Bikeři, přicházíte o rajón Ralsko!

V devadesátých letech minulého století bylo okolí Ralska ideálním místem pro turistiku na horském kole.

Po odchodu sovětské (ruské) Rudé armády tady vládla divočina. Mapy odpovídaly krajině jenom přibližně, zničené obce připomínaly pouze zarůstající vojenské ubikace a cesty vedly odnikud nikam.

Na hranici Středočeského a Libereckého kraje se tehdy dalo jezdit na kole v lesích, po tankových cestách i zásobovacích asfaltkách zcela volně. Cyklistu aby pohledal.

Ještě se nic moc nedělo

Na začátku tisíciletí Vojenské lesy ohradily obrovské území a prohlásily ho za oboru. Nechali do něho jenom několik vjezdů a dovolili do obory vjíždět na kole a vstupovat jen v době denního světla.

To ještě bylo pořád dobré. Potom ovšem na informačních tabulích doporučily jezdit jen po nově označených cyklostezkách. Začalo nenápadně přituhovat.

Později přibylo doporučení, aby cyklisté nejezdili do obory v době říje. Prý jde o bezpečnost cyklistů. Jenže právě v listopadu a říjnu se tady dají udělat nejkrásnější výlety. Viditelnost je daleká, krajina barevná a k večeru přes cestu skáčou statní jeleni, elegantní srnci i těžkotonážní divočáci.

Letos v létě se cyklistům do cesty postavily další tři nepříjemnosti. Nemají nic společného, ale dohromady významně omezují možnosti pohybu a kole po oblasti Ralsko.

Vojenské lesy zakázaly jezdit po asfaltce

Vojenské lesy zakázaly jízdu po asfaltce, která protíná celý bývalý sovětský vojenský prostor Ralsko od severu na jih. Prý to dělají pro bezpečnost cyklistů.

Na rozcestí v bývalé a dnes zničené vsi Olšina visí dopravní značka Zákaz vjezdu cyklistů a k ní doplňková tabule, že cyklisté mají jezdit jen po cyklostezkách vyznačených Klubem českých turistů.

Je tedy možné z Olšiny sjet jen dolů k hospodě Na Pince. Všechny ostatní populární směry k památníku generála Sochora, k Hamru na Jezeře, na Děvín, na Stohánek i do Mimoně jsou tedy zakázané.

Prekérní na tom je skutečnost, že asfaltová silnička po okupační armádě je stále v dobrém stavu, nesmí na ní jezdit auta, ale Vojenské lesy z ní vyhání cyklisty.

Ruku v ruce s Klubem českých turistů ženou cyklisty na nebezpečné zatáčkovité silnice v běžném automobilovém provozu. Na známé koupaliště v Hamru na Jezeře je teď už možné vlastní silou dojet jen přes Osečnou. Do Mimoně je nutné se vrátit přes Hvězdov. Hrady Děvín a Stohánek jsou dostupné jen složitou oklikou.

 Čtěte také o turistice: Ralsko, Děvín, Stohánek

Těžká technika rozryla cestu podél Zábrdky

Kouzelná desetikilometrová trasa podél říčky Zábrdky je nesjízdná. I teď v suchém období roku je zabahněná nad snesitelnou míru. Od Pytlíkovského mlýna k Novému mlýnu Zourov a dál k hospodě Na Pince projela skrze vodárensky chráněnou oblast těžká technika.

Překrásný singletrack a zároveň cesta vhodná pro pěší výlet je tak na hodně let dopředu zcela zničený. Na kouzelné podzimní projížďky tedy můžeme zapomenout.

Lesní personál vyhání cyklisty na silnice. Při tom jsme pominuli, že příroda v potoční nivě dostala od lesáků na frak. Z čisté a přírodní Zábrdky ještě nedávno bral vodu pivovar Klášter Hradiště níže po toku. Teď už by to nebylo možné.

Nový majitel Pytlíkovského mlýna si myslí, že mu patří cesta

Nejmenší škodu zatím dělá nový majitel samoty zvané Pytlíkovský mlýn. Vyhání z cesty okolo své polorozpadlé nemovitosti cyklisty i pěší turisty. Používá k tomu značně nevybíravých slov.

Problém je v tom, že historická cesta vedla přes pozemek mlýna. Dříve nebývalo nic divného, že majitel mlýna, dvora, nebo třeba jenom domku stavěl okolo veřejné cesty. Na jedné straně stála obytná budova a na druhé hospodářské stavení. Cesta byla pro všechny.

Tak to bylo po staletí i v Pytlíkovském mlýně. Když ho získal nový člověk, myslí si, že vše bude po jeho. V právu však není, protože existují právní instituty jako věcné břemeno a vydržený stav. Dokáže však mnohé pocestné, ať už na kole nebo v pohorkách znechutit tak, že by raději mlýn zdaleka obešli.

Jenže ono není jak. V úzkém hlubokém údolí vede jenom jedna cesta, která přechází přes potok právě u Pytlíkovského mlýna. Vzpomínáme se slzou v oku, jak ještě na jaře jsme pili z čisté studánky u mlýna a bez problémů odjížděli z tohoto romantického koutu nedaleko Ralska.