Uteč, nebo střílej!

Počítejte s tím, že velká bílá šelma je nejlepším světovým dravcem na čtyřech nohou.

Strategie přežití

Pomalu ustupujte: Medvěd neregistruje nic, co se nehýbá. Může ovšem střelhbytě zaútočit a vy to předem nepoznáte. Nepoužívá totiž mimiku k vyjádření hnutí mysli.

Hoďte batoh nebo oblečení do vzduchu: Pokud máte čas, obětujte vybavení a zkuste na něj obrátit jeho pozornost. Náskok vám bude stačit jen na pár vteřin, protože medvěd je výborný běžec.

Lehněte a nedívejte se: Medvěd nemá zájem o mršiny. Možná ho zmatete nehybnou polohou s obličejem do sněhu a rukama na krku. Pokud ale bude mít opravdu hlad, nepohrdne vámi.

Zastrašte ho: vystřelte světlici, křičte, sviťte baterkou, zvedněte ruce a udělejte se opticky větším a běžte směrem k němu. Pokud medvěd ucítí vaši převahu, možná uteče.

Střílejte: v místech, kde lední medvědi mají své teritorium, vám nepovolí místní úřady pohyb bez pušky. Musí mít velkou ráži a vy se musíte trefit nejpozději na druhý pokus. Z velké dálky je střela neúčinná a na třetí pokus už nebudete mít čas.

Válečná mauserovka na Špicberkách

Na Špicberkách je několik půjčoven flint. Jelikož jsme chudí Češi, půjčujeme to nejlevnější, a to je vždy válečná německá flinta Mauser se zásobníkem na 4 náboje (+ 1, který ale prý ničí pružinu) a s natahováním závěru a zároveň vyhozením prázdné a zasunutím plné nábojnice. Celkově mi Mauser připomínal jeden typ vzduchovek na kulaté broky.

Střelivem jsou poloplášťové střely Springfield. Flinta se nosí nabitá, ale nenatažená. Kdo nosí náboj v komoře, je blázen a koleduje si o malér. Ve městě se zbraň nosí s vyndaným závěrem, do banky nebo na poštu se chodí bez flinty, nebo se nechává venku.

Zbraň se udržuje v suchu. Přineseme-li flintu nebo závěr dovnitř do baráku, zarosí se a po vynesení zamrzne. Opakujeme-li to několikrát, závěr zamrzne tak, že je nefunkční a nezbývá, než vysušit a promazat. Na flintu nedýcháme, třeba při dlouhém míření. Ve stanu ji balíme do suchého hadru.

Jako je nerozumné vydat se kupříkladu na Mont Blanc bez vyzkoušení brždění cepínem, je rozumné zajít na nějakou střelnici a párkrát si z takové zbraně picnout do terče. Můj pocit po zmáčknutí kohoutku (nebyl jsem na vojně a nikdy předtím jsem nestřílel) byla bolest v rameni a minutová hluchota.

Medvěd prý běhá rychlostí šedesát kilometrů v hodině. Zaútočí-li, máme jeden pokus se trefit. Za vteřinu je u vás ze vzdálenosti patnácti až dvaceti metrů, a před tím není jasné, zda zaútočí. Pokud nejste myslivec, profesionální voják nebo zapálený fanda do zbraní, tak se na větší vzdálenost pravděpodobně netrefíte. Navíc je medvěd chráněný, a když už ho picnete, nevyhne se vám vyšetřování, zdali to bylo skutečně v nouzi nejvyšší. Myšlenku picnout si soba nebo tuleně radši zapomeňte hned. Soba uvidíte určitě, když budete mít štěstí, tak i tuleně.

Medvěd se vyskytuje po ostrovech kdykoli a kdekoli, ale na východním pobřeží je hojnější. Byl spatřen i v horách výše než tisíc metrů nad mořem. Před deseti lety prý roztrhal desetileté děvče přímo v Longyearbyenu (největším zdejším „městě“). Tento exemplář šelmy je vycpaný ve zdejším kostele.

Údajně se dá medvídek poplašit bleskem foťáku, zapáleným vařičem, křikem a podobně. Můžete to zkusit, ale flinta pro případ, že by byl neodbytný, je základ.

Jo a závěrem: je to všechno jen teorie. Jediný medvěd, kterého jsem na Špicberkách potkal, byl ten v kostele.