytným autem, Irena Procházková vlakem. "Natáhnu si nohy, dám si kafíčko a něco si v klidu přečtu," těšila se na zpáteční cestu. "Nádherný výlet, je tady opravdu krásně."

Radek Leszczynski, pěvec Moravského divadla v Olomouci, nastoupil zraněný z večerní premiéry operety Vinobraní, ale se zatejpovaným kolenem trať zvládl těsně nad dvě hodiny na prahu čtvrté desítky.

"Běželo se mi dobře, je to tu moc pěkné. Asi jsem trošku přepálil úvod. A od nás z Hané nemám naběhané kopce, sílu musím trénovat do schodů," povídal. A brzy se zase vracel zpátky ještě za druhou premiérou ten samý večer. "Nohy budou cítit, ale zvládnu to. Po maratonu by to asi bylo horší," dodal v očekávání tanečních kreací.

Těsně před ním doběhl jeho krajan, Martin Kňáva, který má ve sbírce úspěchů i účasti na mistrovství světa v Xterra triatlou na Havaji. Výborně se drželi zdejší padesátníci, bratří Vladan (sedmý) a Daniel (jedenáctý) Šindelkové i Petr Śkrabánek (sedmnáctý). Nechyběl ani tradiční účastník Radovan Jašek, který přes rok pracuje (a trénuje!) v Alpách pod Kaprunem.

Mezi ženami byla nejlepší ta nejmladší. Barbora Macurová bydlí sice v nedalekém Frýdlantu, ale pracuje jako servírka v chalupě u portášů Mikeskových přímo na startu. "Běhám si pro radost, tak jsem si to zkusila," usmívala se nesměle. "Běželo se mi pěkně, nejhůř mi jdou roviny," dodala. Jak by ne, když tady sídlí v půli kopce. Na druhou Taťánu Strakovou naběhla dvě minuty, třetí skončila o generaci starší Radka Faltusová.

INFO: Trail Running Cup

 Kilpi Trail Running Cup 2017

LIBEREC: Ještědský půlmaraton

LIPNO: Lipenský půmaraton

ŠPINDLERŮV MLÝN: Krkonošská 50

DOLNÍ MORAVA: Králický půlmaraton

PRAHA: Trail Praha Petřín

OSTRAVA: Bahenní lázně

Běží s modrým kódem v erbu

Trail Running Cup v roce 2016