Jak rozumět tělu v cyklistickém sedle

Letošní zima si dává na čas. Počasí trhá teplotní rekordy, sníh sice napadl už v říjnu, ale pak roztál, a na cestách dokonce není ani bahno.

Proto jsou na silnicích i lesních pěšinách pořád vidět spousty cyklistů.

Jeďme také. Pohlídejme si však výkon, žízeň a hlad.

Chytré sporttestery

Sporttestery, nebo-li chytré hodinky dokáží změřit a také zaznamenat údaje o cyklistově výkonu.

Je potřeba hlídat především maximální tepovou frekvenci. Lékaři mají na její výpočet složité tabulky, ale pro orientaci stačí vědět, že dospělý vyznavač kola by měl dosahovat počet tepů za minutu 220 minus věk. Pokud vaše srdce buší o hodně rychleji, jste zralí na vyšetření u sportovního doktora.

Výkon cyklisty není oproti koni nebo dokonce autu nijak závratný, ale mnohé zajímá. Při rychlosti 30 km/h na rovné silnici za bezvětří vyvíjí tělo 150-250 wattů. Záleží na váze, posedu a druhu kola. Při čtyřicítce je to už dvakrát tolik.

S podávaným výkonem úzce souvisí spálené kalorie. Sporttestery je uvádějí především jako módní funkci pro laiky, kterým nic neříkají zdánlivě složitější jednotky.

Kvalitní sporttester ve spolupráci s cyklocomputerem nabízí funkce pro základní, pokročilé a intervalové tréninky. Ohlídá vám nastavená rozmezí tepové frekvence, popřípadě vaše výkony zkonfrontuje s virtuálním partnerem, který představuje vaše zamýšlené tréninkové výkony.

Tréning může končit například ujetím určité vzdálenosti, dosažením určitého času, poklesu nebo nárůstu tepové frekvence, spálením určitých kalorií nebo pouhým stisknutím tlačítka na přístroji.

Když přijde žízeň, je pozdě

Kromě šlapání musíte také stále pít. Bez toho se neobejdete. Stará cyklistická pravda říká, že když máte žízeň, už pijete pozdě.

Klasici, závodníci a turisté upřednostňují cyklistické lahve, tzv. bidony. Jsou levné, dají se rychle naplnit a dobře vymýt. Na krátkou vyjížďku v chladnu stačí vložit do košíku v rámu kola třičtvrtělitrovou lahvičku. Na dlouhou túru v horku někdy nestačí ani dvě litrovky. Dva košíky se vejdou do většiny rámů.

Drsní bikeři v terénu, třeba v Alpách nebo Karpatech, pijí z pitných vaků, tzv. camelbagů. Plastový pytel na vodu je umístěný v cyklistickém batůžku, vede od něj hadička s ventilkem do úst, a tak cyklista může pít, i když funí do kopce, nebo sviští ze svahu. Přes léto by měl cyklista vypít každou hodinu půl až jeden litr. Lepší je postupné ucucávání, než velká dávka najednou. Dříve lékaři doporučovali pít vlažné nápoje, dnes se v horku kloní spíše ke studeným.

Nedostatek tekutin v organismu se nejprve projeví malátností, poté bolestí hlavy podobnou migréně, sníženou výkonností a někdy i bolestmi břicha.

Výběr pití je široký. Rekreační cyklista může pít, co je mu libo. Měl by se vyhnout jenom alkoholu a přílišnému množství colových nápojů. Obecně platí, že když pivo, tak nealkoholické, když limonádu, tak co nejméně sladkou, a když minerálku, tak bez bublinek. To všechno spotřebovává tělo při výkonu se značnou nelibostí.

Sportovci a ambiciózní amatéři, kteří podávají velké výkony, pijí iontové nápoje. Okřídlené rčení tvrdí, že "pivo je nejlepší jonťák," a má pravdu. Jsou v něm rozpuštěné látky, které tělo potřebuje. Cyklisté by ho však měli pít podle lékařů i policistů až po definitivním sesednutí z kola.

Během jízdy musejí vzít za vděk opravdovými iontovými nápoji. Vyrábějí se pod mnoha obchodními značkami obvykle jako prášky rozpustné ve vodě. Pít se dají ve třech koncentracích. Hypotonický nápoj má nižší sílu. Rychle se vstřebává a je proto dobrý na horké letní dny. Isotonický nápoj je vhodný pro výkony při teplotách do 15 stupňů Celsia. Hypertonický nápoj má vysokou koncentraci iontů a není určený k pití při fyzické zátěži. Jeho použití je velice speciální a cyklista by se s ním neměl vůbec setkat.

Hlad je drsný kuchař

Víte, čemu cyklisté říkají hlaďák? Nechtějte tento stav zažít. Tělu došla energie. Pro samé šlapání nedostalo najíst. Během pár minut se přestane hýbat, někomu se zatemní před očima, jinému se chce brečet, další má závratě, ale žádný z nich se z toho nedostane bez cukru.

Stačí kostička čokolády, oslazený čaj, energetická tyčinka a cyklista je zase "zázračně" fit. Musíte si tedy vzít s sebou něco k snědku vždy, když vyrazíte na bicyklu na více než hodinu. Do té doby můžete brát energii ze svých tělesných zásob. Poté už potřebujete něco navíc.

Při menší zátěži a tedy pomalejší jízdě stačí jíst jednou za hodinu. Zastavíte se a posvačíte. Při sportovnějším stylu je potřeba neustále jíst stejně jako pít. Nejoblíbenější cyklistická strava jsou banány. Snadno se jí, poskytují energii a doplňují draslík zabraňující křečím, který se ztrácí pocením.

Cykloturistům stačí dvě či tři tatranky na den, nebo pár energetických tyčinek, protože si mohou zajít po cestě na oběd a případně večeři. Pro závodníky jsou vymyšlené jiné prostředky. Nelze je snad nazvat ani jídlem. Strava se podává ve formě hustého nápoje, gelu, nebo třeba rozporcovaná na jednotlivá sousta. Do této kategorie patří i spousta podpůrných prostředků, které se jí nebo jednoduše polykají.

Pozor ale – nepleťte si je s dopingem nebo drogami. Ač je mezi nimi mnohdy nejasná čára, ačkoliv se běžně prodávají ve fintness centrech, jsou ve výsledku škodlivé, nebezpečné a zakázané.

Nejdůležitější podpůrné prostředky, nazývané také potravinové doplňky, vracejí do těla energii během jízdy a především po ní. Další omezují křeče a únavové úrazy, zlepšují regeneraci nebo třeba stimulují celý organismus. Na hranici dopingu bývají prostředky na růst svalové hmoty.