Jiří Dobiáš slaví devadesátiny na kole

Legendární Jiří Dobiáš se narodil 3. prosince 1920.

V pražském vysokoškolském prostředí je pedagogickou legendou. Není divu, neboť jeho jméno najdeme poprvé mezi odbornými asistenty pražské techniky ve vytištěném programu Českého vysokého učení technického z let 1948-49.

Dodnes jej můžeme potkat v areálu České zemědělské univerzity, a pokud nenapadne sníh, projíždí tudy na kole.

Legendární pedagog začal v Příbrami

Docent Jiří Dobiáš, CSc., je pro absolventy a pedagogy fakult zaměřených na lesnictví a životní prostředí České zemědělské univerzity, dříve Vysoké školy zemědělské a ještě dříve Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství ČVUT, vzácnou a mimořádnou osobností a pedagogem, o kterém by současní kronikáři mohli právem psát jako o ikoně univerzity.

Studium sice zahájil na vysoké škole báňské v Příbrami, kde jej 17. listopadu 1939 za dramatických okolností zastihlo uzavření vysokých škol, ale po válce už byl Pražanem. Jeho báňská škola se přesunula do Ostravy.

V metropoli se stal v roce 1949 absolventem Lesnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze. V té době už byl také odborným asistentem.

Vytyčoval suchdolský vysokoškolský areál

"V roce 1966 jsem získal hodnost kandidáta věd pro obor Technika a mechanizace zemědělské a lesnické výroby, ale docentem jsem byl jmenován až 4. června 1990, neboť má disertace z roku 1968 nebyla z kádrových důvodů připuštěna k obhajobě.

Nejvíce jsem byl pracovně vytížený začátkem šedesátých let, kdy jsem se zúčastnil vytyčovacích prací pro stavby inženýrských sítí a komunikací v areálu novostavby budov Vysoké školy zemědělské. Tři dny v týdnu jsem měl výuku a další tři dny, protože se pracovalo i v sobotu, jsem byl v Suchdole na stavbě budoucího areálu," vzpomíná Jiří Dobiáš.

Na České zemědělské univerzitě kromě jiného dodnes pracuje v rámci celouniverzitního výboru odborového organizace. Organizuje výměnné pobyty zaměstnanců v rámci odborů a zabezpečuje i dětský tábor při univerzitě ve Vráži, který rovněž pomáhal před desítkami let budovat.

"Jezdím na kole rád a často. Je to rychlý, spolehlivý a ještě ekologický dopravní prostředek. Nejezdím jen, když napadne sníh," připomíná Jiří Dobiáš.

Koho potká, toho učil

Jiří Dobiáš poznal osobně všechny rektory VŠZ a ČZU a také děkany. Některé dokonce sám učil počínaje profesory Ivanem Ročkem, přes Josefa Grosse až po současného děkana Petra Skleničku.

"Kromě Viléma Podrázského, který mi unikl, protože studoval v Brně," vysvětluje jubilant Jiří Dobiáš, proč neučil současného děkana Fakulty lesnické a dřevařské.

"Obdivuji jeho paměť. Stále sleduje novinky ve své odbornosti a při setkání se studenty jim dokáže říci trochu více z historie třeba mechaniky zemin nebo o projektování lesních cest, jimiž se zabývá," podotýká Dobiášův mladší kolega Pavol Klč.

Zařizoval přístroje pro výuku geodezie

Jiří Dobiáš zajišťoval nákup všech geodetických přístrojů pro Vysokou školu zemědělskou v sedmdesátých a osmdesátých letech

Byl i u toho, když se ze sklepů pražské techniky vynášely pomůcky, knihy a další zařízení, které tam naskládali Němci poté, co uzavřeli v listopadu 1939 české vysoké školy.

"Díky jemu máme unikátní sto a více let staré pomůcky k výuce topografie. Navíc docent Dobiáš od roku 1954 pravidleně jezdil na veletrh do Lipska, znal tamější prostředí velmi dobře, neboť v Drážďanech jeden rok studoval a seznámil se tam se zástupci firmy Zeiss. Ještě dnes z jeho aktivity těžíme pro výuku," poznamenává zeměměřič Lubomír Chamout, který na zemědělské univerzitě působí téměř dvacet let.

Jsme na tom lépe, než dřív?

Jiří Dobiáš je jeden z mála lidí v této zemi, kteří mohou porovnat vysokoškolské studium před desítkami let se současným.

Často by prý stačila zavést pravidla pro studium, jaká byla v Československu před válkou, nebo krátce po ní. "Nebyly žádné přijímací zkoušky a fungovalo to," říká legenda ze Suchdolských hor, jak říkají studenti České zemědělské univerzity svému areálu.