Vladivostop, anebo stopem do Vladivostoku

S cestopisnou literaturou se v posledních letech v knihkupectvích roztrhl pytel. Pulty jen přetékají popisy cest z dalekých končin. Chvála za to. Má to ale jeden háček.

Schválně, zajděte si do většího knihkupectví, vynechte výpravné fotografické publikace a začněte se probírat ostatní literaturou. Nebude dlouho trvat a zjistíte, že je většinou na jedno brdo.

Nevýrazná nebo naopak křiklavá obálka a uvnitř kupa tuctových fotografií, které jste viděli už milionkrát. Text je všechno, jen ne čtivý. Jasně, nemůžeme čekat od každého, že bude Hemingway, ale po čase listování knihami vám začnou splývat všechny v jednu.

Některé se ale odliší už na první pohled. To je i případ knihy Vladivostop od Kateřiny Mandulové. První dobrý dojem dělá už povedená grafická úprava Kateřiny Držkové a fotografie autorky.

Každou kapitolu otevírá celostránková fotografie a další jsou rozsety v knize v rámečcích roztodivných tvarů. Někdo si s nimi pohrál, napadne vás.

Jak upozorňuje název knihy, autorka se prostopovala z Třebíče až na konec světa. Toho ruského. Během dvanácti tisíc kilometrů zažila leccos. Občas si od stopu odpočinula trekem do široké tajgy nebo na liduprázdné pobřeží Tichého oceánu.

Stopem ji svezl i ministr zemědělství Burjatské republiky, kterému na oplátku zazpívala českou lidovou.

Stopařka není v Rusku častým jevem a jedni řidiči kamionu dokonce nazvali Kateřinu japonským bohem. Když s nimi nechtěla odjet na Altaj, aspoň jí poradili, jak se zabíjí medvěd. V tajze se sice motala po medvědích stezkách, ale huňáče naštěstí nepotkala. Zato pokoušela osud na treku opuštěným a rozeklaným pobřežím Tichého oceánu.

Kateřina Mandulová je vypsaná. O svých cestách už napsala mnoho článků a na textu je to poznat. Žádné těžkopádné popisy památek ani zbytečné líčení vlastních trablů v jejím vyprávění nenajdete. Všeho je tak akorát.

Kriticky se dívá kolem sebe. Když si Kosťa, její známý z Krasnojarska, stěžuje, že fabriky už dávno nic nevyrábí, Kateřina dodává, že kdo by se divil, když vyráběly jen černobílé televize.

A jak je to s tím vysokým nebem a carem? Povedlo se to? Řekl bych, že to autorka zvládla. Recenzent je trochu na rozpacích, kolik dát její knize hvězdiček. Čtyři nebo pět? Jakou knihu doma opravdu musíte mít?

Pro ty, kteří by někdy chtěli napsat cestopis, je tohle povinná četba. Těm ostatním přinese osobitá a v detailech dotažená kniha potěšení a budou se k ní vracet. Čtyři hvězdičky!

Kateřina Mandulová: Vladivostop. Zápisky z cesty na Dálný východ. Napsala a vydala Kateřina Mandulová v Praze roku 2010. Orientační cena 260 Kč.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě