Nejlepší reklama na umělou stěnu je v Blesku

Libor Hroza poskytl rozhovor během běžného provozu v baru své stěny v pražských Holešovicích.

Poslechněte si Hrozovy názory na úlohu image u současných lezců a přečtěte si podrobnosti o lezeckých kurzech, kterým se věnuje.

Co obnáší typický lezecký kurz?

Seznamovací kurz trvá dvě hodiny. Obsahuje ukázku, co to vlastně umělá stěna je, jak se obléká úvazek a navazuje na lano. Po jeho absolvování jsou zájemci schopni lézt s horním lanem stylem TR (top rope). Kurz se týká spíše náhodných příchozích. Vážnějším zájemcům tento kurz rozmlouvám...

...nejde Ti o peníze?

Ale ano! Myslím však, že vstřebat základy lezení trvá trochu déle. Začátečnický kurz trvá pět dvouhodinových lekcí. Člověk se při něm naučí základům pohybu na umělé stěně i na skále. Venku potom může lézt na skálách, kde je dobré fixní jištění a není potřeba se jistit vlastními prostředky, jako vklíněnce, friendy, nebo smyčky.

Absolventi komerčních škol na umělé stěně mi někdy připadají jako lidé bez zkušeností z venku a zároveň s velkým egem.

Také proto se domlouvám s kurzisty, aby kromě základního kurzu se mnou ještě jeli na víkend na skály. Potom mohou lézt dobře odjištěné cesty třeba v Srbsku u Karlštejna, nebo i vícedélkové výstupy v italském Arcu.

Mají tedy znalosti na lezení v Alkazaru po nýtech, kdežto na Blážinu cestu, kde je potřeba dávat vlastní smyčky nebo vklíněnce, ještě nemohou?

Přesně tak. Ale je to hodně individuální, jak rychle klienti pokračují. Hodně se s nimi zaměřuji na lanové techniky, záchranu na laně, vytahování a podobně.

S tím mívají problémy spíše děvčata...

Vůbec ne. Je to půl na půl, rozdíly mezi pohlavími v tomhle nespatřuji. Moji dva nejhorší klienti byli dva kluci, kteří po pěti lekcích udělali z deseti pokusů o nejzákladnější osmičkový uzel dva dobré.

Viděl jsem u tebe na stěně plakátky na pískovcové kurzy a lezení v horách.

Na písek se moc lidí učit nejezdí, protože v Česku stále panuje přesvědčení, že platit za lezení v přírodě je něco nepatřičného.

A co hory?

Na lezení v horách jsem hodně opatrný. Beru tam s sebou jen lidi, o kterých vím, jak lezou. Nejsem horský vůdce, který má za klienta plnou odpovědnost a jehož hlavní povinností je dotáhnout ho bezpečně nahoru a spustit ho dolů. Já jako instruktor navíc během lezení svého spolulezce školím, ukazuji mu co a jak, ale také vím, že už lézt umí. To je hlavní rozdíl mezi instruktorem a horským vůdcem.

Nestaneš se také horským vůdcem?

Ne, neusiluji o to. Nejsem ochoten chodit na hory s každým jenom kvůli výdělku, ale pouze s těmi, které si jako instruktor sám vyberu a s nimiž je mi tam dobře. Zároveň v institutu českého horského vůdce nevidím velký komerční potenciál. Už dnes jsou švýcarští horští vůdci fakticky levnější, než čeští. Našemu musíš platit cestu, týden ubytování, jídlo a také plat, aby ses dostal na jeden větší kopec. A to musíš mít štěstí na počasí. S místním Švýcarem se domluvíš, že když zítra bude pošmourno, ať radši přijdeš pozítří, a potom spolu na vybranou horu vylezete. Přitom mu zaplatíš jenom ten jeden den lezení.

Kdo a proč vyhledává komerční kurzy?

Holek je víc. A jedním z hlavních impulsů je podvědomá snaha se seznámit.

Máš zkušenosti z horolezeckých oddílů i komerční stěny. Jak se liší klienti a instruktoři v obou typech horoškol?

Podle mě neexistují žádné větší rozdíly. Na obou stranách musíš dát do lezení srdce. A přitom je jedno, jestli se to naučíš v oddíle, nebo v komerční horoškole.

Ptám se na rozdíl mezi lezením v partě, oddílu a za peníze...

Výhoda komerčních kurzů je, že se frekventanti naučí lezení rychleji a efektivněji. Nejsou tu žádné velké prostoje. V oddílech se mnohdy něco naučí, ale zapomenou to, než zase někam vyrazí. Oddílové akce se pořádají třeba jednou za měsíc, nebo za půl roku.

Jednou jsme se potkali na prvním štandu Východní hřebenovky na Bořni. Já jsem vedl několik děvčat a trénovali jsme lezení s velkými batohy. Ty jsi nás dolezl se dvěma klienty. Zatímco jsi dělal svému komerčnímu družstvu na štandu místo, naše oddílová skupinka uhnula a nechala ti nejlepší místo u kruhu. Není v tom rozdíl mezi komerčním instruktorem a instruktorem Českého horolezeckého svazu?

Nemyslím. Ty bys svým klientům na štandu udělal místo taky, kdyby to bylo potřeba. A horští vůdci v Alpách se s tím už vůbec nemazlí. Platí pravidlo, že nejjistější místo musí dostat ti nejméně zkušení. Obvykle to jde v pořadí vůdcův klient, frekventant komerčního kurzu, frekventant oddílového kurzu a teprve nakonec zkušený horolezec. Jako instruktoři jsme to zřejmě na Bořni udělali automaticky - já měl na starost úplné začátečníky a vy už jste byli pokročilí, protože jste tam nacvičovali něco víc, než základní lezení.