Na kole i pěšky z Řípu do Prahy

Jak na to Barbora Boušová a René Kujan dorazili do cíle koloběhu Říp-Praha v čase 5:21,29 h.

Poprvé v historii jsou Horydoly u Vánočního náladového koloběhu z Řípu do Prahy.

Letos se jede a běží již 20. ročník. Už dvě dekády se odehrává tato sportovně-společenská akce s rodinnou atmosférou a nepředstavitelně hodnotnými výkony pod taktovkou Hanky a Jardy Dvorských.

Odjezd je v 6:45 z Prahy-Dejvic, samotný sta

Dobu dojezdu pod samotný Říp využívám k obdivným pohledům směrem k sedadlu s Honzou Škrabálkem (znáte z TV a našich reportáží z X-Alps a Adrenalin Cup) a drobnému pochrupávání.

Bára jízdu využívá především k tomu prvnímu. Blahosklonně to přehlížím, neb se domnívám, že tato jinak odsouzení hodná činnost může vystupňovat její motivaci. Takového závodu se účastní vůbec poprvé.

Přemrzlý start

Třeskutá rána doprovázející explozi nafouknutého pytlíku od pšeničné mouky hrubé dává jednoznačný signál sportovníkům k zahájení klání. Cyklista se pouští do prudkého sjezdu po zledovatělé stezce, běžec se po jiné zledovatělé stezce snaží dosíci úpatí hory Říp bez ztráty důstojnosti či celistvosti některých svých kosterních součástí.

Zde se sportovci pojí v jednolitou dvojici, která dle pravidel udržuje nepřetržitý vizuální kontakt, předává si bicykl zásadně z ruky do ruky a zároveň se snaží nejet současně pouze na kole. Vše téměř výlučně po červené turistické značce až do loděnice v Tróji.

Čtvero ročních dob

15. kilometr někde v polích za Novými Ouholicemi. Bára si je jistá, že už nemůže. Že jestli závod vůbec dokončíme, budeme jistojistě úplně poslední. Navíc určitě hluboko za limitem.

Zdráhám se uvěřit. Počasí snad ani nemohlo být pestřejší. Ukazuje nám všechna svá kouzla a čáry. Mráz, déšť, kroupy, sníh, déšť se sněhem, aby na nás ve finále vyšpulilo svou nejjasnější hvězdu zdejšího planetárního systému – Slunce.

Pocity soutěžících tak neustále nabývají proměnlivých hodnot z intervalu "Ko-ko-kolik je asi tak stupňů?" až "Sakra, to je mi vedro, já snad chcípnu!"

Byl jsem opravdu rád, když mi Bára v jednu chvíli na kolo půjčila své krásné červené palčáky.

Tak je to pravda?!

Pověst o bohulibé zastávce v restauračním zařízení v Kralupech nad Vltavou se nepotvrdila. Ačkoli by to bylo spektakulární završení poloviny trasy, sportovci si zachovávali natolik nezdravě sportovního ducha, že zde nezastavovali a při vidině nehynoucí slávy, jež je rezervována pro vítěze závodu, pokračovali ve zběsilém úprku ku Praze.

Světlou výjimkou byl pár Michal s Petrou alias Bárou, nebo opačně – v závislosti na tom, ve které úrovni zdejší reality se zrovna pohybovala. Náš team měl možnost rekognoskovat je na příbřežní lavičce pod kralupským mostkem pro pěší, kterak oslavují polovinu cesty bábovkou a čajem s rumem.

Jelikož umím vrhat velmi prosebné pohledy, využívám této své kladné vlastnosti a odměnou je mi kalíšek kýženého celebračního nápoje. Shodujeme se na tom, že sportovní výkony je dobré umět i řádně oslavit.

Prožitek, etika, vlastenectví

30. kilometr, kdesi u Dolan. Bára si je velmi jistá, že až zase bude nějaký závod, že se mi na to vysměje. Pořadatel sliboval ke své akci i prožitkové, etické a vlastenecké zřetele. Nekecal. Návštěva památného místa odkud náš pantáta pratáta s ryze českým jménem poprvé shlížel na zemi naší zaslíbenou, aniž by si dokázal představit, kam to my, jeho potomci, teprve dotáhneme, nás naplnila posvátnou vlasteneckou úctou, ba i pýchou.

O tom, že během klání se budou obrušovat a tříbit naše etické a morálně-volní vlastnosti, nebylo pochyb. Nejvíce si zabrousili sportovníci, kteří kupříkladu utrhli přehazovací zařízení svého jediného oře hned na druhém kilometru, nebo překvapivě vysoký počet borců donucený k rozložení improvizovaného pneuservisu přímo uprostřed rozčvachtaných polí či zimou a vlhkostí prolezlých lesů.

Prožitkové roviny jedenkaždého dojemného příběhu dvojice lidí, jež dohromady svedly spletité cesty osudu, snad ani není nutné zmiňovat. Představivost jednotlivce stejně není schopna je pojmout v celém jejich rozkošatělém rozsahu.

Cílové překvapení

48. kilometr. Cíl. Bára si je jistá, že to bylo fajn a že příště to bude ještě lepší! Překvapuje mne její nadšení a odhodlání pučící z poupat zoufalství, trýzně a vzdoru. Právě zhltaný párek se mi náhlým překvapením příčí v krku, aby se v zápětí vynasnažil vyskočit mým nosem zpět na papírový tácek s hořčicí.

Má radost a dojetí opouštějí úzké hranice vymezené zdravému rozumu. Radostné rozjaření přetrvává i při vyhlášení výsledků. Nejsme poslední! A navíc pořadatelka Hanka každému zúčastněnému společně s diplomem předává obrovského hubana na obě líce.

TVRDÁ DATA: Vítězové dosahují traťového rekordu nepředstavitelných 3 hodin a 3 minut. Za takový výsledek by se nemusel stydět maratonec na své kratší a rovinaté trati se zpevněným povrchem! A to, soudruzi, není žádný fakt, to se skutečně stalo!

Zobrazit místo Labe na větší mapě

Maratony na HORYDOLY:

Dresden Marathon 2011 Německo

Tour de Tirol 2011 Rakousko

New Forest 2011 Velká Británie New Forest - pozvánka

Beskydská Sedmička 2011 Česko

Silva Nortica Run 2011 Česko

Kassel Marathon 2011 Německo

Pražský maraton 2011 Česko

Jerusalem Marathon 2011 Izrael

Mývatn Lake 2010 Island

Transalpine Run 2010 Švýcarsko

Mercury Indoor 2010 Česko

Usedom-Marathon 2010 Německo

LGT Alpin 2010 Lichtenštejnsko

Silva Nortica Run 2009 Česko

Jungfrau Marathon 2008 Švýcarsko