90 kilometrů před zimou na kole u Sázavy

Plán byl jednoduchý: vyrazíme z Prahy, zalezeme na Zbořeném Kostelci a Pikovické jehle, a vlakem se vrátíme domů. Jenže jak známo - chceš-li, aby se Bůh zasmál, povídej mu o svých plánech. Nakonec jsme lezli jen jednou a šlapali nocí až do Prahy.

STRAVA.com: Stáhni GPX Kolovraty - Pikovice

V Kolovratech vystupujeme z vlaku. Přes Říčany a Kamenici  jedeme po silnicích a trochu po cyklostezkách co nejkratší cestou ke Zbořenému Kostelci. Teplota je těsně nad nulou. Zataženo je jen nad námi. Na obzoru v Praze a na druhou stranu ke Kolínu svítí slunce.

Závěrečné údolí k Sázavě ukáže, jak bude za pár dní vypadat zima - u potoka leží sníh, silnice je namrzlá a teplota vzduchu klesá hluboko pod nulu.

Ve Zbořeném Kostelci na pár minut vysvitne slunce na soutok Kamenického potoka a Sázavy. Rychle se navlékneme do sedáků a vylezeme jednu pěknou dvacetimetrovou trojku. Při slanění už je zase pod mrakem.

VIDEO Skalní lezení Zbořený Kostelec

Lijeme do sebe horký čaj z termosky, zhltneme chleba se sýrem z domova a rychle šlapeme pryč. Po silnici po pravém břehu Sázavy do Týnce je pořád mrazivo.

Až když vyjedeme nahoru do Prosečnice, dostaneme se nad nulovou izotermu.

Po loukách, polích, přes lesy a hluboká údolí dorazíme na rozhlednu Pepř ve zlatonosném revíru Jílové. Stihneme se podívat na západ slunce.

Pokračujeme po vedlejších silničkách strmě nahoru i dolů do Bohem zapomenuté vesnice Bohuliby.

Odtud šlapeme bukovým lesem už jen podle GPS nad Pikovickou jehlu. Párkrát padáme do hlubokého listí, které zakrývá záludnosti lesních cest a úvozů.

Máme v plánu rychle slanit na železnici, překročit ji a už skoro za tmy vylézt dvojkovou Starou cestu na jehlu ke kříži. Bohužel se pod ní rozložili traťoví dělníci, kteří opravují Posázavský Pacifik. Pikovickou jehlu tedy v letošním horolezeckém deníčku neodškrtneme.

Bez cesty traverzujeme hlubokým lesem proti proudu Sázavy, až narazíme na dlouhý podchod pod železnicí. Ten nás dovede do trampské osady Na Babách. Jako obvykle nás tu vyslýchá jeden ze zdejších nevrlých trampů, kde jsme se tu vzali, a důrazně nám říká, že je to soukromý pozemek. Jako obvykle ho pozdravíme a pak ignorujeme.

Podjíždíme Pikovickou jehlu a zastavujeme na poslední margotku, kterou vezeme v batohu. Pak mažeme, co to dá, cestičkou po pravém břehu Sázavy do Pikovic. Schody k železniční zastávce Petrov u Prahy vybíháme s koly na ramenou. Zpocení a šťastní čekáme na vlak, který má přijet každou minutu.

Náhodně zjišťujeme, že vlak nejezdí a náhradní autobus odjíždí dole od mostu v Pikovicích. Okamžitě tam sjíždíme, ale autobus nikde. Ukazuje se, že existují čtyři různé časy odjezdů a my nevíme, který je správný - dva v internetových jízdních řádech a dva vylepené na zastávce.

Poslední vodáci s loděmi na střeše auta odjíždějí z pikovickécho parkoviště.

Usuzujeme, že autobus odjel. Zapínáme tedy světla a nocí jedeme po pravém břehu Sázavy a Vltavy, pak po levém a znovu pravém břehu až do Prahy na metro na Václaváku. Doma zjišťujeme, že jsem tímto lezecko-cyklistickým výletem oslavil 54. narozeniny.

UBYTOVÁNÍ: Najděte si pokoj v penzionech v Posázaví

Zobrazit místo Běžky a kola na větší mapě