Den bez aut je svátek demagogie a ohlupování

Jsme svobodná země, každý z nás má určující roli a jen hlupák nebo zbabělec se jí vzdává ve prospěch aktivistů.

Děti Země beze mě

Den bez aut připadl na 22. září a probíhá v rámci tzv. Evropského týdne mobility.

Podle organizátorů je cílem akce poukázat na problémy v dopravě, každopádně pouze na ty problémy, které sami autoři jsou schopni vidět - a oni jsou jich kvůli vlastní zaslepenosti schopni vidět pouze malou část. Citujme: "Dílčími cíli jsou: a) zaktivizovat různé organizace, které se zabývají dopravou, b) více zviditelnit často lokální dopravní problémy, c) získávat podporu veřejnosti, institucí, veřejné správy a osobností proti šíření automobilové kultury, d) zvyšovat zájem sdělovacích prostředků o důsledky dopravy na zdraví lidí a životní prostředí."

Tolik citát. Závěry si utvořte sami.

Odmítněme Den bez aut, protože:

* na naše auta jsme nabyli poctivým způsobem. Jeho vlastnictví a používání rozhodně nepředstavuje něco, za co by se slušný člověk měl stydět nebo měl být dokonce aktivisty ostrakizován.

* vaše auto jistě prošlo schvalovacím procesem, který je v naší zemi závazný. Jedná se jednak o schvalovací proces před uvedením do provozu, jednak o pravidelnou technickou a emisní kontrolu. Jeho provoz je tedy legální z hlediska bezpečnosti i životního prostředí. Kdo tvrdí opak, lže.

* pro mnohé z nás znamená automobil prostředek obživy a výdělku, který není možné nahradit žádným jiným dostupným dopravním prostředkem. Tuto okolnost aktivisté v jejich teoriích zcela opomíjejí, spíše ji nechápou, protože sami mají o způsobu, kterým se podstatná část národa musí živit, velmi mlhavé představy.

* nevíme, kde organizátoři berou drzost určovat lidem, co je správné a co je špatné. Když chtějí organizátoři Dne bez aut změnit běh věcí veřejných, ať se nechají zvolit a vstoupí na politickou dráhu. Do té doby postrádají mandát.

Jistě je mnohým z nás znám osobnostní profil některých aktivistů a víte sami, že tito lidé skutečně nemají žádný předpoklad zasahovat do našeho života. Jejich cílem ve skutečnosti není dosáhnout jakýchkoli zlepšení, ale naopak poštvávat lidi proti sobě s cílem politicky nebo ekonomicky profitovat na takto vyvolaném sporu.

Běžná praxe ukazuje, že řidiči, motocyklisté, chodci a cyklisté jsou schopni bez problémů koexistovat i bez podpory aktivistů, tedy - aktivisté jsou pro slušného člověka nepotřební.

* již při letmém pohledu na stránku akce Den bez aut je zjevné, že se na akci jako sponzoři podílejí organizace podnikající ve veřejné dopravě, především České dráhy, jejich servisní organizace a firmy na nich závislé.

České dráhy jsou již celá desetiletí proslulé bídnou kvalitou služeb a zdůvodňují ji nedostatkem financí. Osobní doprava, kterou ČD provozují, je v hluboké ztrátě, ale přesto ČD nacházejí prostředky k tomu, aby se podílely na kampaních aktivistů.

Zákazníci Českých drah mohou sami posoudit, zda výše jízdného a kvalita služeb, které tato organizace poskytuje, ospravedlňují takový sponzoring. Kromě toho, významným sponzorem Dne bez aut se stává každý daňový poplatník, protože ČD požírají rok co rok milardové dotace od státu. Tázal se vás někdo, zda při zakoupení jízdenky nebo sestavování daňového přiznání chcete podpořit nějaké nevládní organizace?

* akce Dětí země nepostrádají rysy nátlakového jednání až ekoterorismu. Školení pořádaná zahraničními specialisty, aby tuzemští eko-commandos věděli, jak protestovat, nátlak na lokální politiky pomocí vlastních lidí v médiích a vlivových agentur nebo argumentace nesmyslnými čísly vycucanými z prstu a obstrukce na úřadech patří k těm nejznámějším.

Zvažte proto dobře, zda se podílet na tvorbě jejich nástrojů k získávání politického vlivu, nebo jim ty nástroje naopak odebírat.

* naši lokální, regionální a republikoví politici jsou příliš stižení klientelismem, svázaní vlastním P.R., slabí a nerozhodní, aby si dovolili NGOismus odmítnout. V atmosféře politické korektnosti a zaplevelení státní správy exponenty levice si netroufnou postavit se aktivistickému nátlaku čelem a říci jasné a rozhodné NE, JÁ SE NEUČASTNÍM, i kdyby to sami tak stokrát cítili.

Podvolují se jim a sahají k různým ústupkům, například zneužívají svěřené moci úřední a vyslovují svévolné zákazy, které komplikují lidem život.

Budeme jim tedy muset pomoci a ukázat aktivistům zdvižený prostředník sami.

Autor je vydavatelem serveru Zmrdi, vohnouti, politika, společnost, kultura...