Cestou necestou kolem nekolem?

Jako cyklista bych samozřejmě s chutí smazal všechna auta z povrchu světa, protože kromě toho že páchnou a ucpávají silnice, způsobují ošklivé úrazy sobě a všem ostatním účastníkům provozu s poněkud menší pohotovostní hmotností a "měkčí schránkou", což jsou zejména cyklisté.

Kritické momenty

Vlastně bych měl rovnou říct, že jsem tento názor sdílel až do okamžiku, kdy jsem si začal víc všímat chování cyklistů samotných a snad ani ne vůči autům (laskavý řidič promine) ale spíše vzájemně vůči sobě.

Chtěl bych proto nabídnout k posouzení kritické momenty, se kterými jsem se při cestách na kole setkal a se kterými se dříve či později setká každý cyklista.

Cyklostezka je mýtus. Může na ni každý, tedy i děti, psi, bruslaři, chodci, běžci, maminky s kočárky, úchylové v dlouhých kabátech – upřímně nechápu proč se to jmenuje "cyklostezka." Snad mi to jednou někdo vysvětlí. Viděl jsem i absurdně značené cyklostezky v malých obcích, které vedly po levé straně silnice asi v délce 20 metrů a sloužily v podstatě jako vycházkové korzo s lavičkami na odpočinutí.

Pominu vyhlášku, která praví, že máte povinnost takovou stezku přednostně použít. Pominu i bezpečnost, kdy kvůli pár metrům musíte dvakrát křižovat silnici. Zřejmě někdy zvítězí dotace z rozpočtu nad zdravým rozumem.

Cyklostezka je riziko. Tak toto je moje zkušenost z cest, kdy první potíž vzniká s nerozlišením typu cyklostezky. Začnete na asfaltu a skončíte na polní cestě rozježděné od traktorů. Marně si lámete hlavu nad tím, jestli je to legrace, nebo to opravdu někam povede. Naštěstí každá cyklostezka jednou dosáhne silnice a dá se pak pokračovat lidštěji.

Pokud někdo z vás zkusil vyjet po Znojemské vinařské stezce, udělal si obrázek o jejím stavu. Úzká rozmlácená silnice, kde místy i náklaďák má problém projet a neurvat kolo. Život cyklisty je tvrdej.

Cyklostezka není bezpečná. Samozřejmě bezpečnost je relativní. Ale pokud budete slečna a pojedete za soumraku z centra Brna třeba po cyklostezce na Bystrc, která vede místy lesem, rozhodně si zopakujte základy sebeobrany a zkontrolujte nabití paralyzéru. Pokud vás někdo přepadne, s největší pravděpodobností se do rána pomoci nedočkáte. Na silnici s provozem je přece jen šance, že někdo zastaví a pomůže, větší.

Je vůbec cyklostezka potřeba? Podle mě určitě je. Ale měla by být, stejně jako třeba poslední dobou tak diskutovaná dálnice D1, dimenzovaná na plánované zatížení“ a mít například vyhrazené pruhy pro pěší a pro kola.

Obvykle budovaný laciný úzký chodníček sice vyhovuje normám, ale způsobuje útoky psů, kteří se pochopitelně vyděsí, když těsně kolem nich projede kolo, a úrazy, pokud dojde ke srážce. Měla by vést plánovaně odněkud někam a bezpečně spojovat uzlové body.

Snad si někdo z radních uvědomí, že stejně jako poškozené auto na špatné vozovce, které může být důvodem k žalobě a vymáhání náhrady škody po Správě silnic, tak i zranění na cyklostezce vlivem jejích špatných bezpečnostních parametrů může vést v vymáhání náhrady škody či bolestného. Asi i toto je důvod, proč Brno buduje nové cyklostezky tak pomalu.

Cyklistické ráje

S melancholií a slzou v oku vzpomínám na svoji první návštěvu Vídně v roce 1989, kde na řadě míst vedl podél silnice speciální pruh pro kola. Tehdy jsem vůbec nechápal, proč tam ten pruh vlastně je, dokud na mě nezazvonilo první kolo.

Vůbec nemluvím o Dánsku, které jsem navštívil dvakrát a které je v oblasti cestování na kole o několik generací dál. Pás pro kola je zde samozřejmostí i na nejfrekventovanějších křižovatkách a jeho využití při cestě na kole do zaměstnání je nevídané.

Psi, chodci, řidiči, cyklisté

Jaké je chování cyklistů vůči sobě? Bohužel jsem se zklamal, věřil jsem, že jsou cyklisté neposkvrnění. To až do doby, kdy se kamarádku snažil srazit z kola jiný cyklista prostě za to, že ho předjela. Najezdí ročně přes 5000 km a těžko se jí konkuruje.

Zřejmě to měla být osobitá legrace. Dopadla dobře, náraz ustála a šok rozšlapala. Takže už nepodléhám omylu i mezi námi jsou špatní řidiči.

Na druhou stranu mi několikrát nabídli cyklisté pomoc při defektech a já sám jsem tak několikrát učinil také. Asi bych ještě neměl cyklistický národ zatracovat.

A co k motoristům? Naše chování vůči motoristům komentovat nebudu. Já sám jsem zastáncem názoru, že platím daně a mám proto právo užívat vozovku stejně jako motoristé. Takže pokud na mě někdo divoce troubí, protože zrovna objíždím výmol a nemůže mě předjet, pak má prostě smůlu. Pomalu proto začínám chápat cyklisty, kteří jezdí se sluchátky na uších. Pokud do nich narazí auto, stejně tomu nezabrání a aspoň se tak neleknou.

Zab ho!

Jak se chovají motoristé k nám? Neznám případ, kdy by cyklista zabil motoristu. Bohužel sám jsem byl svědkem toho, jak je to snadné naopak. Auto mělo pouze promáčklé přední sklo a rozbitý reflektor. Cyklista ležel pod plachtou. Mnohokrát jsem byl v situaci, kdy se mě někdo pokoušel srazit autem z kola, řidiči na mě úmyslně najížděli, sprostě mi nadávali, jeden se chtěl i prát.

Přesto všechno miluji jízdu na kole a beru ji se vším, co k ní patří. Tedy i s autobusy a kamióny, které vás v 90 % případů přirazí v půlce předjíždění na obrubník či strčí do příkopu, protože už jim tam něco jede. Pomůže pořízení zbrojního pasu, kde následně může být střelba v takových situacích přiměřená obrana při ochraně života? Nebo lze raději doporučit pořízení diskmena s pořádným antišokem (speciálně na české silnice) a začít si to ježdění užívat bez aut?

Připadá Vám to poněkud ironické? Snad ano. Jenže kdo by chtěl vyměnit kolo za motor?

Článek je publikován s laskavým svolením brněnského klubu Bicybo