3000 kilometrů za 28 dnů na koloběžce ze Zlína do Madridu

Narodil jsem se ve Zlíně, kde dodnes bydlím. Vystudoval jsem Speciální pedagogiku, Technickou a informativní výchovu na Pedagogické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně. Rád provozuji rekreačně turistiku, in-line bruslení, lyžování, cestuji, poznávám nové lidi, kulturu, fotografuji a filmuji.

Nalehko a za levno bez sponzorů

O prázdninách jsem se vydal po Evropě na koloběžce.

Neměl jsem žádné sponzory, a proto jsem musel nakoupit kvalitní boty, oblečení, vybavení, spacák, karimatku a samozřejmě také koloběžku.

Věděl jsem, že se musím vzdát veškerého pohodlí, zajištěného ubytování a teplé stravy. Mojí denní stravou byl suchý chléb, balíček müsli a voda.

Denní minimum na koloběžce jsem si stanovil na 90 kilometrů. Při překročení 100 kilometrů za jeden den jsem se odměnil kouskem čokolády.

Za celou cestu jsem nespal v ubytovně ani v kempu, ale vždy jsem přespal venku pod širým nebem, nebo se nechal ubytovat náhodnými místními obyvateli.

Zdraví především. Mám zakázáno sportovat.

Nejsem žádný vrcholový sportovec, navíc jsem středně těžký astmatik s dvakrát operovaným kolenem a mám zakázáno sportovat. Přesto jsem 20. července 2011 sbalil vše potřebné a vydal se na cestu.

Hranici České republiky jsem přecházel ve Vyšším Brodě a jel do Rakouska, kde jsem první noc spal na louce před Lincem. Celou noc pršelo a já promokl, bylo mi zima, byl jsem nevyspaný, vyčerpaný, přesto jsem se brzy ráno vydal na cestu.

Viděl jsem nádherné scenérie hor se zasněženými vrcholky. Startoval jsem každý den brzy ráno a končil pozdě večer. Někdy jsem jel a šel až do půlnoci. Během dne jsem měl jen minimum zastávek na občerstvení a několikaminutový odpočinek.

Přes Alpy pěšky i na koloběžce

Cesta z Rakouska pokračovala pěšky strmými stoupáními stoupání na alpská sedla a prudkými sjezdy do údolí, stále dál a dál, přes Německo, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Francii do Španělska.

Ve Francii jsem navštívil světoznámou vesnici Taizé, kde jsem po dvou týdnech jeden den odpočíval, a následně přes Lyon a Valrncii doputoval až k moři do přístavu města La Grande-Motte, a jel po pobřeží do Agde.

Hranice do Španělska jsem překročil v Le Perthus směr Girona a dále putoval 100 kilometrů do Barcelony. Má trasa vedla do města Tarragona, kde jsem po jednodenním odpočinku u moře pokračoval do vnitrozemí přes hory vysoké třináct set metrů, pustinami a teplota vzduchu stoupla nad čtyřicet stupňů.

Tento poslední 600 kilometrů dlouhý úsek cesty do Madridu byl nejnáročnější. Sáhl jsem až na dno svých sil, měl hlad a žízeň, vodu nebylo desítky kilometrů kde načerpat.

Pouť byla má životní zkouška

Cestou jsem poznal spoustu zajímavých lidí, mnoha národností a zažil různé silnice. Z důvodů nedostatku cyklostezek jsem musel jet převážně po silnicích, kde jezdily velmi nebezpečné předjíždějící kamiony.

V Rakousku v červenci sněžilo, ve Španělsku vládlo obrovské vedro. Byl jsem v přímém kontaktu s přírodou, a to mi umožňovalo ji vnímat. Putování Evropou na koloběžce bylo životní zkouškou, při které jsem měl možnost zamyslet se nad životem.

Za celou dobu jsem neměl úraz, zdravotní problémy, nemusel použít léky na astma ani ortézu na operované koleno.

Jel jsem na koleběžce , která se ukázala být vhodným dopravním prostředkem pro putování po Evropě a každodenní ujetí velkého množství kilometrů. Byla spolehlivá a jednoduchá. V zahraničí koloběžka vzbuzovala velký obdiv a zájem především kvůli velké vzdálenosti, kterou jsme na ní absolvoval.

Ze Španělska jsme se vrátil domů autobusem

Od startu v České republice do Madridu na náměstí Puerta del Sol k nultému kilometrovníku všech španělských silnic a dálnic, jsem celkem ujel a ušel 2920 kilometrů. Za celou cestu jsem měl jen jeden defekt po ujetí 2720 km.

Z Madridu jsem odcestoval autobusem společně s cyklisty z organizace Orel do Uherského Brodu a odsud jsem dojel 30 kilometrů na koloběžce do Zlína. Ukončil jsem tak pouť, na které jsem ujel a ušel s koloběžkou tři tisíce kilometrů.

Vzdálenost, kterou jsme ujel a ušel

20. července - 25. července: Rakousko a Německo 552 kilometrů

25. července - 26. července: Lichtenštejnsko 25 kilometrů

26. července - 30. července: Švýcarsko 475 kilometrů

30. července - 8. srpna: Francie 932 kilometrů

8. srpna - 16. srpna: Španělsko 936 kilometrů

Mé rekordy

Nejvyšší místo: Sankt Christoph 1800 m n.m

Nejvyšší rychlost: 78,2 km/h

Nejdelší vzdálenost za den: 164 kilometrů z Bellegarde-sur-Valserine do Taizé za 15:30 h

Nejnižší teplota: v noci -2 stupně Celsia, ve dne +4 stupně Celsia

Nejvyšší teplota: na slunci 48 stupňů Celsia

INFO: Zdeněk Sigmund a Kostka Kolobka 

English: 3000 km in 28 days on a scooter to Madrid