Maratonská turistika

Zatímco běžné cestování, běžná turistika je zmítána výkyvy finanční situace populace, kolísáním kurzů eura či dolaru, mezinárodními krizemi a třeba i módou, roste v koruně stromu turistického průmyslu maličký, zatím příliš neregistrovaný plod maratonské turistiky.

Nepatrný, ale stále roste. Za maratony se jezdí v zimě i v létě. Do Evropy, do Asie, Ameriky, ale třeba i do Grónska či Antarktidy.

Od Sparty k pohodlnosti

Vznik maratonské turistiky byl nenápadný. Bylo však jen otázkou času, kdy amatérské běžce, kteří mnoho let objíždějí všechny významnější domácí závody, napadne: Co takhle zajet si třeba do Berlína? Nebo do Alp a zkusit běžet maraton do kopce?

První pokusy byly možná nesmělé. Jelo se v několika lidech jedním vozem. To pro tu družnost. A taky úsporu nákladů. Na start se přijelo o půlnoci, pár hodin před startem závodu.

V odlehlém koutu parkoviště se na štěrkovou zem hodily karimatky, zalezlo se do spacáku, a i když se vlastně nikomu ani spát nechtělo, oči zavrtávající se do vzdálených hvězdokup nad hlavou nakonec našly sladké spočinutí pod unavenými víčky.

Ráno se v chvatu běžela vyzvednout startovní čísla. Zanedlouho padl startovní výstřel. Po více či méně zdařilých výkonech si běžci dopřáli teplou sprchu v prostoru cíle, nějaký ten čaj a jelo se zas k domovu.

Jenže to vás asi taky nebude bavit dlouho. Jednou nastane ta chvíle, kdy si řeknete, že trochu víc se před závodem vyspat, možná v pohodlné posteli, by vůbec nebylo špatné.

A proč hned v den závodu zase kvačit domů. Tam už to znám. Kdy já se sem zase dostanu? Nebylo by fajn zůstat tady déle a trochu se tu porozhlédnout? Příště přijedete o den dva dříve. Do hotelu objednaného na celý týden. Bum! A je z vás maratonský turista.

Jednou to muselo přijít

Určitý stupeň lenosti a pohodlnosti je lidem přirozený. A tak se po dalších pár maratonech stane, že už se vám vlastně celý den cestou do vysněné destinace řídit ani nechce.

Že začnete přemýšlet i o vzdálenějších místech planety, kam z Evropy vedou rychle jen vzdušné cesty.

A když zvážíte, co dá zařizování hotelu, startovní registrace, letenek, výletů atd. práce, řeknete si: Proč neexistuje nějaká cestovní kancelář, která by to všechno vyřídila za mne?

Není asi třeba nijak zvlášť zdůrazňovat, že země na západ od nás jsou v tomto ohledu dál. Maratonská turistika je tam v plném proudu a existují cestovky, které se specializují pouze na tento druh aktivně-odpočinkové dovolené.

Česká republika má zatím svoji první vlaštovku. Maraton Travel vznikl před třemi roky jako projekt kanceláře Sit Travel zajišťující obchodní cesty, individuální a golfovou turistiku.

Z jednotlivých, osamocených požadavků prvních váhajících zákazníků se stávají desítky objednávek ročně. Každoroční nárůst objednávek o desítky procent dává tušit silný potenciál.

Kancelář má svými nabídkami pokryté všechny kontinenty včetně Antarktidy. Nejvíce je samozřejmě poptávaná Evropa. V závěsu za ní Severní Amerika. V nabídce jsou i exotické zájezdy do Spojených arabských emirátů, Kanady nebo třeba Číny, kde se běží maraton přímo po Velké čínské zdi.

Kancelář zajistí letenky, ubytování a stravu, registraci na závod, výlety, průvodce, případně víza. Cestovní kancelář s těžištěm na korporátní klientele a zajišťování služebních cest nemá problém vyjít vstříc i zcela individuálním požadavkům.

U některých evropských maratonů funguje navíc Maraton Travel jako partner. To má výhody i pro běžecké cestovatele. Ti mohou využít výhody garantovaných startovních čísel, což znamená, že v případě plného obsazení závodu je stále ještě šance získat místo na startu přes kancelář.

Stále znovu

"Letos se nejvíce maratonských cestovatelů vydalo do řeckých Athén, italských Benátek a tureckého Istanbulu," říká Lucie Červenková z Maraton Travel.

Po Evropě mají největší zájem o prodloužené víkendy, tři čtyři dny. U ostatních destinací se nejvíce požadavků střetává na týdenním pobytu.

"Naprostá většina klientů se k nám vrací. Ne však na tentýž závod, běžci chtějí zkoušet stále něco nového," doplňuje Lucie Červenková. "Lidé jezdí na maratony poznávat nepoznané. A při tom si jen tak mimoděk zaběhají," dodává svůj úhel pohledu Miloš Škorpil, ultramaratonec a známý propagátor běhu v české kotlině.

Sám se účastnil bezpočtu maratonů a ultramaratonů v Rakousku, Švýcarsku, Francii, Holandsku či Řecku. Důkladně ale poznává i svou vlast. Několikrát oběhl i Českou republiku – řečeno slovy básníka "napříč i podélně."

Vlastně nám tady zakládá nový směr, ultramaratonskou turistiku. Ale o té zase až někdy příště.

Češi jsou všude!

S maratonskou turistikou se Češi mohli paradoxně poprvé setkat v Praze. V roce 1995, kdy se běžel první ročník Pražského mezinárodního maratonu, jsme mohli potěšeně sledovat množství zahraničních běžců proudících do naší matky měst a s nimi i vítané devizy, jež tu po sobě zanechávali za ubytování, stravování a prohlídky pamětihodností.

Od té doby se mnohé změnilo. Jména českých borců a borkyň se začala ukazovat na startovních listinách maratonů silničních i horských, blízkých i vzdálených. Česká republika má své zástupce v řadách startujících nejen ve švýcarských či rakouských Alpách, na pařížském asfaltu nebo německých pobřežních stezkách, ale i v afrických pouštích nebo v Arktidě.

Pendrek, nebo dovolená

Běžci se povětšinou shodují na tom, že je lepší nejprve běžet závod a až potom si užívat turistiku jako takovou. Škorpil to vidí jednoznačně: "Nejdřív maraton, pak dovolená. Je to proto, že mi jde hlavně o to poznávání – poznání. Pokud bych upřednostňoval výkon, bylo by to obráceně, ale pak by to zase nebyla ta turistika. Celý týden bych byl nervózní, takže bych neměl nic z poznání a nejspíš i ten výkon by stál za pendrek."

Pokud ale cestujete přes několik časových pásem a hrozí u vás onen známý jet-lag, radí odborníci přiletět raději několik dnů před výkonem. Jsme-li skutečně daleko od domova, neměla by se před maratonem ani příliš konzumovat místní strava. Vzhledem k případným zažívacím potížím je dobré nechat kulinářské experimenty až do doby po proběhnutí cílem.

Jeden tuhý, druhý utužený

Maratonská turistika je závod a výlet v jednom. Úsilí a relaxace. Pohyb a poznávání. Více cílů jednoho konání. A tak se snad ani nemůže stát, že by se maratonský turista vracel domů nespokojen.

Třeba nezaběhl svůj nejlepší čas, ale zato poznal zajímavý kout, potkal se s interesantními lidmi, domů si veze mnoho inspirativních zážitků.

Nemusí v tom být sám. Cestovat může koneckonců celá rodina. Běhavý člen se oddává svým masochistickým orgiím, zatímco zbytek rodinky spořádaně navštěvuje pamětihodnosti, kochá se neviděnými přírodními úkazy a seznamuje se s místní kuchyní. Radost a spokojenost se tak násobí. Utužuje to kolektiv a taky charakter…