Dlouhé kopce okolo Kvildy

Můžete sice se snažit poznat tenhle kout pěšky, ale díky malému automobilovému provozu na silnicích, které jsou jinak velmi pěkně udržované, a hlavně díky bohaté síti cyklotras a cyklostezek po zavřených asfaltkách, štěrkových cestách i lesních cestičkách, je mnohem lepší si vzít sebou horské nebo trekingové kolo.

Paradoxně hlavně díky železné oponě a blízkosti hraničního pásma se sem člověk dlouho nedostal a vydává se sem ve velkém množství teprve teď, a tak je příroda téměř nedotčená, co se týče monstrózních hotelů a restaurací.

S sebou jen pití a něco k zakousnutí

Vybavení na celodenní výlet lze na Šumavě hodně zredukovat, všude je civilizace. Když pořádně šlápnete do pedálů, tak za hodinu, maximálně dvě jste doma.

Míst, kde přestát bouřku se najde taky dost, i vodu sem tam lze doplnit, v nejhorším můžete vzít vodu z potoka a pro jistotu do ní hodit desinfekční tabletu.

Stačí jedna pumpička, jedno lepení a jeden multiklíč. Jakoukoliv složitější opravu je stejně lepší dělat v teple doma, nebo ji přenechat specializovanému cykloservisu. Oblečení se dá redukovat na funkční cyklistické prádlo a jedno triko navíc pod dres.

Tříjezerní slať

Pokud nechcete za den ujet přes stovku kilometrů, tak jsou všechny výlety na pár hodin. Průměrná rychlost se při sportovním stylu jízda dá udržet na 18-20 km/h, při hornatosti 5 %. Pro srovnání - kolem Prahy jsou to tak dvě procenta. Záleží, jak moc se staví, fotí, svačí, odpočívá...

Po ránu nasedáte na kola a jedete z Kvildy do kopce na Filipovu Huť a z kopce do Modravy po silnici. Sice žádná auta nejezdí, ale než chrtit kilometry, raději budete koukat po přírodě.

Z Javoří pily šlapete do kopce na Tříjezerní slať, které bez zastávky prosvištíte a zase hurá dál. První zastávkou je tedy až Poledník a na něm rozhledna, cedule sice láká na viditelnost Alp, ale musíte mít sakra štěstí, abyste tam dohlédli.

Prášilské jezero

Z Poledníku, na který si každý výškový metr v lese po rozbité cestě poctivě vypotíte, okamžitě ztrácíte výšku a celkem krátkým, ale dost prudkým sjezdem jedete směrem na Prášily.

K Prášilskému jezírku se posledních pět set metrů musí jít pěšky. Buď budete doufat, že vám zamčené kolo někdo neukradne, nebo aspoň neočeše, a nebo musí kolo na rameno a hurá vzhůru. Cesta je to dost kamenitá, pekelně se pronese, ale jezero stojí za pohled.

Rychle na Antýgl

Od jezírka jdete opět na cestu a během sjezdu o brzdu ani nezavadíte. Podmínkou je skákat přes žlábky na odvod vody a vymletá koryta.

Na silnici z Prášil do Srní hodnotíte čas a podle sil výlet prodlužujete. Před Srním odbočujete a podél Vchynicko-Tetovského kanálu jedete proti proudu k Antýglu.

Mezi Antýglem a Čeňkovou pilou je pro cyklisty vjezd zakázán. Sice tam vede široká cesta pro auta k Turnerově chatě, ale chodců je hodně, a to i těch zmatených a pomalých. Ochranáři tam občas nějakého cyklistu chytnou.

Zakázaná Vydra

V rámci udržování dobrých vztahů s chodci je vhodné zákaz respektovat a kolo tlačit. Ono jak je to z kopce, tak by se tam dalo jet bezpečně přes šedesát a to už by nestíhali uskakovat ani ti, co mají reflexy dost rychlé. Současně si cyklista vychutná procházku Povydřím. Chrti nechť tento úsek případně objedou přes Srní na Čeňkovu pilu po silnici.

U Čeňkovy pily míjíte soutok Vydry a Křemelné, a jedete podle Otavy, která se rodí právě na tomto soutoku, skoro až do Rejštejna. Z Myších domků nezbývá než pomýšlet na návrat.

Zabijáckým stoupáním přes Svojše, Zhůří a Horskou Kvildu se probojujete na kopec mezi Kvildou a Horskou Kvildou a dojíždíte utahaní na start cyklistického výletu.

Celá trasa má něco kolem devadesáti kilometrů. Poslední stoupání bylo 520 metrů na osmi kilometrech. Po sedmdesáti kilometrech si snad ani nedokážete představit nic horšího, než se ploužit do pěkného táhlého kopce s 9% stoupání a odčítat doslova po metrech, kolik ještě chybí.

Popis cyklovýletu vyšel v šumavském díle Outdoorového průvodce