Na Islandu jsou ufoni!

Dodnes se Islanďané mylně domnívají, že mimozemské bytosti se svými intergalaktickými stroji využívají pro přistávání na Zemi ledovec Snæfellsjökull na poloostrově Snæfellsness na západě země.

Vžitý omyl

V roce 1994 dokonce na úpatí ledovce uspořádali uvítací hostinu. A návštěvníci z vesmíru se neukázali. Jak by také ne! Nám se podařilo prokázat, jak hluboce se islandské obyvatelstvo zmýlilo.

Nikoli tento, ale ledovec daleko více na severu Drangajökull, využívají mimozemšťané pro přistání. Jeho poloha je daleko vhodnější vzhledem k převažujícím větrům, teplotám i rosným bodům.

Kruhy krouží okolo

Zbystřili jsme krátce po objevení kruhů (červená šipka). Pomocí Gajdova počítače*, který s sebou náhodou nosíváme, jsme naměřili zvýšenou radioaktivitu v oblasti. Tu s sebou přistávání mezigalaktických lodí přináší, s tím se musíme vyrovnat.

Obrovské kruhy vzniklé roztavením ledovce ale nebylo to, co nás nejvíce zaujalo. Nedaleko místa přistání naše výprava objevila i podpis kapitána vesmírného plavidla (modrá šipka). Jakýsi prazavináč příbuzný s vikingskými symboly.

Nade vší pochybnost se tak ukazuje, že zde mimozemská plavidla přistávala už v době vikingského osídlování v 9. st. n. l. a že ufoni, marťani, mimo-lidé, či jakkoli jim budeme říkat, výrazně zasáhli do vývoje celého ostrova.

Některé z jevů, které se až doposud objasňovaly tektonickými poruchami, seizmickou činností a pod., mohou mít zcela jiné vysvětlení! Ze Švýcarska nám po oznámení objevu přišel blahopřejný telegram od Ericha von Dänikena s lakonickým dovětkem: "Já vám to říkal!"

Odněkud z Vysočiny k nám dolehly hlasy, že tento objev rovněž naprosto nepopiratelně prokazuje, že zásahy ufonů způsobily rostoucí deficit státního rozpočtu České republiky. Nikdo z ufologů nám však tuto informaci nepotvrdil. Nutno ale dodat, že ji nikdo nedokázal ani uspokojivě vyvrátit!

Reakce Organizace spojených národů na sebe výjimečně nenechala dlouho čekat. Všechny dostupné vysílače NASA a ESA dnes v Morseově abecedě vysílají do všech známých koutů vesmíru její protestní nótu ohrazující se proti hrubému vměšování do vnitřních záležitostí naší planety.

Svědci vyšilují

Na místě objevu se nám podařilo zaznamenat také spontánní reakci jednoho z náhodných svědků. Posuďte sami. Jak obrovské musí být otřesení životními jistotami, jak rozsáhlé zklamání, jak mocný strach vyplývající ze zjištění, že ve vesmíru nejsme sami!

Svědkovy ruce strnule a křečovitě obepínají lebku na rozhraní její obličejové a hlavové části, jako by ji chtěly utrhnout a zbavit tak mysl vjemů posledních několika vteřin. Ústa jsou nechápavě pootevřena v rozechvělém očekávání dalšího dění. Celkově zvýšené svalové napětí a třes způsobuje selhání hlavního zipu bundy v její spodní části. Jak hrůzostrašné!

Jak děsuplné a znervózňující obrazy! Někteří méně uznávaní ufologové po bližším prozkoumání snímků neváhali tvrdit, že se svědek pouze nepříliš zdatně snaží vesmírným návštěvníkům názorně předvést, jak dělá ryba na suchu. Výraz dotyčného vám možná až podezřele připomíná obličej známý z obrazu Výkřik norského malíře Edvarda Muncha. Ne náhodou. Munchovi se tenkrát mimoděk podařilo zachytit reakci až dosud sebevědomé vědmy, kartářky, čarodějky a věštkyně v jednom, poté co na ni z její křišťálové koule poprvé promluvil tvor z jiné planety.

Navazujeme spojení

Nám se shodou okolností podařilo pomocí myšlenkově-intuitivního giga-holo-fonu na lince 5811 navázat spojení s tiskovým mluvčím dotyčné mimozemské civilizace. Velice prudce se ohradil proti převládajícímu zobrazování jeho lidí zde na Zemi jakožto zelených pidimužů se směšnými anténami na hlavách.

Kromě jiného řekl: "Jsme modří, a nikoli zelení. Stejně jako naše planeta je modrá, a nikoli zelená."

Munchovo poselství, ačkoli jej on sám precizními tahy štětce umělce-génia zaznamenal pouze nevědomě, je pro nejnadanější badatele čitelné dodnes. Na závěr svého dlouhého rozhořčeného monologu našel mluvčí shovívavější polohu hlasu a pochlubil se suvenýrem, který si přivezl z poslední nedávné návštěvy naší Země. Byl to zarámovaný portrét jakéhosi vrtošivého staříka s knírkem.

Další unikátní objev

Při zpáteční cestě údolím objevujeme v lávě zachovalý otisk celkové postavy mimozemšťana. Bylo to sice krajně nepravděpodobné, ale právě my jsme narazili na pozůstatky prvotní nemotornosti návštěvníků. Zpočátku neuvyklý našim gravitačním poměrům, zakopl jeden z členů posádky o kámen a praštil sebou do lávového písku doposud nataveného od plazmových motorů.

Mech časem dějiště mimozemské neohrabanosti milosrdně přikryl, našim zkoumavým a bystrým zrakům však neuniklo. Možná právě skutečnost, že je negativní otisk postavy mimozemšťana vytvořen v mechové zeleni vedlo původně lidi k mylné domněnce, že ufoni jsou také zelení.

Vidíte, jak je důležité neustále podrobovat lidské poznání kritickým pohledům a být ostražitý i vůči nevyvratitelným pravdám! Inu, znovu se ukazuje jako nesmírně pravdivé a aktuální ono werichovsko-voskovcovské: "Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní." Ani kdyby to byla barva mimozemšťanů nebo místo jejich přistávání.