Komerční expedice na severní pól

"Základní vybavení na cestu po ledu nafasuji v Long Year Byen na Špicberkách. Zatím se tedy nevzrušuji."

Horydoly zprostředkují zážitky z cesty do polární krajiny, kterou absolvuje čím dál více Čechů.

Průvodcem turisty Františka Zemana bude známý český polárník Miroslav Jakeš.

Itinerář cesty

29. března: Odlet do norského Osla, poslední kontakt s pohodlným životem.

30. března: přílet do Long Year Byen, největší obce na Špicberkách. Setkání s průvodcem. Aklimatizace a přípravy na cestu.

2. dubna: Odlet do základního tábora.

10. dubna: Zdolání Severního pólu a návrat.

František Zeman je šestatřicetiletý podnikatel. Od mládí se věnuje turistice, v poslední době především vysokohorské turistice. Má za sebou čtyři návštěvy Himálaje. Kromě toho amatérsky létá na malých letadlech.

Expedice startuje ze Špicberk

Svalbard je skupina ostrovů v Severním ledovém oceánu a jedná se nejsevernější součást Norska. Tři ostrovy jsou obydlené - Špicberky, Hopen a Bjørnøya.

Největšími ostrovy jsou Špicberky, Severovýchodní zem a Edgeøya. Nejvyšším vrcholem ostrova je Newtontoppen (1717 m n.m.). 60 % území Svalbardu pokrývají ledovce a sněžná pole, odtud název, který znamená chladné pobřeží. Teplé, severoatlantické proudy proudící okolo západního a severního pobřeží Špicberk však udržují moře okolo souostroví nezamrzlé po většinu roku. Léta jsou teplá a zimy chladné.

Svalbard leží za severním polárním kruhem, v Longyearbyene trvá polární den od 20. dubna do 23. srpna a polární noc od 26. října do 15. února.

Svalbard, spolu s Grónskem a Novou Zemí v Rusku slouží jako líheň pro divoké husy a další druhy ptáků. Na ostrově žijí čtyři druhy savců: polní myš, arktická liška, sob a polární medvěd. Právě díky medvědům žijícím na ostrovech jsou obyvatelé Svalbardu nuceni chodit ozbrojení. I přes nebezpečí, které ze strany medvědů hrozí, jsou tito před lovem a jakýmkoliv rušením chráněni zákonem.

Usedlosti na Svalbardu

Barentsburg (Баренцбург, ruská osada, 900 obyvatel)

Bjørnøya

Grumant (Грумант, ruská hornická osada opuštěná 1961, obnovení těžby 2003)

Isfjord radio

Longyearbyen (1700 obyvatel)

Ny-Ålesund (40 obyvatel)

Pyramiden (Пирамида, ruská osada opuštěná v roce 2000)

Smeerenburg (holandská osada opuštěná v roce 1660)

Sveagruva (210 obyvatel)

Na celém Svalbardu žijí necelé tři tisícovky obyvatel, z nichž 55 % je norské národnosti, 44 % ruské a ukrajinské a necelé procento tvoří jiné národnosti. Úřední řečí na Svalbardu je norština. Běžně se používá ruština.

Mezi osadami nejsou žádné cesty. K dopravě se používají čluny, hydroplány a letadla, vrtulníky a sněžné skútry. Na Svalbardu jsou čtyři přístavy Barentsburg, Longyearbyen, Ny-Alesund, Pyramiden a čtyři letiště, z toho dvě mají zpevněnou přistávací plochu. Nejvyužívanějším je v Longyearbyenu.

Historie sahá k Vikingům a starým Rusům

Vikingští, anebo ruští rybáři možná objevili Svalbard již ve 12. století. Staří Norové vyprávěli o kraji známém jako Svalbard.

Ostrovy oficiálně objevil až v roce 1596 holandský polárník a námořník Viliam Barents. Souostroví sloužilo jako velrybářská základna v 17. a 18. století a od konce 19. století až do současnosti je to základní tábor při polárních expedicích.

Norská suverenita nad ostrovy byla uznaná roku 1920 Svalbardskou smlouvou. Nejvyšším představitelem je guvernér (sysselmann), sídlící v Longyearbyene, kterého jmenuje norská vláda. Ve Svalbardské smlouvě dovolilo Norsko smluvním státům na ostrovech těžit nerostné bohatství. Mezi 41 smluvními státy je mimo jiných také Československo. V minulosti zde těžili uhlí americké, britské, holandské a švédské společnosti, dnes vedle Norů působí pouze Rusové. Svalbard podle smlouvy má zůstat demilitarizovaný. V letech 1942-1943 však byly ostrovy, stejně jako celé Norsko, okupované fašistickým Německem.