Cortézova milenka Malinche

Jednou z mexických sopek je La Malinche s výškou 4461 m n.m. Pro mne to byl aklimatizační vrchol před Pico de Orizaba, ale lze si tam splnit sen o čtyřtisícovce pro turistu.

Jméno po milence

Název hory pochází od jména domorodé milenky a překladatelky Hernána Cortéze doňi La Malinche, která žila v letech 1501-1550.

Jedná se o vyhaslý vulkán, poslední erupce proběhla v holocénu. Hora stojí izolovaně a její úbočí jsou zbrázděna působením ledovce. V současnosti je její vrchol pokryt sněhem zcela výjimečně, maximálně tři týdny v roce.

Bez španělštiny jste ztraceni

Svoji výpravu jsme započali příletem do Mexico City. Odtud autobusem do Tlaxcaly (1,5 hod, cena 7 USD), a následujícího dne do Apisaca. Během dne jsme si ještě udělali výlet na nedaleké ruiny Cacaxtly a Xochitéctlu. Apisaco je malé městečko, jedno z těch „echt mexických“.

Hledání minibusu do výchozího kempu řádně prověřilo naše komunikační a orientační schopnosti. Kdo neumí španělsky, ten si užije. Minibus jezdí třikrát denně (v 8, 12 a 16 hodin). Naštěstí jsme ho stihli, a tak jsme mohli vyrazit do kempu Centro Vacanacional Malintzi.

O víkendech je tu prý dost plno, ale to nemohu potvrdit ani vyvrátit. Jezdí sem lidé z Mexico City za čerstvým vzduchem. Ani se jim člověk nemůže divit. Metropole má jedno z nejvíce znečištěných ovzduší na světě.

Kemp je upravený, jsou tu sprchy i místo na vaření. Tam jsme postavili stan za 3,5 USD/os. Je zde i možnost spát v bungalovech za 50 USD pro šest lidí. Správce kempu byl velmi milý chlapík, nakreslil nám plánek výstupu a poradil, kudy vyrazit.

Výstup bez komplikací

Pokud se nezeptáte, nic se nestane. Cesta se velmi snadno hledá. Z kempu Centro Vacanacional Malintzi je nejlepší vyrazit v šest hodin ráno. Hned za vstupní bránou je odbočka vpravo do hustého lesa. Následuje pět kilometrů po asfaltové silnici, která stoupá v serpentýnách stále vzhůru. Lze jít i zkratkou protínající serpentýny přímo a vyhnout se tak zdlouhavým obloukům.

Silnice končí u trosek bývalé chaty. Zde je jediné místo, kde se dá nabrat po cestě voda. Jinak doporučuji vzít si hodně pití. Za chatou stoupá zřetelná stezka podél žlebu vyschlého potoka ještě dva kilometry až na hranici lesa ve výšce 4000 m n.m. Terén je pokrytý žlutou trávou a cesta je jasná. Je tu poslední dobré místo k odpočinku, kde je ještě nějaký stín.

Jako na jezdících schodech

Následuje výstup na hřeben spojující Small Peak a hlavní vrchol. Zde už není žádná stezka a výstup vede po svahu z vulkanického popela. Měli jsme pocit postupu proti směru jedoucího eskalátoru. Zato dolů je možné ho parádně sjet po botách během pár minut. Rozhodně to snadněji vypadá než tomu pak ve skutečnosti je.

Cesta po hřebeni je velmi snadná, nejtěžším místem je skalní výšvih (max I. stupeň horolezecké klasifikace) a kousek za ním je už vrchol.

Výhled na další sopky

Z vrcholu jsou nádherné výhledy na okolí, přímo pod námi leží milionová metropole Puebla a v dálce jsou vidět další vulkány Pico de Orizaba (5749) a Iztaccihuatl (5286) s kouřícím „Popo“.

Teploty na vrcholu jsou znatelně nižší než dole a vítr je také znát. Je s tím třeba počítat při výběru oblečení a nezapomenout ani na brýle proti slunci. Západní strana vrcholu je podstatně strmější a nabízí i nějakou tu možnost k lezení.