Vopravdu si bereš do hor větrák?

A vopravdu máš úplně všechno?

Chystáte se na celodenní túru do těžkého terénu do hor? Pak zkuste uvažovat o tom, co je nejdůležitější vzít si s sebou. Bibli, korán, nebo jiný román? Budete mít vůbec čas to číst, není to jen zbytečně těžký?

Zimní bundu? A potřebujete ji v létě? Možná, že vám tyhle otázky přijdou absurdní, ale pokud nejdete na výlet sami, doporučuji zeptat se vašich spoluputovníků na jejich preference  a případně je poupravit k obrazu svému. Pak se vám totiž nemůže stát, že na začátku treku, ale už moc pozdě na to, se vrátit, vám jeden z kamarádů oznámí, že si zapomněl vzít vodu.

"Ha, vůbec nevím, jak se to mohlo stát," říkala drahá horalka a klepe mi před očima polodopitou půllitrovou flaškou. "Na co si jako myslela," naštvaně její lahev dolévám mojí vodou, které mám dost tak akorát pro sebe. "Ha, nevím, vůbec mi to nedošlo," štkala se.

O to větší bylo moje překvapení, když na další zastávce vytáhla kapesní deseticentimetrový větrák na baterky. Holt Hong Kong. Jiný kraj, jiný mrav.  

Není pro tebe pohyb cizí slovo?

Zeptejte se svých přátel, jakou asi tak mají momentálně kondici. Můžete je totiž milovat, jak chcete, ale pokud jsou to lemplíci všech lemplíků, věřte, že se budete modlit, aby příště, až půjdete "na celý den lízt po horách," řekli, že raději zůstanou doma koukat na televizi. Protože jinak se vám může stát to samé, jako nám.

Po prvních deseti minutách od startu jsme se otočili a zjistili, že ostatní jsou tři sta metrů za námi. Došlo mi, že tohle nebude výlet snů. Máte totiž na výběr dýchavičným kamarádům se šnečím tempem buď zdrhnout, ale za to vás nebudou mít rádi. Nebo na ně čekat, ale to znamená prvně čekat, než se doplazí, a pak čekat další hodinu, než se rozhodnou, že můžou po pauze znovu vyrazit. A nebo s nima držet tempo, což je podle mě ta nejhorší varianta. Neumím si totiž představit nic únavnějšího, než se táhnout jako smrad.

Trik lemplíků "to jsou panorámata," přestane fungovat, když se zastavují v průběhu výstupu na kopec co pět minut zplavení potem, zadýcháni k mdlobám.

Já sobecky volím variantu A, prostě jim uteču, čekám na konci. Případně se znovu zamyslete nad bodem č.1. a zkontrolujte, co si všechno zabalili s sebou. Není podezřelé, že mají 3x tak velký a 5x těžší batoh, než vy?

Např. alkohol se do hor nebere, a když máte tu potřebu, přelejte ho ze skleněných lahví do těch PET. Stejně tak si připravte argumenty, proč je lepší jíst v horách instantní nudle, které jsou tak nezdravé, když si přeci můžete do batohu zabalit všechny potřebné ingredience pro přípravu zdravého lehkého zeleninového salátu.  

Nevysmíváme se... ne, dokud to nemáme za sebou

A nakonec, i když to všichni z nás víme - už od dob Rychlých Šípů, díky komiksu Rychlé Šípy na výpravě zachraňují kamaráda, kde Červenáček přes výstrahy kamarádů, že "dolů to půjde ještě hůř," vylezl na vysokou skálu a pak se nemohl dostat dolů - nahoru to jde těžko, dolů ještě hůř. Opravdu. Takže se horám vysmívejte vždycky až poté, co je v bezpečí opustíte. Jistě, ani mě se tentokrát nevyhnul cynismus, když jsem si urputně stála za svým, že Mount Ngauruhoe (2291 m) - známý jako Mount Doom z Pána Prstenů - prostě zdolám, děj se co děj. Po výstrahách přátel, že tam zrovna minulý víkend někdo umřel, protože na něj spadlo kamení, jsem jen nahodila ironicky smutný ksicht a řekla "hm... sad..." a bylo.

Nejraději bych se pak zahrabala, když jsem lezla nahoru a patnáct metrů kolem mě prosvištěl balvan velký jako moje hlava. "Oooohhh, shit!" Když jsem navíc pozorovala lidi, co už se vraceli druhou cestou dolů (nahoru se po ní jít nedalo, byla moc strmá a písčitá) říkala jsem si, že jsou to vážně idioti, že si to nechají tak hrozně moc rozjet, že někteří z nich s sebou praštili o svah, jiní, ti šťastnější, se zastavili dole pod kopcem.

"Až půjdu dolů já, dám si to hezky pomaličku, na pohodu... nemusím běžet," říkala jsem si. To ale byla samozřejmě hloupost, protože se ukázalo, že svah je tak strmý, že jsem si připadala trochu jako na lyžích, a většinu času je kopec tak moc dolů, že nevidíte za horizont.

Nakonec se mi to tak strašně jako ostatním nerozjelo, ale zaplatila jsem tím, že jsem měla nohy po lýtka zabořené do písku a kamení, které mi padalo do bot, ale to jsem díky adrenalinu necítila, a v podstatě jsem celou horu dolů sjela. Paráda. "Nesměj se tomu, nesměj se tomu," musela jsem sama sobě připomínat, že je to nebezpečné.

Nakonec jsme zdolali celý track - nemám dva nehty na prstech na noze - kopec dolů byl moc dlouhý (cca 10 km - a já se tak radovala, že už se teď bude jen klesat), takže teď trochu váhám, jestli nemám malé pohorky... Takže... smějte se až nakonec, nejlíp, až dorazíte autem pohodlně do míst, kde zrovna bydlíte.

Více INFO: Vzhůru do nekonečna a více FOTO: Sweetsmoke

 Hory v Austrálii a Oceánii na Horydoly

Aurum 2245 m (Jižní ostrov Nový Zéland) 
Brewster 2516 m (Jižní ostrov Nový Zéland)
Kinabalu 4095 m (Kalimantan - Borneo) 
Kosciuszko 228 m (Austrálie)
Ngauruhoe 2291 m (Severní ostrov Nový Zéland)
Puncak Yaya - Carsztenszova pyramida 4848 m (Nová Guinea)

INFO: Tongarino Alpine Crossing a Tongariro National Park a Doporučení k výstupu na Ngauruhoe

MAPY: Turistická mapa Nového Zelandu a Mapa hor a skal Horydoly