Hedvábná stezka: obchod, objevy, vynálezy

O významu Hedvábné stezky svědčí nejlépe srovnání vyspělosti Číny, Indie, arabského světa a jižní Evropy, které byly vzájemně spojeny Hedvábnou stezkou, se zaostalostí černé Afriky izolované Saharou a Ameriky či Austrálie odříznuté oceány.

Zde je zajímavý přehled některých vynálezů, které se šířily světem Hedvábnou stezkou, v souvislostech vybraných historických událostí:

Před našim letopočtem

Kůň domestikován na stepích jižního Ruska (cca 3200 př.n.l.).

V Číně poprvé vyrobeno hedvábí (cca 3000 př.n.l.).

Arabský a baktrijský velbloudi domestikováni, což byla nutná podmínka cestování pouští (cca 2500 př.n.l.).

Využití kola pro dopravu. Na Blízkém východě jsou zavedeny koňské povozy (cca 1700 př.n.l.).

V Číně vyroben papír. Znalost jeho výroby se bude šířit Hedvábnou stezkou (3. st.př.n.l.).

Začíná výstavba Velké čínské zdi, která má chránit Čínu proti invazím barbarských nomádů ze severu (3. st.př.n.l.).

1. století před naším letopočtem

Žádané hedvábí je v Římě tak vzácné, že i ti nejbohatší si mohou dovolit jen malý proužek, který si jako ozdobu připínají na své bavlněné tógy.

1. století našeho letopočtu

Hedvábí se začíná systematicky dovážet do Říma. Odčerpává to tolik zlata a stříbra, že v roce 14 římský Senát zakazuje mužům nosit hedvábné šaty. Teprve později se za hedvábí platí azbestem, sklem a rudými korály.

Z Indie se dováží koření, slonovina a bavlna a ze střední Asie nefrit a drahokamy. Množství dalšího zboží se obchoduje na menší vzdálenosti.

V římské Sýrii je vyvinuta výroba foukaného skla, v budoucnu důležitého vývozního artiklu.

Geograf Claudius Ptolemaius píše své dílo Geografie, ve kterém se mimo jiné pokouší zmapovat Hedvábnou stezku.

2. století našeho letopočtu

Z Indie do Číny se dostává znalost výroby optických čoček, vína z hroznů, cukru z cukrové třtiny, pěstování špenátu, česneku, hořčice a hrachu.

3. století našeho letopočtu

Z hedvábí se vyrábí šaty již v celé Asii, ale s použitím čínských vláken.

5. století našeho letopočtu

Čínská princezna propašuje vajíčka bource morušového z Číny. Farmy na hedvábí se začínají objevovat ve střední Asii.

V Číně vynalezen třmen – dnes už zdánlivá banalita, ale podle mnoha historiků vynález srovnatelný s kolem nebo knihtiskem, neboť dramaticky zlepšil vojenské i civilní využití koně.

6. století našeho letopočtu

Perský učenec Burzoe vynalézá backgammon, hru na pomezí kostek a šachů.

V Persii jsou v tutéž dobu upraveny šachy, které se sem rozšířily po obchodních stezkách z Indie.

Chovy bource morušového se poprvé objevují v Byzancii a v dalších evropských zemích.

7. století našeho letopočtu

Mapa hvězd nalezená v Dunhuángu a pocházející ze 7. století správně zobrazuje 1345 hvězd. Hvězdy byly důležité pro stanovení šťastných a nešťastných dní, ale i pro nalezení cest v měnící se pouštní krajině.

8. století našeho letopočtu

V bitvě u Talasu Arabové porážejí Číňany. Mezi zajatci jsou i čínští výrobci papíru a tato technologie se dostává do střední Asie a Evropy.

V Číně mezitím vynalézají tisk s pomocí štočků.

9. století našeho letopočtu

V Číně je vyroben první porcelán a vynalezen kompas a střelný prach (ten se do Evropy dostává až ve 13. století).

Nejstarší dochovaná vytištěná kniha pochází z 11.5.868 a byla nalezena v roce 1907 v Dunhuángu (zapomeňte na Guttenberga). Pět metrů dlouhý svitek papíru obsahuje Diamantovou sutru, oblíbený výklad o Buddhově učení, který dodnes v mnoha klášterech mniši recitují zpaměti.

10. století našeho letopočtu

Karty byly vynalezeny v Číně a šíří se podél obchodních cest, až se ve 14. století objeví v Evropě. Začíná vývoz porcelánu z Číny do západní Asie.

12. století našeho letopočtu

Číňané vynalezli dělo.

13. století našeho letopočtu

Čínský vynález papírových peněz se díky Mongolům šíří do střední Asie a Íránu.

14. století našeho letopočtu

Do Evropy je z východu dovezena technická novinka kolovrat.

15. století našeho letopočtu

V Číně začali používat první zubní kartáčky (1498).

Vasco da Gama objevil námořní cestu kolem mysu Dobré naděje do Indie (1499) a tím oslabil význam pozemních obchodních tras. Karavany nejsou konkurenceschopné vůči levnější a rychlejší námořní plavbě. Význam pozemních obchodních cest postupně, ale dramaticky klesá a s ním i bohatství, kultura a důležitost vnitrozemských měst a říší. Mnohá města v horách a pouštích ztrácejí svůj smysl a zdroj živobytí.

19. století našeho letopočtu

Německý učenec baron Ferdinand von Richthofen použil poprvé termín Hedvábná stezka (Seidenstrasse).

Švédský cestovatel Swen Hedin prozkoumává pohoří Kun Lun a poušť Taklamakan, objevuje zapomenutá města pohřbená pod nánosy písku, která byla kdysi významnými zastávkami na Hedvábné stezce.

20. století našeho letopočtu

Expedice Swena Hedina v 90. letech 19. stol. a první dekádě 20. století mapují poslední bílá místa ve střední Asii a Tibetu.

Karakoramská dálnice spojuje Islamabad v Pakistánu s Kashgarem v Číně (1978).

Myšlenky putují Hedvábnou stezkou

Spolu se zbožím a vynálezy se podél obchodních cest šířily také nové náboženské a myšlenkové koncepty. Tak se buddhismus dostal do Číny nebo islám do střední Asie. Právě takto Hedvábná stezka nejvíce ovlivnila životy stovek milionů lidí a desítek generací.

V Persii se narodil Zarathuštra, zakladatel zoroastriánského náboženství (asi v 6. stol.př.n.l.).

V severní Indii se narodil Buddha (asi 563 př.n.l.).

V Číně se narodil Konfucius (551 př.n.l.).

Buddhismus se začíná šířit z Indie na sever – podél obchodních cest. První zobrazení Buddhy bylo v Gandhaře v blízkosti dnešního pákistánského Peshawaru. Díky kulturnímu vlivu Alexandra Velikého a jeho následníků, kteří zde žijí, mají první Buddhové částečně řecké rysy. (3. stol.př.n.l.).

Čína se nařízením císaře Wu z dynastie Han oficiálně stává konfuciánskou zemí (2. stol.př.n.l.)

Smrt Ježíše Krista a počátek šíření křesťanství (1. stol.n.l.)

Buddhismus se začíná šířit z Indie do střední Asie a první dva mniši přicházejí (r. 71) do Číny.

Buddhismus začíná pronikat do Číny (2. stol.n.l.). Během několika následujících století se také stává nejdůležitějším náboženstvím ve střední Asii, kde postupně nahrazuje zoroastriánství.

Parthský princ An Shih Kao se vzdal trůnu a jako buddhistický misionář cestuje do čínského hlavního města Luoyángu (148 n.l.), kde zakládá první chrámy a překládá první buddhistické texty do čínštiny.

Sásanovská říše v Persii rozkvétá a s ní její oficiální státní náboženství zoroastriánství 3. stol.n.l.). Po smrti proroka Máního v Persii se nový nábožensko-filosofický směr manicheismus rozšiřuje zejména ve střední Asii, kde bude přežívat až do 13. století.

Nestoriánské křesťanství se podél Hedvábné stezky rozšířilo až do Číny (6. stol.n.l.).

Buddhismus proniká do Japonska (6. stol.n.l.). 

Šíření islámu začíná ještě za života jeho zakladatele Muhammada. Arabové dobývají Blízký východ, sásanovskou Persii a Mezopotámii a brzy kontrolují velkou část Hedvábné stezky i námořní obchod s kořením (7. stol.n.l.). Expanze pokračuje východním směrem ještě dalších několik století.

V Číně a střední Asii koexistují buddhismus, hinduismus, islám, křesťanství, manicheismus a zoroastriánství (8. stol.n.l.). 

Muslimští panovníci vládnou v celé střední Asii a přerušují tisíc let probíhající kulturní výměnu mezi Indií a Čínou (8. stol.n.l.).

Vliv buddhismu a indické kultury v Číně začíná oslabovat (8. stol.n.l.).

Čínský císař zakazuje postupně všechna cizí náboženství: postupně manicheismus, zoroastriánství, křesťanství a dokonce i buddhismus. Zničeno 4600 chrámů. První tři se z pronásledování nevzpamatují, ale buddhismus se udrží (9. stol.n.l.).

První křížové výpravy. Na obchodní cesty do Číny mají jen malý dopad (11. stol.n.l.).

Islám se stává převládajícím náboženství kolem pouště Taklamakan, odkud postupně vytlačil buddhismus (16. stol.n.l.). Tím zde také vliv persko-arabské kultury nahrazuje indické kulturní vlivy.