Fontfroide
Opatství Fontfroide najdete v horách Corbieres v jižní Francii, patnáct kilometrů od Středozemního moře a deset kilometrů od Narbonne. Za svůj název vděčí tamnímu potoku Fons Frigida. Klášter vznikl r. 1093 na pozemcích darovaných vikomtem Aymerikem II. z Narbonne a r. 1144 se přihlásil k benediktinské řeholi. Po příchodu svatého Bernarda do Languedoku však přilnul k cisterciácké reformě a již od r. 1146 spadá pod správu Citeaux.
Jelikož klášter podporuje šlechta z Narbonne, Béziers i z Toulouse, hospodářsky se vzmáhá a ve své největší slávě vlastní až třicet tisíc hektarů půdy se čtyřiadvaceti sýpkami. Obživu mu zajišťuje zejména prodej ovčí vlny.
Opatství Fontfroide je v tu dobu duchovní hradbou pravověří proti katarům - heretikům, kteří ve dvanáctém století strhávali davy prostých lidí i šlechticů v celé jižní Francii. V r. 1317 se papežem Benediktem II. stává opat z Fontfroide, který se například zasloužil o stavbu Papežského paláce v Avignonu. Následovalo období papežského schizma a v XV. století se rozbroje nevyhnuly ani samotnému opatství.
Během francouzské revoluce je klášter zkonfiskován státem, nikoliv však zničen. V devatenáctém století zrekonstruován a r. 1858 zakoupen cisterciáky ze Sénanque. Posledním opatem byl až do své smrti Otec Jean, který svou komunitu vedl ve velmi těžkých podmínkách a dnes je v beatifikačním procesu. Na základě proticírkevních zákonů cisterciáci klášter v r. 1901 raději opouštějí a odcházejí do Španělska. Roku 1908 klášter v dražbě odkoupí Gustave a Madeleine Fayetovi, kteří jej s výjimečným citem zrekonstruují. Na pozvání majitelů poté opatství navštěvují umělci jako Odilon Redon, Aristide Maillol nebo Maurice Ravel.
Mše a hodinky sloužil velmi milý mladý karmelitán z Bolívie. Jedli jsme, co navařil Francouz Serge Aslanoff, koupali se ve vůni medu, rozmarýnu a tymiánu. Zchlazovali se mezi zdmi z dvanáctého století.
Služba Bohu: pět hodin zpěvu denně
Posledních sedmnáct let hostí opatství Fontfroide během předvelikonočního svatého týdne Pařížský sbor gregoriánského chorálu Choeur grégorien de Paris. V Česku je známý nejen svými koncerty, ale také tím, že ho v roce 1997 vedl David Eben. Tito nadšenci zpívají všechna oficia od Květné neděle až po Vzkříšení a mohou tedy zakusit dobrodiní latinské chórové modlitby, která po deset minulých staletí zněla zdmi opatství.
Znamená to přibližně pět hodin soustředěného zpěvu denně. Jelikož se jedná o monodie, každá chybička se v ideální akustice románského kostela pozná. Zpěvákovi pak nezbývá, než se bít v prsa, neboť jde přeci o opus Dei, službu Bohu, které se má podle řehole dávat přednost přede vším.
Noty jen ve čtyřech linkách
Sbor Choeur grégorien de Paris zve mezi sebe jak naprosté amatéry, tak profesionální hudebníky z celého světa. Letos byli z cizinců nejvíce zastoupeni Češi, potom Korejky, ale též Rusové, Arménka, Bolívijci, Němec… Čtení čtyřlinkové notace po týdnu nakonec nedělalo problémy nikomu a vzkříšení Kristovo jsme mohli zakusit i na sobě.
Až se vydáte do kraje rozmarýnu, tymiánu, vína, medu a cypřišů, nezapomeňte navštívit perlu cisterciácké architektury: Abbaye de Fontfroide.
Z Čech až na konec světa
Na cestu z Česka do Fontfroide autem si rezervujte celý den, trasa Praha-Fontfroide je 1500 km dlouhá a vede převážně po dálnicích přes Rozvadov, Norimberk, Karlsruhe, Lyon, Montpellier a Narbonne. Do Fontfroide se můžete podívat v rámci dovolené v Provence, nedaleký Narbonne je také velkou křižovatkou cest do Barcelony, Pyrenejí nebo na jihozápadní, atlantické pobřeží Francie a do Toulouse.
Prohlédněte obsáhlou regionální rubriku: FRANCIE
Zobrazit místo Turistika na větší mapě
VIDEO
TWITTER
ENGLISH
FACEBOOK
Ondřej Turek
