Zrození izraelského maratonu

Pokud bychom měli zůstat u naší prvotní paralely, pak musíme podotknout, že porod to byl jistě náročný a komplikovaný.

Představte si, že chcete uspořádat organizačně poměrně náročnou akci uprostřed historicky i jinak atraktivního (hlavního) města v zemi, která je vlastně v permanentním válečném stavu.

S nepřítelem, který netvoří bojové linie, ale pouze krátkodobá, nevypočitatelná, lokální ohniska bojů, nebo spíše jen létajících střepin, bortících se zdí, tříštících se skel, posledních výkřiků a sténání vesměs nevinných obětí.

Co na to sloni?

Porod to byl dlouhý. Mnoho let se Jeruzalému dařilo organizovat půlmaraton. Myšlenka na plnotučnou trasu zde však byla vždy latentně přítomna a čekala pouze na nejlepší čas, kdy se nechat objevit.

Porod to byl dlouhý. Žádná slonice by se za něj nemusela stydět a rozhodně by o ní nikdo nemohl tvrdit, že snad své očekávané robě nedonosila. Matka i lékaři nakonec odvedli dobrou práci.

VIDEO Jerusalem Marathon start

Plamenná řeč ohnivého starosty

Dítě je mezi námi. Snad i proto, že starosta Jeruzaléma je sám zarytý maratonec. Absolvoval několik maratonů uprostřed světových metropolí a možná se mu za běháním už taky nechtělo cestovat nikam daleko, tak si řekl, že si udělá jeden maraton přímo doma.

Jeho situace ale zdaleka nebyla tak jednoduchá, jak by se nám Evropanům mohlo zdát. Ve středu před pátečním během vybuchuje nástražný systém na frekventované autobusové zastávce.

Několik desítek lidí, převážně cestujících, zasahují kovové úlomky. Několik z nich je doposud ve vážném stavu v nemocnici. Jedna Angličanka umírá.

Není to příjemný pocit, být jen o několik bloků dál na téže ulici. Slyšet neurčitý třaskavý zvuk a následně zaznamenávat zvýšenou aktivitu bezpečnostních složek. A velmi rychlé vylidnění jinak auty, autobusy a chodci doslova přecpané ulice.

Člověku se snad ani nechce přijmout fakt, že toto představovalo ještě před pár lety doslova každodenní život obyvatel Jeruzaléma. Časy se ale mění. Izraelci investovali něco kolem miliardy dolarů do stavby zdi a plotu s ostnatými dráty a mnoho úsilí o jasnější definování území a pravomocí. Pak nastal relativní klid.

Jak řekl starosta Jeruzaléma Nir Barkat na tiskové konferenci: "Útok měl vlastně dvojí záměr – způsobit ztráty na životech a zastrašit. To první bohužel nemůžeme vrátit. Zastrašit se ale nedáme. Budeme dál žít své životy tak, jak věříme, že je to správné. A do toho patří i první Mezinárodní jeruzalémský maraton."

Sudba první

U kolébky děťátka postávaly tři sudičky. Byly samozřejmě vyzbrojeny nejenom trpělivostí, ale také obušky, neprůstřelnými vestami a ručními krátkými i dlouhými palnými zbraněmi.

První sudička řekla: "Budiž fyzicky náročný!" Tak se stalo. Zahledíte-li se na profil jeruzalémského maratonu, rozhodně z něj nezískáte pocit, že se jedná o nějakou plochou záležitost. Mezi nesčetnými nerovnostmi na trase bývá výškový rozdíl přesahující sto metrů.

Náročnost trati přiznal dopředu i sám pořadatel. Vypsal totiž kromě hlavních prize money další prémii za překonání času 2 hodin a 20 minut. (Pro srovnání: Rychlý a rovinatý Pražský maraton se běhá za dvě hodiny a několik málo minut.)

Věhlasný americký běžec a trenér Bart Yasso neváhal pronést: "Tak tohle bylo to nejtvrdší, co jsem na městských maratonech zažil." Počet jím proběhnutých tras městských maratonů se blíží ke dvěma stovkám.

Sudba druhá

Přistoupila druhá sudička ke kolébce a pravila: "Budiž prodchnut historií." Nestává se tak často, aby se běhalo hutnou, všudypřítomnou a všude číhající a vykukující historií. Vždyť Jeruzalém je jedno z nejstarších měst vůbec a jeho historie sahá hluboko za onu pomyslnou čáru oddělující starý a nový letopočet. Snad až čtyři tisíce let.

O mnoha místech či budovách, které tady na vlastní oči uvidíte, se můžete dočíst v nejčtenější knize světa Bibli.

Nebude se jednat o nadsázku, když Jeruzalém uvedeme také jako jedno z měst nejsvětějších. Na necelém čtverečním kilometru najdete nejdůležitější místa hned tří světových náboženství.

UNESCO neváhalo se zápisem města na seznam světového dědictví. Na trati maratonu se budete proplétat kolem Jeruzalémského muzea, oběhnete dokola kupříkladu výživnou horu Skopus, na níž sídlí Hebrejská univerzita, a kroky, respektive běhy, vás zavedou i do starého města a prosvištíte tak známou Jaffskou či Sionskou bránou.

Sudba třetí

Přistoupila ke kolébce třetí sudička a s maličko škodolibým úsměvem na rtech řkla: "Buď také trochu zmatený, jak se na naše končiny sluší a patří." Stalo se, že i její slova došla naplnění.

Zatímco zásobování stanovišť vodou bylo absolutně bezproblémové, iontové nápoje se toulaly kdovíkde a naprostá většina závodníků je nenašla tam, kde je podle původního oficiálního plánu čekala. Totéž platí o jídle pro sportovce. Většinou nebylo vůbec, nebo jen omezený počet místních obrovských a lahodných datlí.

Občas se stalo, že se trochu pomíchali běžci polovičního a celého běhu, občas o sebe zakopávali při křížení svých tras, ale i to se nakonec nějak vyřešilo.

Co ovšem pobavilo snad všechny, byla záměna cílů. Třem nejrychlejším sportovníkům na dlouhé trati se totiž přihodilo, že omylem proběhli cílem určeným pro půlmaraton a svého příslušného, o něco vzdálenějšího, nedosáhli. Komisaři závodu ale i v tomto případě dospěli k rozumnému roz(h)řešení problému, takže se vlastně nic nestalo.

Budou mi chybět

Jaký tedy byl Jeruzalémský mezinárodní maraton? Tvrdý. Odpovídající podmínkám. Jak geografickým, tak bezpečnostně politickým.

Osobně na jeho adresu trousím poznámky: "Byl fajn. S vůní, chutí a trochu snad i smutkem vzdálené exotiky."

Po příjezdu domů si ke svému vlastnímu překvapení uvědomuji, že mi ti kluci šikovní a děvy sličné se samopaly na ramenou či v rukou na každém rohu a každé křižovatce maratonské trasy budou asi chybět. I přes vážnost situace a přes přítomnost mnoha zásobníků plných krvelačných kulek ostrých jako břitva se na nás nezapomínali usmívat.