Na kole z ledové hory

Z Mnichova Hradiště jedeme za svítání vlakem do Liberce. Šlapeme ranním městem nahoru do Hanychova. Přesedáme na lanovku a necháváme se vytáhnout na Ještěd.

Led pod koly

První pád absolvujeme ještě na zledovatělé silnici pod lanovkou. To nám cesta pěkně začíná.

Na Ještědu jsou vyhlídkové plošiny jako sklo. Hrubá kamenná dlažba je ukrytá pod ledovým příkrovem. Stovky návštěvníků vypadají jako z kresleného filmu - za každou cenu se snaží udržet rovnováhu.

Ledovaté cesty

Po silnici sjíždíme velmi opatrně k chatě Ještědka. Silnice je sice posypaná, ale to většině turistů v polobotkách nestačí, a tak máme stále co dělat s brzdami. Desetiletý Mates předvádí efektní odhození kola do příkopu a sám při tom dopadá nohama na pevnou zem.

Lesní traktorová cesta na Černý vrch a dál na Skalku je nejen nesjízdná, ale i neschůdná. V celé šířce je zalitá vodním ledem. Pikantní příchuť jí dodávají desítky turistů, kteří vyjeli na Skalku sedačkovou lanovkou a nemají na vybranou. Nahoru k Ještědu to nejde a dolů na Pláně je to stejné.

Následuje řada pádů s koly i bez nich, potácení na ledu a pokusy o průstup okolním lesem. Nejvíce bodů za umělecký dojem sklízí dvanáctiletý Ondra, který nakonec rezignuje na jakékoliv pokusy o udržení rovnováhy a po zadku jede dobou stovku metrů. Ležérně při tom drží kolo. V této poloze předjíždí několik udivených turistů. Jeden chlapeček ho trumfuje a předjíždí ho podobným stylem.

Konečně led končí

Na Pláních potkáváme cyklistku z protisměru. "Je to pěkná vycházka. Celý hřeben jdu pěšky."

Tlačíme kola lesem do ledového vrchu. Teprve za pomníkem dělnického srocení můžeme nasednout a opatrně balancovat mezi ledovými plotnami a hlubokými loužemi. Obávaný prudký sjezd k hospodě U Šámalů je už naštěstí bez sněhu.

Rybí polévka a obvyklý nakládaný sýr nás dávají dohromady, a tak pokračujeme po pláních Rašovského hřebene na Rašovské sedlo a dále k Javornické kapli. Hluboké bahno je na loukách i v lese.

Noční návrat po silnici

Od kaple kličkujeme lesem a po polích po turistické značce do Hodkovic. Rychlé terénní sjezdy vystřídá silnice. Přes Český Dub usilovně šlapeme podél Ještědky a poté Mohelky.

Naštěstí nám to letošní hladký asfalt usnadňuje. Časovou ztrátu, kterou jsme nabrali na ledovatém Ještědu, ale už nedohoníme. V Dubu na náměstí pod vánočním stromem tedy navlékáme reflexní vesty a blikačky.

Vánoce bez sněhu

Jedeme beze slova v pelotonu až do Podhory. Tam to naštěstí dobře známe, tak si cestu krátíme přes les do Neveklovic a sjedeme úvozem do Borovice.

Jsme na konci cesty. Vyrazili jsme ráno v osm a vracíme se navečer v šest hodin. Jsme ale spokojení, protože který jiný rok bychom se mohli vydat o vánočních svátcích na kole na Ještěd do výšky přes tisíc metrů nad moře.