Mnich na hrotu

Dívají se mniši jen do Bible? Benediktinský mnich Maximilian z dolnorakouského kláštera Göttweig se v každém případě dívá i na fotbal a navrch také sám hraje, nejraději jako střední útočník.

Když hraje za kněžský tým diecéze St. Pölten, tak hlavně pro dobré účely. Se svým nadšením pro fotbal ovšem není otec Maximilian v klášteře Göttweig sám. Fotbalová frakce osazenstva kláštera intenzivně sleduje fotbalová klání na nejvyšší úrovni.

Klasický střední útočník

Hraje vlevo i vpravo, v útoku i v obraně. Vyznačuje se mnohostranností, pouze brankářské rukavice neobléká. nejsilnější je v taktice hry a ve spolupráci na hřišti, jeho srdeční záležitostí je pozice středního útočníka a klasické číslo 10.

Maximilian Krenn nebo prostě otec Maximilian, patří k tvůrcům hry a to nejen na trávníku. Jako vedoucí práce s mládeží kláštera Göttweig se mimo jiné stará o smysluplné a kreativní trávení volného času mladých lidí.

Otec Maximilian je benediktinský mnich a fotbalista – kombinace, která přeci jen tu a tam vyvolá údiv. Zde jsou odpovědi na tři nejčastější otázky:

Ne, v hábitu, řádovém obleku, hraje jen pro účely focení!

Ano, občas také on fauluje!

Ne, po faulu se nepokřižuje!

Že mnichy baví fotbal, není nic zvláštního, říká otec Maximilian. V klášteře Göttweig je mezi mnichy několik fotbalových nadšenců. Někteří, jako otec Maximilian nebo otec představený Columban (podle otce Maximiliana “fotbalista od Boha”) hrají sami, jiní sledují národní a mezinárodní fotbalové dění.

Vidět muže duchovního stavu hrát fotbal, při tom není nic neobvyklého. Zvláště mladí kněží nebo mniši, kteří se věnují mládeži, obují copa adidas nebo jiné jiné slavné kopačky Puma, Nike, New Balance, ve kterých hrají neslavnější hvězdy, a jsou si s dětmi zakopat na školní, městské či klášterní hřiště. 

Při finále světových šampionátů bývá v klášteře Göttweig velké promítací plátno. Televizní spolek navíc u piva a brambůrků pravidelně sleduje Ligu mistrů a dokonce o nejdůležitějších výsledcích informují opata.

Kněží proti mnichům

Otec Maximilian vypráví, že se sám ke hře dostane bohužel velmi zřídka. Šestkrát, sedmkrát v roce se postaví do kněžského týmu diecéze St. Pölten. Hrají vždy jen pro dobré účely, například na pomoc rodině v nouzi nebo kvůli renovaci farního sálu.

Protihráči jsou většinou týmy prominentů nebo místní výběr, ale také kněžské týmy z jiných zemí. "Lidem se samozřejmě líbí sledovat fotbalový zápas mezi mnichy a kněžími," vypráví 39letý muž, který už tři desítky let patří k benediktinům.

Kláštery žijí všedním životem

Fotbal sbližuje a zejména v ubytovně pro mladé lidi, která ke klášteru patří, působí jako příjemný spojovací článek mezi mnichy a hosty. S mýty o mniších vzdálených běžnému životu otec Maximilian vůbec nesouhlasí. Svět je podle jeho slov s klášterem již po staletí silně srostlý.

Dříve býval Göttweig správním sídlem regionu se soudem, finančním úřadem, hostincem a lékárnou. Dnes je tato impozantní barokní stavba stojící na výrazném návrší nad Dunajem zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a je oblíbeným cílem turistů.

Její součástí je restaurace, muzeum, hostinec a pořádají se zde nejen religiózní akce.

Vítejte v klášteře

Tradiční rakouská klášterní pohostinnost v moderním pojetí se nevztahuje jen na klášter Göttweig. Největší počet klášterů se nachází v Dolním Rakousku a mnoho z nich již dnes otevírá své brány a nabízí svým hostům dovolenou v klášteře.

Mnoho klášterů také bere velmi vážně svou klasickou roli umělecké instituce. V Melku se pravidelně představuje dobová hudba a výtvarné umění, knihovna v Altenburgu se mění v divadelní jeviště a Geras si udělal jméno uměleckými kurzy.

Že se v mnoha klášterech hraje fotbal, o tom není pochyb. I když ne všude s takovou přesností v přihrávkách, jakou se vyznačuje otec Maximilian.

 ČTĚTE VÍCE O FOTBALU na Horydoly:

Za Čechem do Londýna

Sportovní muzea v Německu